Všeobecné volební právo je hloupost, ať volí jen zodpovědní

Taková úvaha volební. Když chce zájemce pracovat například jako strojvedoucí, tak musí obstát v psychotestech a uspět v náročných zkouškách, pokud chce jít člověk volit, stačí mít 18 let a nebýt nesvéprávný. To je ovšem poněkud málo. Volit tak může i ten, který je přesvědčen, že stát je zaopatřovací ústav, je povinen ho živit, v horším případě bere sociální dávky, žije na úkor druhých a nehodlá na svém způsobu života nic měnit.

Je jasné, koho takový člověk bude volit. Sociální demokraty, komunisty a další levičáky, kteří mu naslibují, že boháče pořádně sejmeme na daních, budou se vyplácet velkorysé sociální dávky a „pečení holubi budou lítat sami do huby.“ Je třeba si uvědomit, že sociální dávky jsou nezaslouženým bezpracným příjmem, a jejich příjemci odevzdají ve volbách těm, kteří jim zaručí „sladký život“ na úkor daňových poplatníků. Takže pobírači sociálních dávek jsou ve střetu zájmu, závisláci na státu, a měli by být z voleb vyloučeni. Jeden můj známý navrhl odebrat volební právo rovnou všem státním zaměstnancům, že Ti všichni jsou vlastně ve střetu zájmu, ale uznávám, že to už je přehnané.

Předlitavská část Rakouska-Uherska, tedy samotné Rakousko se po přijetí prosincových zákonů v roce 1867 stalo relativně demokratickým státem. Volilo se do obecních zastupitelstev, zemských sněmů a do Říšské rady. Právo volit však bylo omezené. Voliči byli rozděleni do volebních kurií v případě zemských sněmů a Říšské rady nebo volebních tříd v případě komunálních voleb. Rozhodující byly majetkové poměry a výše zaplacených daní. Zjednodušeně řečeno, volit mohli pouze Ti, co platili daně. To se mi zdá rozumné. Sice bychom se nemuseli vracet k tomuto relativně komplikovanému systému, ale volební právo by mohlo být třeba vázáno na určitou sumu zaplacenou ročně na přímých daních, například by se jednalo o 18 000 Kč, ale to už by byla záležitost diskuse. Nicméně myšlenka, že volit by měli jen lidé zodpovědní, kteří nežijí na úkor druhých, se mně zamlouvá.