Pře
27.9.2022
Kategorie: Politika61 přečtení

V Itálii byli odvážnější

Sdílejte článek:

JINDŘICH KULHAVÝ

Uplynulý víkend byl ve znamení voleb. U nás to byly komunální, v Itálii parlamentní. Možná je hloupé si to myslet, ale paradoxně ty italské byly mnohem důležitější. To proto, že se v jedné z významných eurounijních zemí dostaly do popředí pravicové a spíše euroskeptické strany. To, že je naše mainstreamová média nazývají jako fašistické, je vzhledem k podpoře ukrajinského režimu postaveného na amerických zájmech a podporovaného především Azovským praporem známým tetováním s nacistickou tematikou na tělech svých bojovníků, je doslova drzostí. Již pár let je každá pravice označovaná jako nacisté, ostatně u nás po DSSS tuto nálepku u některých ideologicky zpracovaných spoluobčanů dostává i SPD. Ale popořadě.

Jestliže jsme den po komunálních a senátních volbách projevili jistý smutek na stavem českého národa, bylo to především proto, že účast voličů byla stejně bídná jako v dobách, kdy o nic moc nešlo. Přitom důvodů k nespokojenosti je nyní skutečně dost, čehož důkazem je prohlášení ministra průmyslu Sikely den po volbách týkající se úprav zastropování cen plynu a elektřiny. Ani ne 24 hodin po uzavření volebních místností sdělil národu, že přestože máme nejvyšší úroveň stropu těchto cen v Evropě, nebude se to dost možná vztahovat na celou spotřebu rodin či společností. To je významný ,,signál“ značící, že vláda opravdu žádné řešení energetické krize nemá a šlo o předvolební taškařici, která však byla v dlouhodobějším horizontu neudržitelná. To, že s tímto prohlášením Sikela přišel ještě před 2.kolem senátních voleb, může znamenat za a) vyhazov z vlády, b) dobrovolné opuštění Fialova ancáblu, c) zoufalost nad situací, do které se díky liknavému a protiruskému postupu vláda dostala. Sikela není hloupý člověk, jen stojí v čele resortu, kterému vůbec nerozumí. Místo aby v nejhorším vedl Ministerstvo financí, k čemuž má vzdělání a praxi, je na tomto místě elektrikář Stanjura a bankéř dostal židli, na níž neumí sedět.

Samotné výsledky komunálních voleb lze vnímat různě, zatímco u senátních je třeba ještě zabrat a počkat na definitivu. Komunálky jsou dle reakcí lídrů úspěchem pro všechny strany, v reálu jsou prohrou pro národ. Nicméně cesta vzhůru u SPD je potěšující, i když je s podivem, že ve srovnání například s pidistranou bohatě dotovaných Pirátů, což je asi nejbližší konkurence, je voličů uvažujících euroskepticky a realisticky o dost méně. Občané stále nechápou, že bruselská diktatura vedená Leyenovou je na vzestupu a postupně ovlivňuje negativně naši existenci. Naštěstí ODS společně vystupující s Top09 a KDU-ČSL ztrácela, přičemž nejméně vnímatelná zůstala Topka.

Přímo strašidelným lze nazvat vítězství Pavla Novotného v Řeporyjích a získání mnoha hlasů předsedou Senátu ČR Vystrčilem. U Novotného lze předpokládat, že za jeho vedení řeporyjské radnice místní čtvrť vzkvétá, takže si ho tam zvolili i přes jeho tragikomediální a buranské chování. Tady zvítězila pragmatičnost nad rozumem. U Vystrčila jde o ještě méně pochopitelnou skutečnost, v Jihlavě asi nevnímají škodlivost jeho vystupování za Českou republiku v zahraničí, a naopak jim asi učarovala permanentní nenávist k Rusku. Jeho chování při vystoupení v nedělním pořadu na Primě, kde představoval čistou hysterii namířenou vůči Rusku a Gazpromu, bylo přesnou ukázkou myšlení elitní Modroptáků a jejich koaličních partnerů. Berme tedy komunální volby za ukončené, senátní za dosud nedořešené, přičemž doufejme v horší konec pro postupující členy stran Pětikoalice a sledujme utváření koalic ve velkých městech, jejichž skládání může vnést rozkol do samotné vládní partičky.

To volby v Itálii jsou mnohem větším vítězstvím pravice. Po Švédsku tak dosáhla úspěchu i na Apeninském poloostrově. Italům už došla trpělivost s bruselskou nadvládou a dali možnost euroskeptikům. S blahopřáním se ihned připomněly i další pravicové evropské strany v čele s Marinou LePen a polským premiérem. Po Maďarsku tu máme další vlaštovku, kterou by mohla být Evropské unii vzpírající se Itálie. Jak Švédové, tak i Italové bojují s následky nezvládnuté migrace, násilím a kriminalitou, Italové navíc s kolísajícím eurem a s vlastní národní hrdostí, která se konečně začala opět probouzet. Přidejme řadu protestů a projevů nespokojenosti v dalších zemích napříč Evropou, jejichž počet se množí. Blíží se kolaps německého průmyslu (pokud k němu dojde, ruský plyn se do Evropy vrátí rychleji, než bychom řekli slovo švec), s ním i násilí v německých městech a možná pád vlády, který by znamenal okamžité ukončení Green Dealu. Nebo se přiblížíme k válce, která bude zpočátku občanská a později světová. U Američanů se bojovat nebude, tedy pokud nedojde na jaderné zbraně. A o těch z Washingtonu slyšíme denně, byť tvrdí, že to jsou Rusové, kdo s nimi vyhrožuje. Jde opět jen o další manipulaci s našim podvědomím.

Bude zajímavé sledovat další dění. Jestliže náš prezident chce věnovat Ukrajinci Zelenskému státní vyznamenání, pak v Itálii a Německu znějí na ulicích ruské písně, do Maďarska a Bulharska proudí ruský plyn. Navíc se opět zvyšuje počet migrantů z jihu, řeší se utečenci před mobilizací z Ruska a do toho se Ukrajincům ze zemí, do kterých pronikli, nechce zpět domů. Evropa je v pohybu. Jen naše vláda usilovně stagnuje.

Jindřich Kulhavý

Redakce

Sdílejte článek:
61 přečtení
(28 votes, average: 4,93 out of 5)
71 komentářů

Čtenáři drží Pravý prostor při životě

Podpořte svobodný Pravý prostor

Zdá se, že máte zapnuté blokování reklam. Reklamy nám pomáhají financovat provoz webu. Pro pokračování je prosím povolte pro Pravý prostor, nebo si zvolte Premium a čtěte bez reklam.

Čtení bez reklam

Premium za 99 Kč měsíčně
nebo 990 Kč ročně.

Předplatit Premium Podpoříte redakci a získáte odznak odběratele.

Čtení s reklamami

Povolte reklamy na našem webu a pokračujte ve čtení zdarma.

Stačí výjimka pro pravyprostor.net.