Včera jsem byl v Lidlu a vrátil se jako lepší člověk

[ad#clanek-respo]

Pravda, musím se přiznat, že k návštěvě mě přiměla věc tak přízemní, že se mi o tom téměř příčí hovořit. Pocítil jsem totiž hlad a řekl si, že bych si mohl koupit něco k snědku. Skoro vždy se tam najde nějaké pečivo, které je v akci, a uzenin v koutku se zbožím na doprodej také bývá dostatek.

Když na mě tedy vysvitlo logo této samoobsluhy, rozzářily se mi oči. Na hlad jsem ale zapomněl a od auta, které jsem v tom spěchu a natěšenosti ani nestihl zamknout, jsem pelášil ke stojanu s letáky, abych ukořistil současný hit na trhu s tiskovinami. Letáky tam ještě nějaké zbyly, takže jsem začal hystericky listovat, jestli je tam ON. Na kolemjdoucí jsem musel působit jako puberťačka dychtivě hledající v právě zakoupeném bravíčku plakát Backstreet Boys. Jenže ON tam nebyl, zřejmě už šlo o letáky na další týden.

Nevadí, přesto jsem postoupil dále do obchodu v dychtivém očekávání, že bych mohl potkat pana ministra Chvojku u regálu se sportovním oblečením, kde by zkoumal, zda jeho světlé pleti a strejdovské postavě bude slušet stejný odstín tepláků jako urostlému snědému sympaťákovi.

Ministr Chvojka se v obchodě nenacházel, a tak jsem rychle zajel s vozíkem ke koutku s akčními uzeninami, aby mi některý můj vysněný salám neuzmul před nosem europoslanec Telička, jenž se rozhodl být nevěrný obchodu, kde nakupoval do současných chvil. Ten měl ale zřejmě ještě hodně práce, a tak se nedostal do obchodu v tak časném odpoledni jako já.

Ještě jsem se kolem sebe rozhlédl, zda se v prostoru pohybuje nápadně více uvědomělé pokrokové mládeže, jak bylo slibováno na facebookovém profilu firmy, ale žádné změny oproti jiným návštěvám jsem si nevšiml. Tlačenkových „čecháčků“, jako jsem já, také neubylo, takže svět se po bouřlivých událostech uplynulých dnů nezměnil.

Nebylo tedy nač čekat. Popadl jsem salám se slevou a dvě housky bez slevy, vyrazil k pokladně, vysypal z peněženky poslední drobné a vyšel ven.

Člověk by řekl, že byl jenom nakoupit. Ale to zase ne. Ze samoobsluhy, jejímž posláním je vedle prodeje rohlíků i výchova nového člověka, se takto neodchází. Jakmile se za mnou zatáhly skleněné dveře, i já si náhle připadal takový povznesenější. Multikulturně obohacenější. Prostě jsem vyšel jako lepší člověk.

[ad#clanek-respo]