Ukrajina na rozcestí: Ukončit válku nebo riskovat porážku

V době , kdy  ve  Washingtonu  opět  kolektivně  západní  papaláši  tloukli  do válečného  bubnu a  slibovali  ukrajinskému  držícímu se u  moci  opět  nehynoucí podporu  až  za  hrob a  sami  sebe  ujišťovali  o  své jednotě, odhodlanosti atd. atd.  Na  NI  vyšel  další  z  velmi zajímavých a  suše  realistických  článků,  zabývajících  se válkou na  Ukrajině a  její  perspektivou. Respektive  dosažitelnými  cíli  pro  Kyjev/kolektivní Západ. Nikoliv  od  nějakého  nájemného  brka, nýbrž  od  renomovaného vojenského  odborníka -Daniela L. Davise,  což  je armádní podplukovník ve výslužbě, hlavní člen a vojenský expert na Defence Priorities a  to pod  titulkem

Ukraine at a Crossroads: End the War or Risk Defeat

podle  překladače

Ukrajina na rozcestí: Ukončit válku nebo riskovat  porážku

V květnu 2022, pouhé tři měsíce po rusko-ukrajinské válce, jsem napsal třídílnou , sérii ve které jsem identifikoval vojenskou strategii , která by Ukrajině poskytla nejlepší šanci usilovat o nějaký druh taktického úspěchu nad Ruskem. To by nezaručilo úspěch, varoval jsem  tehdy, ale byla to schůdná cesta. Jak se ukázalo, Ukrajina neudělala prakticky nic z toho, co jsem navrhoval, zatímco –  ta  ironie– Rusko úspěšně použilo několik klíčových prvků cesty, kterou jsem vytyčil.

Nyní, když  válka  trvá dva a půl roku  a Ukrajina je zatlačována na všech frontách, zopakuji své pokus  a načrtnu realistickou, ale tvrdou cestu, kterou by Ukrajina mohla ukrást nějaký vojenský úspěch  vůči Rusku.

Hned na začátku upozorňuji, že neexistuje žádná možnost , jakkoli dobře vyargumentovaná, kterou by Ukrajina mohla Rusku v dohledné době způsobit přímou vojenskou porážku. Rusko je příliš velké, má příliš dobré zdroje a je příliš dobře  zalidněné, než aby ho Ukrajina porazila. Pokud se však s  možnostmi zachází obratně, někdy i taktické porážky slabšího soupeře mohou být využity ke strategickému úspěchu. Následující plán takovou příležitost představuje.

Ruské těžiště

Rusko je monstrum, které má mnoho silných stránek: obrovské množství přírodních zdrojů , několik životně důležitých spojenců, kteří mohou poskytnout válečný materiál , velkou a rozšiřující se vojenskou průmyslovou základnu a více než třikrát více mužů ve vojenském věku než Ukrajina. Jednou z jejich největších výhod může být vysoká tolerance k obětem a utrpení . Historicky řečeno, Rusko  během několika válek utrpělo strašlivé počty ztrát a stále si udrželo  podporu a souhlas  veřejnosti. To ale neznamená, že Rusko nemá slabiny.

Ve vojenském jazyce je „ těžiště “ termín, který představuje „charakteristiku, schopnost nebo umístění, ze kterého nepřátelské a přátelské síly odvozují svou svobodu jednání, fyzickou sílu nebo vůli bojovat“. Těžiště Ruska spočívá na dvou pilířích: na jeho schopnosti fyzicky vést válku (živá síla, zbrojení, munice a průmyslové kapacity) po delší dobu a na politické podpoře jeho obyvatelstva.

Bez obého  naráz nemůže Putin bojovat ani vyhrát válku. Aby Ukrajina vyrvala jakýkoli strategický úspěch  Rusku, bude muset vychýlit ruské těžiště z rovnováhy natolik, aby donutila Putina přijmout méně než pro  něj žádoucí výsledek. To bude nesmírně těžké.

Prvořadým strategickým cílem Ruska je snížit konvenční hrozbu na jeho západní hranici na zvládnutelnou úroveň. Zdá se, že Rusové  jsou přesvědčeni, že NATO na  jejich  hranici s Ukrajinou představuje „existenční hrozbu“, a jsou ochotni zaplatit jakoukoli finanční nebo politickou cenu, kterou  za její odstranění.

V současnosti Putin jasně věří, že Rusko je v  pozici  řidiče a může dosáhnout svých politických cílů s vojenskými a finančními zdroji, které má. Ukrajina musí tento výpočet změnit. Abychom se ujistili, zda je to  reálná  možnost, je nutné zvážit schopnost Ukrajiny a jejích západních podporovatelů takovou bitvu vést a vyhrát.

Ukrajinské těžiště a kapacita

Těžiště Ukrajiny je v podstatě stejné. Prezident Volodymyr Zelenskyj si musí současně udržet schopnost vést válku v průběhu času, domácí politickou podporu a mezinárodní ekonomickou, diplomatickou a vojenskou pomoc. Bez žádné z těchto složek (zejména třetí) nemůže Ukrajina vyhrát.

Rusko má po celé své zemi bohaté přírodní zdroje a domácí průmyslovou kapacitu udržet se téměř neomezeně ve válce. Ukrajina má vážná omezení dodávek přírodních zdrojů a pouhý zlomek ruské domácí výrobní kapacity. Bez masivní a trvalé materiální a diplomatické podpory ze zbytku světa nemůže Ukrajina vést dlouhodobý boj o vyčerpání a opotřebení. I s touto vnější podporou nemusí být Kyjev schopen vyhrát kvůli své jediné nejdůležitější zranitelnosti-  lidské síle.

Vojenská pracovní síla neznamená pouze to, kolik lidí může země dostat do uniforem, ale kolik vyškolených profesionálů může mobilizovat do organizovaných a účinných bojových jednotek. V nedávné studii Royal United Services Institute autor Alex Vershinin zdůrazňuje něco, čemu rozumí jen málo neveteránů. Myšlenka, „že civilistům lze poskytnout tříměsíční výcvikové kurzy, našít  seržantské prýmky a pak očekávat, že budou fungovat stejným způsobem jako sedmiletý veterán,“ píše Vershinin , „je receptem na katastrofu. Pouze čas může vygenerovat vůdce schopné provádět doktrínu NATO a čas je jedna z  věcí, kterou masivní požadavky atriční války neposkytují.“

Přesto, jak nedávno informoval list The Washington Post , Ukrajina má akutní nedostatek nových rekrutů a ti, které získá, jsou žalostně málo vycvičení . Druhá podmínka také drhne, protože Zelenského podpora strmě klesá jak doma , tak mezi západními příznivci . Mezinárodní pomoc, navzdory nedávným infuzím, naráží na ruskou strategii vyčerpání soupeře. Okno příležitosti pro Kyjev zvrátit tuto situaci se rychle uzavírá. Pokud bude mít Ukrajina šanci na úspěch, jsou nutné – a rychlé – odvážné, rozhodné kroky.

Definice ukrajinského úspěchu

Je však zásadní definovat, jaký „úspěch“ je v tomto bodě vůbec dosažitelný. Jak bylo uvedeno na začátku, přímé vojenské vítězství Kyjeva je v současné době tak blízko nule, jak by se jen mohlo lidské úsilí blížit. Rusko má příliš velkou moc (a jaderný trumf), kterou nelze za stávajících okolností překonat. Velmi úzká cesta, která pro Ukrajinu existuje, je naložit  Rusku tak vysoké náklady, že podle Putina bude v jeho zájmu spokojit se s daleko méně než svými maximalistickými cíli.

Putin stanovil své minimální požadavky 14. června, když řekl, že ukončení války, Ukrajina se musí vzdát čtyř provincií, které nelegálně anektovala v roce 2022, stáhnout všechny ukrajinské jednotky z těchto území a přijmout „neutrální, nezařazený, nejaderný status“. Zelenskyj považoval tento seznam požadavků – správně – za „ultimátum“ ke kapitulaci. Jak by se tedy Ukrajina mohla tomuto nežádoucímu výsledku vyhnout a co může Zelenskyj vyprodukovat při dané nerovnováze sil?

Bez zásadních změn v západních a ukrajinských válečných cílech má Putinovo „ultimátum“ znepokojivě vysokou šanci, že se naplní. Nejrealističtější nadějí Ukrajiny je snažit se udržet si všechna území, která v současnosti má, nevzdávat se žádné další půdy a vyjednat ukončení nepřátelství. Ale musíme uznat, že už může být příliš pozdě očekávat i tento omezený výsledek.

Cesta k ukrajinskému úspěchu

Kongres USA loni v dubnu schválil balíček pomoci Ukrajině ve výši 61 miliard dolarů , ale podrobnosti o tom, co tento balíček obsahoval, přicházely pomalu. Spojené státy oznámily v dubnu balíček ve výši 6 miliard dolarů další ve výši a minulý týden 2,3 miliardy dolarů, ale oba zahrnují především munici, nikoli nová obrněná vozidla. Zásadní však je, že většina veškeré produkce těchto obchodů se neuskuteční několik let, a to kvůli potřebě vybudovat další kapacitu a uzavřít nové smlouvy. Ukrajina se pak musí pokusit uspět s tím, co má po ruce nebo by mohla v nadcházejících měsících dostat.

Před zvažováním vojenské složky tohoto cíle však musíme určit konkrétní politický cíl. Ukrajina bude muset nejprve sdělit Rusku záměr  přijmout  vyjednané ukončení války. Jejich vyjednavači by měli sdělit, že Putinovy ​​maximalistické požadavky ze 14. června jsou nepřijatelné, a místo toho stanovit protipól zmrazení konfliktu na jeho současných liniích a zároveň souhlasit s urovnáním záležitosti suverenity nad čtyřmi regiony pět let po skončení nepřátelství pomocí mezinárodního zprostředkování.

Aby Ukrajina dosáhla i tohoto omezeného cíle, bude muset v příštích několika měsících úspěšně zmobilizovat dalších 300 000 vojáků, obdržet nejméně půl milionu dělostřeleckých granátů, sedm dalších systémů protivzdušné obrany Patriot, několik set dalších obrněných vozidel různých typů a další desítky tisíc dronů. Tato nová bojová síla by pak potřebovala posílit všechny obranné linie podél fronty, aby náklady pro Putina na dobytí zbývajících provincií byly vyšší, než by získal z jednání, což ho přinutí spokojit se se současnou linií nepřátelství.

Vysoké náklady, nízká odměna

Náklady na Ukrajinu by byly velmi vysoké, pokud jde o personál, aby dosáhla i tohoto velmi skromného výsledku, a odhaduji, že šance, že by to Kyjev dokázal, není větší než padesát na padesát. Západní aliance by musela udělat maximum, aby naplnila Ukrajinu množstvím munice nad rámec toho, o čem v současnosti uvažují, a spustila velké množství bojových vozidel, která v současnosti nejsou na stole.

Bez toho, aby Ukrajina masivně zvyšovala své mobilizační cíle a NATO poskytovalo mnohem více, než nabízí v současnosti, má i tento omezený cíl malou šanci na úspěch. Je mnohem vyšší pravděpodobnost, že se NATO uspokojí mnoha velkými projevy a sliby o budoucím financování, ale udělá málo pro zvýšení okamžité produkce. V takovém případě by Ukrajině mnohem lépe posloužila změna jejích cílů. To by znamenalo politiku, o které jen málo lidí ze Západu a nikdo ze Zelenského administrativy nechce uvažovat: okamžité příměří v souladu s tím, co navrhl maďarský premiér Viktor Orbán, a vyjednané řešení za nejlepších možných podmínek.

NATO chce pouze usilovat o vítězství Ukrajiny a prohru  Ruska. Střízlivá analýza však ukazuje, že jde o nedosažitelný výsledek, ať  nyní, či v budoucnu. Pokud se Západ odmítne podřídit realitě, nejpravděpodobnějším výsledkem pro Ukrajinu je vojenská porážka, která by mohla zahrnovat i případnou ztrátu Oděsy a Charkova a většího území, než dokonce Putinovo ultimátum z června 2024.

Je to hrozná volba, ale v tuto chvíli je pro Ukrajinu i Evropu lepší usilovat o nechutné, ale dosažitelné vyjednané řešení, než ignorovat realitu a nakonec utrpět potupu rozhodující vojenské porážky.

Opakuji, tenhle  text  vyšel přesně  ve  stejném okamžiku,  kdy  NATO  na  svém  summitu  ve  Washingtonu  mlátilo  o sto šest  do  největšího  válečného bubnu,  jaký  někde  v zapomenutých skladech studené  války  našlo.

Aby  se nakonec  ukázalo, že  hlavním bodem programu  nebyla  ani tak Ukrajina,  jakkoliv  je  nám to předkládáno  k uvěření, nýbrž  exhibice  Joe  Bidena, který  před  kolektivně  západním světem a  tv  kamerami  měl prokázat  mladistvý  elán   nejhůře  čtyřicátníka  a jarost  duše  a bystrost  mysli  žhavého kandidáta  na  Nobelovu  cenu   za  fyziku,  chemii a lékařské  vědy  dohromady.

Emeritní podplukovník US  Army  Davis  je  přesný.  Někdo, kdo má na kolektivním Západě  slovo  by  měl stanovit,  co  vlastně  svým  angažmá, za  cenu  dnes  už  stovek  tisíc a dost možná se dočkáme i milionů , životů  Ukrajinců  hodláme  na  té  Ukrajině  vůbec  dosáhnout. Totiž  alternativně,  k  té dávno a dávno ohlášené strategické porážce Ruska.

Pplk. Davise  nelze  ani  nějakým omylem považovat  za  Putinova  fandu nebo alespoň  příznivce  Ruska. To  je  z jeho textu  velmi  snadno dovoditelné.  Ale  on  píše  tohle:

Prvořadým strategickým cílem Ruska je snížit konvenční hrozbu na jeho západní hranici na zvládnutelnou úroveň. Zdá se, že Rusové  jsou přesvědčeni, že NATO na  jejich  hranici s Ukrajinou představuje „existenční hrozbu“, a jsou ochotni zaplatit jakoukoli finanční nebo politickou cenu,   za její odstranění.

a toto

Je však zásadní definovat, jaký „úspěch“ je v tomto bodě vůbec dosažitelný. Jak bylo uvedeno na začátku, přímé vojenské vítězství Kyjeva je v současné době tak blízko nule, jak by se jen mohlo lidské úsilí blížit. Rusko má příliš velkou moc (a jaderný trumf), kterou nelze za stávajících okolností překonat.

V těchto  dvou odstavcích je  shrnuta podstata  války  z  ruského pohledu!!!

Rusko ji  odstartovalo, aby  zabránilo  přičlenění  Ukrajiny  k NATO.  A pokud  neprohraje a  nezhroutí se,  pak  bude bojovat tak dlouho, dokud  svého cíle  nedosáhne.  A aby neprohrálo,  drží  jaderný  trumf.  Zaplatilo  už příliš  velkou cenu  na to, aby  připustilo v otázce  členství  v NATO  sebemenší kompromis.  Zelenský, jak  pustil  Orbán  sází  dnes  už jen na  vypuknutí  vnitřních nepokojů  v  Rusku.  Ví,  že  nic jiného mu nepomůže.  Ale  pořád  je  zde  atomový  trumf.  Kolektivní Západ  nevěří,  že  je  Putin a  spol. odhodlán  A   zbraň  skutečně použít. Podle  mne se hluboce  mýlí, že  to snad  ani  nelze  více. Stejně jako  když nevěřili,  že  se pustí  do války  na Ukrajině!  Oduševnělost  tohoto  odhadu  vidíme. Stejně  tak  nevěřili,  že  Rusko překoná  západní sankce.  Opět můžeme  srovnat  kolektivně  západní odhad  a  realitu.

Pplk.  Davis  vidí  věc  nikoliv prorusky, nýbrž zatraceně  střízlivě, Škoda, že není  americkým prezidentem…