
Týká se zákaz propagace komunismu i zákazu propagace Václava Havla?
PAVEL J. HEJÁTKO
Václav Havel kdysi ještě jako federální prezident oznámil veřejnosti skutečnost, která mnohé šokovala. Přiznal, že byl ve svazcích Státní bezpečnosti veden v jedné z kategorií spolupracovníků, konkrétně jako kandidát tajné spolupráce. Toto sdělení však nebylo z jeho strany žádným přiznáním spolupráce, ale předem promyšleným manévrem, který měl od tohoto faktu naopak odvést pozornost. Měl neutralizovat budoucí podezření a zároveň vytvořit alibi v podobě tvrzení o nespravedlnosti a nepřesnosti lustračních mechanismů. Richard Sacher sice při skartování materiálů kolem disentu hned v lednu 1990 odvedl poměrně pečlivou práci, ale nikdo z chartistů si nemohl být jistý, že je jeho svazek nemá někde v nedohlednu nějakou další a kvalitní kopii. Ostatně tehdejší předseda lidové strany Josef Bartončík by o tom mohl vyprávět své. Když se na veřejnosti (náhodně) objevil právě jeho svazek, dostal z toho málem infarkt. Havel se tak stylizoval do role oběti systému, nikoli jeho součásti. Vždyť on, prezentovaný jako morální autorita nového režimu, přece s komunistickou politickou policií spolupracovat nemohl. Ještě krátce předtím by každý, kdo by něco takového vyslovil, byl jeho fanatickými příznivci okamžitě rozcupován a označen buď za blázna, nebo za estébáka.
Jenže čas plyne, informace se hromadí a archivy se postupně otevírají, často i nelegální cestou. Právě v těchto archivech se nacházejí odpovědi na otázky, které jsou pro pochopení současnosti zásadní. A právě tyto dokumenty jsou pro mnohé lidi mimořádně nepohodlné.
A samozřejmě se to týká i ikony liberální demokracie Václava Havla.
Autentický záznam 1. odboru II. správy ministerstva vnitra ze dne 24. června 1964 uvádí, že Václav Havel byl v rámci akce s krycím názvem „PROFESOR“ rozpracováván jako styk objektu. V této souvislosti obdržel poštou fotokopii protistátního letáku nazvaného „Národně demokratické sdružení“. Leták byl odeslán z Pardubic na adresu Havla do Divadla Na zábradlí, kde byl zaměstnán jako dramaturg. Havel leták neodmítl, nezničil ani neskrýval, ale odevzdal jej přímo Krajskému výboru KSČ v Praze. Tento krok byl okamžitě využit k jeho nakontaktování. K rozhovoru došlo 23. června 1964 v jeho bytě a účastnil se jej mimo jiné kapitán Činka z 8. odboru II. správy MV, který měl na starosti problematiku letáků.
Havel během rozhovoru odpovídal ochotně, bez vytáček a s viditelnou snahou vyhovět. Uvedl, že autorem letáku by mohl být starší člověk, což zdůvodnil konzervativním jazykem a stylem odpovídajícím době první republiky. Současně otevřel možnost, že by autorem mohl být někdo z emigrace, kde podle něj český jazyk ustrnul. Na přímou otázku ohledně emigrantů ze svého okruhu poskytl detailní informace.
V témže roce byl služebně v NSR a Rakousku. V Německu měl strýce, který emigroval a žil v Mnichově, kde provozoval restauraci. Popsal jeho životní poměry, zmínil jeho přání vrátit se nebo alespoň navštívit Československo a zdůraznil, že prostředí, ve kterém žije, mu je cizí. Dále uvedl, že mluvil se dvěma dalšími emigranty, přáteli svého strýce, kteří se zajímají pouze o obchod a politika je nezajímá. Tyto osoby včetně strýce označil za nevhodné kandidáty na autory protistátních letáků. Současně hodnotil život v NSR, který označil za materiálně vysoce zabezpečený, avšak morálně prázdný, protože podle jeho slov lidé spatřují smysl života pouze v plném žaludku a automobilu.
Havel se rovněž otevřeně rozpovídal o problémech s cestami do zahraničí, které mu ministerstvo vnitra opakovaně zamítalo. Popsal projednávání této záležitosti v komisi při Městském stranickém výboru za účasti pracovnice MV a vyjádřil spokojenost s tím, že s ním bylo jednáno otevřeně a že mohl své názory svobodně vyjádřit. Výsledek byl pro něj příznivý. Od té doby již s cestami do zahraničí žádné potíže neměl. Upozornil také na to, jak západní tisk okamžitě využil situace, když mu nebyla povolena cesta na premiéru hry „Zahradní slavnost“ v západním Berlíně a rozpoutal mediální kampaň o nesvobodě v Československu.
Během rozhovoru Havel aktivně pomáhal orgánům při pátrání po autorovi letáku. Jmenoval konkrétní osoby ze svého okolí z Pardubic, Brna i Gottwaldova, a to z řad herců, dramaturgů i příbuzných. Tyto osoby sám politicky hodnotil, rozlišoval, kdo se o politiku zajímá a kdo ne. Jeho vystupování bylo hodnoceno jako otevřené a upřímné. Bez vyzvání přiznal, že svého strýce v NSR osobně navštívil. Jeho vyjadřování svědčilo o snaze „napravovat nedostatky“ a o loajálním vztahu k tehdejšímu režimu. V oblasti kultury dokonce prohlásil, že se žádný kapitalistický stát nemůže Československu rovnat. Jeho vztah k socialistickému zřízení byl dokonce vyhodnocen jako vysoce kladný.
Záznam dále detailně popisuje jeho bydliště na nábřeží Bedřicha Engelse č. 78, byt ve čtvrtém patře obývaný s manželkou a pravděpodobně i otcem. Rozhovor probíhal v prostorné pracovně s výhledem na nábřeží, zařízené starým nábytkem, s velkými pohovkami a množstvím knih. Předsíň byla zaplněna nábytkem, byt působil dojmem přestavby. Manželka se omlouvala za nepořádek. Další místnosti nebyly zjištěny, protože návštěva byla okamžitě uvedena do pracovny.
Rozhovor byl ukončen s tím, že v případě potřeby bude Havel znovu kontaktován. S tím souhlasil a uvedl, že je rád, že k rozhovoru došlo, a že jej považuje za inspiraci pro další literární tvorbu.
Závěr záznamu je jednoznačný. Havel je označen jako vhodný agenturní typ, se kterým bude udržován pravidelný styk, a je navrženo založení svazku kandidáta agenta. Dne 4. srpna 1964 kapitán Karel Odvárka zakládá svazek KA 24 486 a konstatuje, že Havel je vhodným kandidátem k případnému úkolování v rámci rozpracování akce „PROFESOR“ a jeho pražských kontaktů s cílem odhalení protistátní činnosti. Krycí jméno „PROFESOR“ označovalo G. L. Klinea, kterého StB evidovala jako rozvědčíka USA.
Havlův pozdější údiv nad tím, že byl veden jako kandidát tajné spolupráce tak působí nepřesvědčivě, účelově a spíše až absurdně. Buď si bývalý prezident nepamatoval vlastní minulost, nebo se ji snažil překrýt. Zda jeho chování od roku 1964 představovalo spolupráci s komunistickou státní bezpečností, nechť si už každý vyhodnotí sám. Faktem zůstává, že Havel o svém životě popsal tisíce stran, avšak tyto skutečnosti se neobjevily ani v jedné.
Z výše uvedeného vyplývá zcela jasný závěr. Právě tyto skutečnosti vysvětlují, proč Václav Havel po svém dosazení k moci v roce 1989 nikdy nezakázal Komunistickou stranu Československa. Pro agenta StB by takový krok znamenal přímé ohrožení. Postavení KSČ mimo zákon by otevřelo prostor pro odvetu ze strany jeho řídících důstojníků. Stačilo by vytáhnout neskartovaný svazek vedený pod krycím jménem „Profous“ z let 1964 až 1977 a následně „Tomis“ z období 1977 až 1989. Nešlo o to, že by o tom nevěděly západní rozvědky nebo americké zednářské struktury. Šlo o to, že by se to dozvěděl obyčejný lid (celého světa) a pochopil, koho si to zvolil za symbol údajné demokracie.
Dohoda byla jednoduchá. Havel byl spolu se západními rozvědkami a většinou domácího disentu dlouhodobě podporován a vydržován. Protihodnotou bylo, že ve správný okamžik nechá komunistické struktury v klidu. Tento okamžik pak nastal v listopadu 1989.
Současné stavění symbolů komunismu na roveň symbolům nacistickým nepředstavuje nic jiného než rafinovaně převlečenou perzekuci každého, kdo si dovolí kritizovat liberálně demokratický režim a to samozřejmě včetně lidí s komunistickým smýšlením a světonázorem. Nejzvrácenější na celé věci je však fakt, že ačkoliv tento zákon přijala ještě Fialova vláda, nová vláda s ním nic neudělá. Zákon tak už zůstane v platnosti napořád.
Jediným viditelným výsledkem tedy bude, že české, moravské a slezské věznice se pouze rozšíří o nové politické vězně.


(21 votes, average: 4,38 out of 5)
Urválkovsko/koniášovské nestvůrné heslo:
„JE PROTI NÁM,KAŽD Ý KDO NENÍ S NÁMI“
je pro mě skutečným doznáním filozofié nedávno nedbale ostavených,o to více škodících všekazů flanelovo/fialovsého vlastničícího xindlu.
Jak je možné že se na kontinentu drze prsícího se svými demoGratickými počátky zfanitizované davy pro jakousi imaginárbnní vírui po tisíce let šikaují,terorizují a vzájemně důkůadně a nadšeně hubí a po milionech likvidují?
NEJSME JAKO ONI ječela zfanatizovaná lůza
v Prazepod Meatrichem.
Za pohrdaých úšklebů a blahoskloného pokynování svých nedávných ,nyní na okamžik humanitárně přeoděných vydíračů,loupežníků drábůa katů
Ze svým plným nasazením a z pomocí svých osobníh záruk slibujeme my dnes modrožlutí mao neobolševici slibujeme že SPOLU tuhle zemi zkur-vit dokážeme,
Potíž je v tom, že někteří zasloužilí soudruzi a spolupracvníci si své soudružství mohou odpracovat a jiní zase ne:-)
Uz poprve, kdyz jsem slysel jeho :Nejsme jako oni: tak jsem si rikal, ne nesmite byt jako oni, musite byt mnohem tvrdsi a brutalnejsi proti tem komunistickym nestvuram, ktere lidi vrazdily, okradaly a tyraly. Pro ne jen jedina spravedlnost-spagat. Bohuzel mne nikdo neslysel. Vsichni jste byli z te zidovske kolaborantni kurvy celi posrani. Dnes vidite nasledek vasi nekoncekventnosti.
Zase lezete do prdele vasim nepratelum. Myslite, ze to s vami mysli nekdo dobre? Zase u vas vladli vlastizradci, vy jste je volili a chvalili jste se. NAAATOOO, EUUU, Bruuselsoocialismus a demokracie, blbci jedni.
Já byl proti vstupu do EU, o NATO referendum nebylo.Iluze demokracie.Pamatuju tu svini Špidlu, jak tancoval na Babeta šla do světa, jak se ve mně vše doslova fyzicky vzpříčilo a chtělo se mi zvracet.
Havel byl odpornej zmrd, ale to jsem pochopil až déle :-/
Geronti, mám slabou chvilku, tak se podržte, a ať vám nevyskočí z huby falešné zuby:
Já jsem slavný Jolan Bořihnoj Hovínek!
Už mě poznáváte, vy rudá starobní chátro? Já jsem sice taký důchodce, ale jsem stále mlád! Jsem libtard, liberast a pederast! I má obří sádelnatá sulcovitá prdel je stále mladá, vy geronti. A co teprve moje Převeliké Panděro!
Jsme ve válce, my progresivní, mladí a vzdělaní jsme ve válce s důchodci, s těmi starými nenapravitelnými komouši, kteří nám mladým, vzdělaným a krásným cynicky projídají naši budoucnost i naše budoucí důchody!
Všechny důchodce je třeba zaplynovat nebo vyhladovět a pak naházet do kafilérky a pak zakompostovat na bioplyn!
Samozřejmě, s výjimkou starobních zasloužilých bukvic jako jsem třeba já – woke-stařešina, liberast a udavač Jolan Bořihnoj ze starobince Polstřelmov. Ohromující stará zkušená buzna Bořihnoj, třímající duhovou vlajku, s pavím pérem zaraženým v nechutné obnažené obří sádelnaté řití, vždy kráčí v čele před liberastními řadami na naší každoroční srpnové Pyšné Maršparádě v Práglu. Jsem to ten nejvzácnější charakter!
P. Kocourek nejsi!
Seš však na PP známý kokoot, Putlrerova šlapka, ošetřovatel konečníku Konečné a Okamurovic ftáka.
Jseš to ten nejvzácnější charakter.
Oslíku,
myslíš, když použiješ můj nick, že něco změníš? Že tě tady budou obdivovat?
Seš obyčejnej hloupej debil.
Seš pro smích, víš osle?
I k tomu, že je zloděj nicků P. Kocourek k smíchu, se sám priznal 👍
Že je DEBIL, to už na tomto webu ví každý. K tomu se přiznávat nemusí 🤣
Za to o tobě, to tu asi nikdo neví. Lezeš tu a atakuješ názory diskutérů. Jsi podavač trestného oznámení na zdejší web a jejího majitele. To je tu všeobecně známo. Potřeboval by si zmalovat vajíčka a nečekat až do Velikonoc. Tak se zvedni z toho křesla od PC a jdi na čerstvý vzduch blbe na dvorku.
Vcelku výstižně se duševní i fyzický mrzák/invalida Pavel K v tom komentáři výše (Nejsem P. Kocourek! 3.1.2026, 19:16:08) popsal, jenom co je pravda.
Když zrovna nechlastá, tak píše i pravdu, i když je to pokaždé pod jiným nickem.
Me byl Havel vzdycky protivnej. Vadilo mi to jeho moralizovani ve vsech ohledech. Tohle delaji lide co neco skryvaji. To jeho elitarstvi. Slo mu jenom o vlastni prospech. Krasne to vystihl Magor Jirous, kdyz mu coby leader Plastku vycetl, ze bojuje s komunisty, ze chce na jejich mista. Oproti tomu plastikum jde jenom o to, aby je kacka nechali napokoji hrat, co chteji. Oni chteli byt mimo politiku.
Pokud existuje skutečná demokracie, lidé zvolí ty nejlepší. A těm pak samozřejmě přejí příslušnou odměnu, protože ví, že jinak by to ti nejlepší nedělali. Nejlepší lidé mají právo na nejlepší odměny. Skutečná demokracie je tedy jen tam, kde lidé zajistí svým elitám zlaté záchody, které svědčí o tom, že to lidé s elitami myslí dobře a jsou ochotni je dobře odměňovat. Dokud tedy naše elity nebudou mít zlaté záchody jako na Ukrajině, tak zde skutečná demokracie nebude. Bohužel, žádná strana není tak odvážná, aby politiku zlatých záchodů u nás prosazovala. Musíme ale připustit, že pokud souhlasíme se zde uvedenou definicí demokracie, tak nejdemokratičtější strana bylo SPOLU. Odpor je marný. Milion chvilek už jistě plánuje demonstrace za zlaté záchody na těch správných místech. Není důležité co chcete, ta pravá demokracie zvítězí bez ohledu na to, co si lidé myslí.
Pane Hejatko, pisete prekvapive rozumne, podle fotografie bych to od vas necekal. Proc vam vadi zakaz propagace komunismu? Uz davno mame zakaz nacismu, komunismus je podle me jeste horsi.
Protože Kejhátko je bolševik každým coulem. Nosí jenom rudé trenýrky a vzpomíná na dobu, kdy si komunisté vzájemně dávali francouzáky. Chybí mu soudružské sliny. Je to prostě dobytek.