9.3.2026
Kategorie: Ekonomika1610 přečtení

Ukrajinci jako „zdroj prosperity“ a předem prohraná průmyslová válka s Čínou

Sdílejte článek:

D-FENS

Oficiální linie Fialovy vlády byla a oficiální linie postfialismu ještě pořád je, že na našich ukrajinských hostech profitujeme, protože vykonávají činnosti v průmyslu nebo ve stavebnictví, které nikdo dělat nechce.

Teorie o tom, jak na Ukrajincích všichni bohatneme, šíří například bývalý neoficiální ministr války pan Pojar. Později se však ukázalo, že pan Pojar se rozhodl nespoléhat jen na tento zdroj bohatství a bohatnout ještě na něčem jiném. Osobně nejsem s touto argumentací vůbec zajedno a pokládám to za prvotřídní demagogii. Prvně mi vadí, že se na Ukrajince naše elity nahlížejí jako na laciný zdroj a podlidi ochotné vykonávat práce, které nikdo dělat nechce, navíc pod tíhou situace. Připadá mi to urážlivé a dehonestující, vlastně je to naprosto odporné, a překvapuje mě, že se do toho zapojují lidé, kteří mají plná ústa pravdy, lásky a morálky. Opět se tak prokazuje, že kdo svatý žere, ten čerty sere.

Druhý důvod je vážnější. Ochota Ukrajinců vykonávat namáhavé nebo jednotvárné práce se může zdát krátkodobě jako výhoda, kterou se zalepí díra na pracovním trhu, ale jinak je to strategické riziko a budoucí ztráta. Ekonomika na tom nevydělá vůbec nic, naopak, dlouhodobě hrozí proměna v Kokostán, kde se domorodé obyvatelstvo zaměstnává výrobou suvenýrů pro turisty z bohatších zemí, ve kterých vláda nedělá tak zásadní strategické chyby.

Nalezení laciného a ochotného „zdroje“ práce totiž způsobí oddálení strukturálních změn, inovací a technologických změn, například automatizace, mechanizace nebo produktových změn nutných k tomu, aby namáhavá nebo jednotvárná práce nebyla vůbec zapotřebí. Tím, že se seženou někde lidé za méně peněz na stejnou práci, naroste produktivita pouze marginálně a problém se poněkud oddálí, ale přirozeně nezanikne.

A to je to, co se právě teď děje. Ekonomové povytahují obočí. Ekonomika stagnuje. Nezaměstnanost roste. Firmy neumí konkurovat čínské produkci, která zvládá vyrábět levněji a čím dál častěji taky kvalitněji. Jak je tohle všechno možné, když tak skvěle bohatneme na levné pracovní síle, kterou naše ekonomika údajně prý tak nezbytně potřebuje?

To, co zatím vidělo a uvědomilo si jen nemnoho lidí, kteří mají něco společného s průmyslem a technologiemi a mají nějaký vhled do způsobu, jak se tvoří ceny výrobků, se minulý týden stalo veřejně známým, bohužel hlavně za našimi hranicemi. Německý Handelsblatt, který snad nikdo nenazve dezolátským, konspiračním nebo prouským médiem, přinesl krátký článek o tom, že se německým firmám už nevyplatí přesouvat provozy do střední a východní Evropy, protože to nepřináší dostatečné úspory a naopak je to spojeno s problémy. Jako důvody jsou uváděny nedostatek odborných pracovníků, nízká úroveň automatizace a růst mzdových nákladů v minulých letech.

To není překvapení. Automatizace už není něco, co je nice-to-have, zajímavá hračka, která se možná někdy zaplatí, ale pořád k ní existuje solidní a konkurenceschopná alternativa v podobě extenzivního využití lidské práce, kterou je proto třeba nakupovat co nejlevněji. Tak to ovšem bylo a už není. Neustále roste portfolio různých výrobků, které nelze vyrobit jinak než automaty, třeba kvůli komplexitě, nárokům na přesnost nebo objemům produkce. V takových případech jsou výrobní postupy Kokostánu nepoužitelné a je přitom jedno, kolik a jak levných Ukrajinců se na to podaří opatřit.

Pořád někde čteme a posloucháme nějaké mediální žalozpěvy, že nějaká firma musela zavřít, protože Číňani vyrábějí totéž za třetinovou cenu. Jak je to jen možné? Jak to ti Čínani dělají? Shodou okolností jsme se koncem minulého roku dozvěděli, že hustota robotů v Číně předstihla Japonsko a Německo. Cože? Jakých robotů? Oni nepotřebují levnou pracovní sílu z nějaké okolní země?

V rámci objektivity nutno dodat, že čínský průmysl zvyšuje svoji konkurenceschopnost ještě jinými cestami, například pomocí levných energií. Zatímco se Sovětský Svaz Západu zaměstnává dalším stádiem dekarbonizace.

Vyhlídky jsou neradostné. Nepřipadalo mi, že by to chápal někdo nacházející se na půdorysu minulé vlády Pjotra Fialenka, a nevypadá to ani tak, že by to chápala vláda současná. Vznikne celá řada dalších problémů, v jejichž pozadí stojí malá motivace dovezených pracovníků, náklady na jejich zapracování a zaškolení, problémy s fluktuací a ukrajinskými personálními agenturami, které Ukrajince v ČR berou na hůl. Ty jako jediné skutečně na Ukrajincích bohatnou.

„Bohatnutí na Ukrajincích“ je tak pouze chiméra a poukázka na budoucí stagnaci, ztrátu konkurenceschopnosti a nezaměstnanost.

 

D-FENS

Redakce

Sdílejte článek:
1610 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (29 votes, average: 4,76 out of 5)
Loading...
9 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)