Všechno je naruby aneb Ubohý vrah Dennis McGuire

Abychom se dostali k nějakým informacím týkajícím se samotného vraha a jeho oběti, musíme použít rozšířené vyhledávání Google a nastavit jako poslední možný datum den před vykonáním exekuce. Pokud tuto techniku nepoužijeme, můžeme mít pocit, že Dennis McGuire byl vlastně popraven nevinný. Všechny články se týkají bolesti, kterou musel údajně prožít. Ani zmínka o jeho oběti, ani zmínka o bolesti, kterou musela vytrpět ona a její nenarozené dítě.

Dennis McGuire

Dennis B. McGuire přišel na svět dne 10. února 1960 ve státě Ohio. Stejně jako naprostá většina těch, které následoval na onen svět rukou kata, ani on nepocházel z harmonické rodiny. Jistěže, ne každé dítě, z ne právě uspořádané rodiny, takzvaně roste pro šibenici. Ale téměř každý, kdo takzvaně na ní skončí, právě z takové rodiny pochází.

Ani Dennis nebyl výjimkou. Jeho rodiče se rozvedli již dva roky po jeho narození, přičemž otec si vzal do péče staršího bratra, zatímco Dennis zůstal v péči matky. Kontakt Dennise s otcem a bratrem byl od té doby značně omezen a Dennis se s nimi téměř nevídal.

Matka mu často vodila domů nejrůznější “strýčky”. Vybírala si obvykle agresivní typy a Dennis byl často svědkem hádek a brutálních výpadů vůči své matce. Sám byl často jejich terčem. Svou matku se pokoušel bránit a několikrát utekl z domu, aby zavolal pomoc. Jedním z mužů byl také sexuálně zneužíván. Matka se mu příliš nevěnovala, často se stěhovali a chlapec střídal školy. Uznání a zájem našel, jak už to tak bývá, nakonec v partě starších výrostků. V devíti letech začal kouřit marihuanu a činil tak pravidelně až do dne svého uvěznění.

Školu opustil v deváté třídě, tedy zhruba jako čtrnáctiletý. Svůj brutální zločin spáchal až o 15 později. Mezitím McGuire více nepracoval, než pracoval. Pokud pracoval, živil se jako dělník. Neopovrhoval drogami (ani jejich prodejem), ani drobnými krádežemi. V průběhu osmdesátých let se oženil a narodili se mu dvě děti, dcera Amber a syn Dennis.

Joy Stewart

Joy Stewart

Joy Stewart bylo krásných dvaadvacet let a prožívala nejhezčí období v životě ženy. Právě nedávno se vdala a s manželem čekali narození jejich prvního dítěte. Její muž, Kenny Stewart, pracoval jako kamioňák a v den, kdy Joy zemřela, byl v práci od sedmi hodin ráno. Po snídani šla Joy na návštěvu k matce svého kamaráda, postarší dámě Juanitě Deaton, která jí v průběhu těhotenství často radila a podporovala ji.

Na den, kdy paní Deaton očekávala od rána Joy, najal její syn Chris dělníka k odstranění ledu na okapech domu, neboť mu přišlo několik stížností, že krusty sněhu a především obrovské rampouchy ohrožují kolemjdoucí občany. Zároveň McGuira poprosil, aby vyčistil okapy i zevnitř, kde je led, aby voda mohla odtékat. Bylo 11. února 1989.

Dennis McGuire dorazil k Deatonům asi v devět hodin ráno a pustil se do práce. Okolo půl desáté přišla na návštěvu Joy. Byla právě ve třicátém týdnu těhotenství a pod košilí se jí vzdouvalo už pořádné bříško. Pobyla asi hodinu. Mezitím McGuire dokončil svou práci na okapech a dostal od Chrise Deatona zaplaceno. Ještě předtím, než si přepočítal peníze a sbalil veškeré náčiní, uviděl odcházet Stewartovou.

V následujících hodinách ji McGuire zavlekl do lesa, kde ji bil, škrtil, dusil, znásilňoval klasicky i análně, bodal nožem a nakonec jí podřízl hrdlo s takovou surovostí, že přeřízl krční tepnu. Poté nechal dívku ležet, odebral se domů, kde se převlékl a dle výpovědí svých blízkých se choval, jako kdyby se nic nestalo. Stewartová v lese vykrvácela a nenarozené dítě v jejím těle zemřelo.

Tělo našli následujícího dne manželé, kteří se v lese procházeli.

Kenny Stewart smrt své ženy a dítěte neunesl a spáchal sebevraždu.

Proces a poprava

McGuire byl dopaden až v průběhu roku 1993, tedy čtyři roky po vraždě. Poprvé byl postaven před soud 22. prosince 1993. Byl obviněn z vraždy, únosu a znásilnění. V průběhu vyšetřování se po dlouhém zapírání doznal.

McGuirův obhájce argumentoval obžalovaného těžkým dětstvím, traumaty plynoucími ze sexuálního a psychického zneužívání, a také důsledky užívání marihuany v ranném věku. Soudní psychiatr vyvrátil, že by McGuire trpěl duševní chorobou, nebo byl v době činu nepříčetný. Traumatické dětství  s největší pravděpodobností poznamenalo jeho osobnostní vývoj, avšak to samo o sobě nemůže být ospravedlněním jeho konání. Porota shledala McGuira vinným ve všech bodech obžaloby a doporučila trest smrti. Soud v Cincinnati byl stejného názoru.

Poslední odvolání podala obhajoba Dennise McGuira v prosinci 2013 argumentujíc, že dosud nevyzkoušená metoda popravy kombinací léku hydromorfonu a midazolamu vystavuje jejich klienta riziku velkých bolestí a dušení, které se mohou dostavit před ztrátou vědomí a smrtí. Odvolání bylo zamítnuto.

Před popravou McGuire přijal duchovní útěchu a údajně se obrátil k Bohu. Jako poslední jídlo si objednal roastbeef, smažené kuře, pečivo, brambory, zmrzlinu a Coca Colu.

Ve čtvrtek 16. ledna 2014 dopoledne byl Dennis McGuire vyveden ze své cely a doveden do speciální místnosti, kde jej již očekával kat. Byl uložen do křesla, spoután a byla mu aplikována smrtící látka. Zůstal nehybný po téměř pět minut, poté hlasitě zachroptěl, jako kdyby chrápal a vydával tento zvuk ještě několik minut.  Nakonec zakašlal. V 10:53 místního času byl konečně prohlášen za mrtvého.

Média už tradičně dávají prostor především McGuirově rodině, jeho manželce a dětem, dle jejichž názoru byla poprava torturou. McGuirova obhajoba dokonce tvrdí, že všichni obyvatelé státu Ohio by se měli stydět za zločin, který byl jejich jménem spáchán.

Carol Avery, sestra Joy Stewart, která byla popravě taktéž přítomna, má ovšem jiný názor. Ačkoliv prý McGuirovi odpustila, považuje trest za spravedlivý. Její rodiče se se smrtí své dcery, vnoučete a nakonec i zetě, nikdy nevyrovnali.

******

Poprava Dennise McGuira nebyla vraždou, stejně jako trest odnětí svobody není omezováním osobní svobody, stejně jako pokuta není krádeží. To je totální desinterpretace zákonu akce a reakce, činu a následku. S McGuirem bylo zacházeno mnohem lidštěji, než on sám zacházel se svou obětí.

Trest smrti není trestem v pravém slova smyslu, jeho účelem není převýchova. Je pouhou reakcí organismu na smrtelnou infekci. Není ani mstou. Je pouze jedinou stoprocentní ochranou společnosti před člověkem, který sám, dobrovolně a při plném vědomí, překročil hranice lidskosti.

*******

Když pseudohumanismus stojí životy

Donald Henry Gaskins, nejhorší sériový vrah v dějinách Spojených států, se poprvé do vězení dostal ve svých patnácti letech. Už tehdy měl na svědomí celou škálu prohřešků, avšak díky nízkému věku putoval jen do nápravného zařízení pro mladistvé. Pro ilustraci, v té době měl již za sebou například znásilnění či pokus o vraždu sekerou.

Propuštěn na svobodu byl coby osmnáctiletý mladík, s čistým trestním rejstříkem. Na tabákové plantáži, kde se zaměstnal, se pár dní po propuštění pokusil kladivem ubít dospívající dívku. Další trest zněl šest let odnětí svobody. Ve vězení podřízl hrdlo svému spoluvězni a byl odsouzen znovu. Z vězení se mu však podařilo uprchnout.

Na svobodě byl jen dva měsíce, když znásilnil dvanáctiletou dívku. Z vazby uprchl a byl zatčen až ve státě Georgia, kde byl odsouzen k dalšímu osmiletému trestu. Po podmínečném propuštění v listopadu 1968 ztratil Gaskins i poslední zábrany. Vraždil muže, ženy i děti. Neušetřil ani svou matku. Byl sadista a své oběti před smrtí znásilňoval a mučil. Za oběť mu padla i třináctiletá dcera senátora za stát Jižní Karolína, Jamese Cuttina, mj. do té doby odpůrce trestu smrti.

V polovině sedmdesátých let byl konečně dopaden a odsouzen k úhrnnému trestu smrti. Počty obětí jsou dodnes nejasné, sám Gaskins si je nepamatoval. Hrubé odhady se pohybují mezi 50 až 150 lidmi, které Gaskinovo řádění nepřežili. Usvědčen byl z deseti vražd, což na udělení nejvyššího trestu bohatě stačilo.

Následkem nátlaku levicových skupin a lidskoprávních hnutí byl však v USA roku 1974 trest smrti federálně zrušen (aby byl následně roku 1976 znovuobnoven) a stát Jižní Karolína, kde byl Gaskins odsouzen, se musel tomuto rozhodnutí podřídit. Rozsudek byl tak pozměněn na doživotí.

Gaskins byl nejprve držen na samotce. I to však bylo některými jedinci považováno za nelidské a kruté, a tak obdržel spoluvězně, vraha postaršího manželského páru, Rudolfa Tynera. V průběhu několika měsíců jej Gaskins roku 1982 zavraždil. U soudu vypověděl, že poslední, co Tyner slyšel, byl jeho smích.

Roku 1982 byl už několik let federální zákaz trestu smrti zrušen a stejně jako většina amerických států, i Jižní Karolína nejvyšší trest hned roku 1977 obnovila. Za vraždu Rudolfa Tynera byl Donald Gaskins odsouzen k trestu smrti. Podruhé. Tentokrát byl ovšem rozsudek vykonán.

Život Donalda Henryho Gaskinse byl definitivně ukončen 6. září 1991 na elektrickém křesle.

*******

Má-li trest smrti vůbec nějaký odstrašující účinek na případné budoucí pachatele se vedou nekončící diskuse. Osobně se domnívám, že spíše ne. Žádný vrah během svého činu nepřemýšlí o tom, že by byl vůbec kdy chycen.

Jedna nevyvratitelná jistota tu však přece jen existuje:

Donald Henry Gaskins ani Dennis McGuire už nikdy nikoho nezavraždí.

[ad#velkadolni]