Vaření žáby jako princip české energetické krize

Je začátek léta, kdy většina Čechů využívá dvou svátků k výhodnému čerpání dovolené. Na letištích, personálně oslabených covidem, panuje chaos s mnohahodinovým zpožděním letů a polovina Čechů si chce hubená pandemická léta vynahradit dovolenou v zahraničí. Elita České republiky je buď na filmovém festivalu v Karlových Varech, nebo v podobě politické špičky začala objíždět Evropu v rámci předsednictví Česka v Radě EU.

Premiér Petr Fiala sice dobře zabodoval svou řečí před europoslanci, když unijní parlament ve středu 6. července nakonec schválil zařazení jádra a také zemního plynu mezi podporované „zelené“ druhy energie, ale přece jen by se měl šéf české vlády prioritně věnovat naléhavé domácí agendě. Je hezké být v čele morálně vysoce hodnocené agendy pomoci Ukrajině, ale podstatná část evropských zemí se připravuje na reálně hrozící hospodářský kolaps v důsledku rekordních cen energie, z nichž zejména zemní plyn bude nejspíše v nadcházející zimě velmi chybět. Masově se přitom zapomíná na ideologii Green Deal a opouštějí principy boje s emisemi CO2, nejen příští zimu asi budeme v Evropě pálit na výrobu tepla a elektřiny vše, co bude k dispozici.

Francie ve středu rozhodla, že zestátní svůj energetický gigant EdF. Předsedkyně francouzské vlády Élisabeth Borne rozhodnutí komentovala slovy: „V tuto chvíli potřebujeme absolutní kontrolu nad výrobou elektřiny a nad budoucností energií. Musíme zajistit energetickou samostatnost, abychom dokázali čelit dopadům války a dalekosáhlých změn, které jsou před námi.“ Akvizice 16 % akcí EdF z rukou soukromých investorů by mohla i v důsledku 10% růstu cen akcií po oznámení vládního rozhodnutí přijít francouzské daňové poplatníky asi na 33 miliard eur (cca 820 miliard korun).

Německá vláda dle dramatického zpravodajství deníku The Wall Street Journal mění legislativu ze 70. let, aby mohla napumpovat peníze daňových poplatníků do záchrany energetických firem a prevence kolapsu ekonomiky. Němci se bojí, že po „údržbářském“ zastavení plynovodu Nord Stream 1 v pondělí 11. července údajně jen na 10 dní Rusové přepravu zemního plynu do Německa neobnoví. Kolem 6 miliard eur chce berlínská vláda napumpovat do kolabující společnosti Uniper, jedné z největších evropských energetických firem, jež musí kvůli smlouvám zatím prodávat plyn levněji, než ho nyní draze nakupuje.

Mezi další možná opatření vlády v Berlíně patří přídělové hospodaření s plynem pro průmysl a teplé vody pro domácnosti, znárodnění ruských plynovodů a rafinérií v Německu, finanční pomoc spotřebitelům před očekávaným meziročním zvýšením cen plynu na 600 procent. Klíčové německé firmy BASF, Henkel, Thysssenkrupp a další daly na vědomí, že bez plynu nebudou moci vyrábět, bez produkce Adblue se zastaví zejména nákladní doprava a moderní dieselová auta, Němci bez plynu nedokáží vyrobit oblíbené pivo. Pokud bude Německo odříznuto od ruského zemního plynu, náklady na bezprostřední pomoc občanům v zimě Berlín odhaduje na 100 miliard eur (2,5 bilionu korun).

Stejně jako Němci sahají další evropské země zpět po uhlí jako po jediné stabilní variantě získávání tepla a elektřiny. Rakousko zprovozňuje svou poslední uhelnou elektrárnu, kterou za jásotu ekologů zavřelo před dvěma lety. Rakouská ministryně životního prostředí Leonore Gewessler (za Zelené) slíbila domácím podnikům dotace, když budou muset ze spalování plynu přejít na topný olej. Tutéž komoditu chce mít až na 100 dní k dispozici pro výrobu energie vláda Švýcarska. Nizozemci obnovují produkci energie z uhlí nejméně do roku 2024. Skoro všechny země EU a Británie přijímají zásadní opatření k omezení cen energie a k pomoci občanům a podnikům. Ovšem roste také odpor občanů proti tvrdé realizaci zelené tranzice politikou Green Deal. Nizozemští zemědělci dostali příkaz omezit výrobu, protože prý produkují moc dusíku. Následné prudké protesty zemědělců nizozemská policie „zklidnila“ dokonce skandálním nasazením střelných zbraní s ostrými náboji.

Mezitím země EU budou čelit dalšímu utahování energetických šroubů režimem ruského diktátora Vladimíra Putina. Moskva 6. července soudně zakázala přepravu významného objemu kazašské ropy z Kazachstánu do Evropy přes ruské území se zdůvodněním „neplnění ekologických norem“. Vedle snahy o další energeticko-ekonomické poškození Západu je to současně tak jasný trest za to, že vedení Kazachstánu se na rozdíl od Běloruska nepodvoluje mj. argumentaci Moskvy ohledně ruské agrese na Ukrajině. Situaci na trzích všech energetických komodit v EU už zhoršuje odborářská stávka norských těžařů ropy a zemního plynu. Na druhé straně v minulých dnech klesá cena ropy na mezinárodních trzích, kde panuje obava z prudkého poklesu světové ekonomiky.

A v našem klidném Česku zatím panuje relativní klid a pohoda. Zcela bez povšimnutí zapadla středeční zpráva analytika Komerční banky, že za červen česká inflace meziročně vzrostla na 17,4 % a míří po prázdninách nad 20 %. Důvody KB ozřejmila raketovým růstem cen energie. Zatímco cena elektřiny se meziročně zvedla jen o 30 %, ale spotová je už vyšší o 300 %, u plynu nyní čeští spotřebitelé platí o polovinu více, ale spotová cena je meziročně vyšší o 450 %. Takže po letošním čtyřnásobném zvýšení ceníků na trhu dominantní firmy ČEZ bude s odkladem po zářijových volbách následovat letos ještě nepochybně 5. či ještě 6. zdražení, jemuž se všichni energetičtí hráči přizpůsobí. Pro vysvětlení zatím klidným českým spotřebitelům: stane-li se spotová cena cenou maloobchodní, své současné faktury za elektřinu znásobte ještě 9 x a plynu 8 x a dostanete očekávanou cenu.

V minulých týdnech v médiích zazněla kritika vlády ČR, že svými výroky o možném rozdělení ČEZ na státní výrobní část a na soukromou či o mimořádné sektorové dani snížila hodnotu akcií ČEZ. Ty skutečně významně klesly. Nehledejme v tom žádný záměr snížit hodnotu akcií ČEZ pro možné vytěsnění minoritních akcionářů, jež by odhadem přišlo asi na 200 mld. korun, aby 100 % akcií vlastnil český stát jako ve Francii. Daleko spíše jde o neschopnost uvnitř pětikoalice najít skutečně efektivní konsensuální expertní řešení a to pak radikálně ve prospěch prevence kolapsu energetiky a ekonomiky Česka realizovat. Mezitím očividně celý svůj potenciál vláda věnuje tomu, aby organizačně příkladně zvládla české předsednictví Radě EU, což znamená také horečné cestování a jednání po EU.

Co vláda ČR ve srovnání s cizinou dělá proti energetické a ekonomické krizi? Zatím máme na stole blíže nespecifikovanou slevu z části placených faktur za energii od 1. října, tedy týden po senátních a komunálních volbách. Je oprávněné se domnívat, že snížení ceny v menšinové části faktury za plyn, elektřinu a teplo včetně 50 haléřů neplacených na rok z každé kWh na podporu obnovitelných zdrojů podniky a spotřebitelé zdevastování výslednými účty vůbec nepocítí. Plyn a ropu do Česka dovážíme, ale elektřinu si sami relativně levně vyrábíme doma, přesto se již stává luxusem. Francie a další země to ale připustit nechtějí.

Zatímco svět horečně zase shání uhlí, v ČR máme zásoby na více než 100 let. V české vládě se ale o uhlí mlčí (pokud ho přímo někteří ministři nezavrhují) a chce být asi vzorným žákem německé Energiewende s masovým nasazením hlavně nových dotovaných solárních zdrojů. I když se v ČR podaří postavit nové jaderné bloky, mohou energetickou bilanci Česka pozitivně ovlivnit nejdříve ve 40. letech. A tak nás v postupně dávkovaných zdraženích cen energie čeká příslovečný osud žáby. Když žába skočí do horké vody, dokáže z ní rychle ještě vyskočit. Když ale je ve vodě, která se zahřívá postupně, žába se uvaří. Necháme se cenami energie skutečně uvařit?