Vnucené oběživo jako překážka na cestě k minimalizaci státu

V současné době existuje celá řada politických i nepolitických subjektů, které se snaží o minimalizaci státu, či alespoň o značné omezení jeho moci. To je samozřejmě přirozená protiváha k dlouhodobým tendencím růstu byrokratického aparátu jednotlivých států, nárůstu moci úřadů i jednotlivých úředníků, vytváření paralelních ozbrojených složek (celní správa), až bizarnímu nárůstu výdajů na „sociálno“, mrhání nesmírného kapitálu na tzv. dotace apod.

Bohužel je však hlavním rysem těchto snah neschopnost identifikovat skutečného činitele, který za současnou mocí státu a rozsáhlosti jeho aparátu stojí. A tímto činitelem jsou státní nesvobodné peníze v podobě vnuceného oběživa.

Pojďme rovnou k jádru věci. Čím je „kryté“ ono oběživo? Čím je kryt dolar, EURo, nebo česká koruna? Zde se jako odpověď nabízí nesmyslné fráze jako že „důvěrou lidí“, „odborností bankovní rady“, „celou ekonomikou“ apod. Těch nesmyslů, které kolují mezi laickou veřejností, ale bohužel i mezi odborníky, je celá řada.

Skutečné peníze nejsou kryté ničím, neboť jsou tím, čím jsou – žádanou komoditou. Ještě před sto lety téměř výhradně fungovaly jako peníze zlato a stříbro (spolu s mědí a výjimečně i s platinou). Drahé kovy tak sloužily jako peníze a to z ničí vůle nebo moci, ale prostě proto, že se tak ustanovily v rámci trhu. Lze je proto nazvat jako svobodné peníze, vzešlé ze svobodné vůle a potřeby. Peníze nebyly kryty zlatem, peníze byly to zlato (stříbro apod.). Jak prosté. Dolar pak byl prostě (až do roku 1933) váhovou jednotkou.

Naproti tomu státní nesvobodné peníze v podobě vnuceného oběživa žádnou vnitřní hodnotu nemají, jsou skutečně vnucené a nesmírně rozsáhlý státní aparát (celníci, policisté, městské úřady, finanční správa, jednotlivá ministerstva a regionální centra, správa sociálního zabezpečení atd. atd.) zajišťuje jejich oběh. Tento oběh je podobně jako v krevním řečišti nebo v elektrickém oběhu zajištěn rozdílem potenciálu. Stát na jedné straně stovkami různých daní, pokut a poplatků vytváří záporný potenciál (nasává peníze) a na druhé kladný potenciál, kdy opět MUSÍ peníze natlačit v podobě dávek, dotací, výplat státním zaměstnancům, veřejných zakázek apod., dostat tyto peníze „pod tlakem“ zpět do oběhu – tomuto mechanismu říkejme „finanční pumpa“. Absolutně nezbytnou součástí této finanční pumpy jsou i policisté a vězeňská správa připravená zasáhnout ve chvíli, kdy buď někdo nezaplatí daně, nebo „zneužije“ dotace, dávky apod. (Vědí to ti chudáci policisté?)

Peníze mimo tento oběh nemají žádnou vnitřní hodnotu. Nejsou ničím kryté a jejich oběh zajišťuje finanční pumpa, tj. rozdíl potenciálu daný příjmy a výdaji státu. Stát si tyto peníze nemůže (dlouhodobě) ponechat, neboť nemají hodnotu mimo oběh! 

Vnucené oběživo také funguje tím lépe, čím více lidí je do něj zapojeno co nejrůznějšími, někdy až bizarními způsoby (za vrchol bizarnosti považuji poplatek za psa, který se navíc neplatí za kočky, takže je to celý nějaký druhově nevyvážený). Kombinace vnuceného (průběžného) důchodového systému, inflace, daně z nemovitostí apod. nakonec vytváří systém, z něhož je úniku jen pro nejbohatší.

Jen drobná poznámka: Stát si monopol těchto peněz musí (dnes snad již jen pro jistotu) hlídat ustanoveními v trestném zákoníku (ano, v ČR můžete být za vytváření nebo dokonce jen užívání paralelní měny posláni do vězení).

Tak jak chcete omezit vliv státu?

Z výše uvedeného lze dojít k závěru, že bez náročného a rozsáhlého státního aparátu nemusí vnucený oběh peněz fungovat. Jednoduše se „přeruší obvod“ nebo spíše bude příliš malý aparát na obou stranách „finanční pumpy“.

Jaké jsou možnosti?

Jednou z možnosti je nejen legalizace svobodných peněz nezávislých na existenci mocného státního aparátu, ale také vytvoření právního rámce pro jejich podporu. Tyto nové peníze pak musí být schopny fungovat jako účetní jednotky, což samozřejmě přináší nesmírnou komplikaci při výběru daní. Výběr daní by již nebyl možný tak, jako dnes (dnes, kdy stát vybere ze mzdy až 70 % a přesto stale hospodaří s každoročním dluhem).

Komodity připravené fungovat jako nové svobodné peníze již čekají za dveřmi. Teprve až skutečně začnou fungovat a za dveřmi nebudou muset stát policisté s želízky a pistolemi, můžeme se pustit do minimalizace státu.