12.3.2014
Kategorie: Politika

Vystrašené stádo se svobody prostě bojí a vyžaduje socialistickou “rovnost”

Sdílejte článek:

KAREL KŘÍŽ (A) 12|03|2014

V myšlence titulku článku je nejpravděpodobnější vysvětlení paradoxní situace, kdy jsme po více jak dvaceti letech “budování tržního kapitalismu” v naší vlasti dospěli k parazitnímu socialismu, daňovému nevolnictví a politicky korektnímu rasismu, který ničí jakýkoliv náznak svobodné vůle, jakékoliv stopy nežádoucích, oficiálně neschválených, názorů i vlastních aktivit nezávislých na výmyslech vládnoucí oligarchie.

 

[ad#hornisiroka] 

 

Bolševický koncetrační tábor obehnaný ostnatým drátem, hlídaný ruskými okupanty a jejich domácími kolaboranty jsme sice dokázali malinko zlidštit a přemalovat jásavými barvami světových obchodních značek, ale podstata jeho fungování zůstala víceméně stejná. Oficíry Rudé armády nahradili úředníci z Bruselu, místo agentů StB rozsévají strach mezi nevyvoleným obyvatelstvem druhé kategorie vykonavatelé soudně-exekutorské mafie, staronová nomenklatura v klidu a pohodě provozuje velkoprádelny znečištěného oběživa, propagandistická média chrlí “investigativní” zprávy stylu vlk se nažral a dojná koza zůstala celá, “dílčí” problémy budování “sociálně spravedlivé a multikulturně vyvážené” společnosti se restrukturalizují, nově kvalifikují, regulují, reformují, ale samozřejmě neřeší.

 

Jediný viditelný rozdíl nezi dobou reálného socialismu a současností je absence “chrabrých” pohraničníků s rozkazem střílet na každého, kdo chce tento “ráj na Zemi” opustit. Také by se našlo ještě něco málo svobody slova, neboť i já můžu veřejně publikovat svoje rozhořčení nad stavem společnosti a zřejmě mi zítra ráno v pět nezazvoní u domovních dveří URNA. Obyčejnému člověku pak může lahodit pohled do přeplněných regálů superhypermarketů, kde nás naši noví přátelé na věčné časy a nikdy jinak z EU zaplavují sice krásně zabaleným, ale většinou nepoživatelným odpadem, který by se doma neodvážili nabídnout ani v prodejně pro domácí mazlíčky.

 

Cinkání klíči na náměstích roku 1989 nám tedy přineslo určitý posun vpřed. Ona svoboda pohybu, shromažďování a projevu není málo. Srdcervoucí nářky ortodoxních komunistů jak bylo za vlády KSČ dobře a jak to tady ti hnusní pravičáci rozkradli působí směšně až politováníhodně. V první řadě totiž kradli hlavně soudruzi, kterým rudá knížka dala správnou funkci nebo kontakty, v řadě druhé pak nastrčené figurky StB či KGB, které národ dodnes mylně považuje za jejich odpůrce. Tolik po stránce materiální, po stránce duchovní je třeba si vzpomenout například jak dopadl nezávislý kandidát do parlamentu Pavel Wonka, jak řešil názorové oponenty režimu Alois Grebeníček, či jak musela přežívat Zdena Mašínová a tisíce dalších bezejmených, kteří se rozhodli, že nepolezou bolševikovi do prdele.

 

Ono je to dnes totiž tak. Pravověrných komunistů je už asi opravdu málo, neboť jejch fantasmagorickou ideologii vyučovanou na Večerní “universitě” marxismu-leninismu musel za dobu jejich reálné vlády zde a ve světě prokouknout i ten poslední intelektuálně nesmělý Pepek Vyskoč z Horní Dolní. Kdo i přesto nemá ještě jasno, mohl by se poučit u Vojtěcha Filipa, který by mu jistě po soudružsku vysvětlil jak pracoval pro blaho lidu jeho přítel Kim Čong Il v KLDR nad jehož smrtí tolik truchlil ÚV KSČM. Jenomže demagogické masáže bolševické propagandy přece jen zasely semínka do mozků několika generací “prostého” člověka a stejně jako v minulém století i dnes se stávají berličkou, která pomáhá k moci individuím podobného, ne-li stejného, ražení.

 

Však se podívejme kolem sebe. Kdo nám vládne? Kdo určuje směr a kvalitu našich životů? Kdo nás okrádá o více jak tři čtvrtiny našich výdělků pod záminkou budování “sociálně spravedlivé” společnosti? Kdo určuje co můžeme mít vytetovaného na vlatním těle či jestli náhodou nějakým gestem nebo slovem v písničce nevyvoláváme nový holocaust či rasové pogromy?

 

Není to žádná pravicová strana, která by zde tvrdě pracovala na zavádění principů volného trhu, podporovala svobodu jednotlivce bez státní buzerace, držela nízké daňové zatížení, vyrovnaný rozpočet, ničila legislativní džungli a udržovala právní i ekonomické prostředí s jasnými pravidly, právy a povinostmi pro všechny bez rozdílu. Místo toho se u moci střídají bandy populistů, demagogů, sociálních inženýrů či prachsprostých neumětelských korupčních zlodějů, kterým je volba do funkce jen jediným východiskem jejich parazitující existence, neboť by v opravdu volné soutěži myšlenek, tvorby hodnot a životních postojů byli jen podřadnými lokaji s otevřenou hubou čekajíce na létající pečené holuby.

 

 

Bohužel doba je taková. Strašidlo komunismu nejen, že obchází Evropu, ale zapustilo v ní pevné kořeny. Jeho prapor zvedají zástupci drtivé většiny politických stran soupeřících v Evropě o moc. A vědí proč. Jejich elektorát si to žádá.Katastrofou současného vývoje totiž není jen vytunelování všeho životaschopného v ekonomické sféře, ale obrovský tunel v myšlení a víře v sebe sama, který dnes a denně provádí na svých občanech socialistická propaganda současných vládců v duchu toho “nejlepšího” co vymysleli komunisté a nacisté.

 

Proto stále slyšíme, že se o nás stát postará, že nám EU poskytne peníze na bohulibé projekty, že je třeba zvýšit daně, aby bylo na opravu silnic, že musíme pomoci Řecku, že je třeba nových zákonů, nařízení, vyhlášek, úředníků, celníků, policistů, regulací, podpor, grantů, dotací, úřadů, komisí, zákoníků práce a dalších výmyslů v bolševickém stylu. Ze svobodného občana má býti, pod záminkou, že to on sám to tak chce, vymodelován daňový otrok bez vlastní myšlenky, určený jen k totálnímu vysátí sociálními parazity, poté zcela závislý na milodarech a libovůli vrchnosti.

 

Takto se zlikviduje největší nepřítel současné vládní oligarchie. Jedinec, který chce býti na státu nezávislý, který by se uměl sám o sebe postarat, který pracuje a vytváří hodnoty, mediálně zjednodušeně nazýván jako příslušník střední třídy. Tahoun společnosti, plátce a hybatel jejího posunu vpřed. Ten, který nese na svých bedrech náklady na stále rostoucí masu státem placených zbytečných funkcionářů, úředníků a celoživotních flákačů, ale i důchodců, školáků či nemocných. Ten, kterému by měla vládní garnitura vytvářet prostředí k jeho dalšímu rozvoji, ale činí pravý opak neboť se jej bojí.

 

Proto raději vyvolává dojem, že není potřeba, jelikož jej může nahradit všemocný stát. Stát, který prý nejlépe umí roztočit kola ekonomiky, zaručí všeobecný blahobyt a hlavně tu sociální rovnost. A obyčejnému člověku se to líbí. To už věděl Kléma Gottwald i Jirka Paroubek a jak vyhrávali volby! Jejich volební stádo nemá rádo o kozu víc na sousedově dvorku, ale spokojeně tleská všeobecné rovnoměrné bídě a zmaru. Čím hůře, tím lépe! Bohužel tuto tezi uchopily i volební štáby dříve pravicově se alespoň tvářících politických partají po celé Evropě. Proto máme dnes neúnosnou míru zdanění, přerozdělování, zadlužení a korupce. Proto se blíží neodvŕatný bankrot. Proto, jak jednou napsal kolega bloger Štěpán Binko, nám dají naše děti přes držku. Protože jsme dopustili návrat socialismu v jeho eurozakuklené podobě a opustili tradiční hodnoty pravého kapitalismu. Proto!

 

[ad#velkadolni]

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (37 votes, average: 4,89 out of 5)
Loading...