22.2.2022
Kategorie: Politika

Tři zásadní posuny

Sdílejte článek:

JINDŘICH KULHAVÝ

KULHAVÝZdá se, že momentálně už nikoho žádná pandemie nezajímá, tedy s výjimkou Gatese, který již nahlásil novou s tím, že tentokrát nepůjde o koronavir šířící se světem a médii nečekanou rychlostí. Pravděpodobně má opět více informací a už tuší, co se kde ve zkumavkách míchá. A protože vyžaduje zodpovědnější přístup, bude to asi pěkné svinstvo, které bude agresivnější a nebezpečnější, přičemž se dá očekávat, že jedinou možnou ochranou budou nějaké ty vpichy. Dokonce jsou už vymyšlené inovace, kterými jsou autovakcinace destičkami s mnoha hroty, při nichž se dotyční poslušní budou natáčet a zasílat záběry do Gatesovi databáze.

To jsme pouze odbočili, filantropem další slibovaná destrukce lidstva a ekonomiky přijde později. Nyní tu máme úplně jiné problémy. Prvním je podpis novely Pandemického zákona prezidentem republiky. Miloš Zeman tím opět ztratil další část svých příznivců a lidí, kteří pro něj měli pochopení. Proti ,,Pandě“ se zvednula vlna odporu, kterou senátoři vnímali, ovšem vláda a poslanci z Pětikoalice si ji prosadili. Zeman se odklonil od dosavadních spojenců z ANO a ignoroval SPD, tedy dvě silné samostatné strany, a přidal se k těm, kteří naší zemi pravděpodobně uškodí mnohem více než kdokoliv před nimi. Zeman je zarytým příznivcem vakcinace, nejradši by ji uzákonil jako povinnou, takže výše uvedená novela mu i přes totální pošlapání Ústavy a lidských práv imponuje. Zdá se, že částečné ztrácí soudnost a lze si jen těžko představit, že by měl podporu voličů stejnou, jako při svém vítězství nad stahovačem králíků Drahošem. Zklamání z jeho ignorace názoru velké části občanů ochotných prostát na náměstích hodiny v zimě při boji proti schválení Pandy je veliké a pouze obava z toho, kdo přijde na jeho místo, což může být další člověk blízký současné vládní koalici, tedy eurohujer a ekoterorista, ostatně řadu jmen kandidátů už známe, a ten seznam je strašidelný, nám brání říct, že konec prezidentova času na Hradu či v Lánech bude příliš dlouhý a smutný.

Když už se zabýváme věcmi kolem pandemie, posun nastal v Kanadě, kde byla rozpuštěna tři týdny trvající blokáda Ottawy, načež dochází na mstu. Zatýkalo se ve velkém, zmrazují se účty a liberálové převzali praktiky gestapa. Konec demokracie tak nabírá jasné tvary a nečekejme, že by se politici v Evropě chovali jinak. Ukončení Konvoje svobody bude mít ještě dohru, zatčených bylo kolem 300 aktivistů a začínají padat trestní oznámení, přijdou pokuty a snaha některé jednotlivce či organizace exemplárně zlikvidovat. Cílem je vytvořit prostředí strachu nejen v Kanadě, ale i v Evropě. Takže média tady přináší značně zkreslené zprávy a my se jen těžko dozvíme, jaká je skutečná nálada mezi Kanaďany. Jestliže se zmínky a informace o dění v této severoamerické země dva týdny ztrácely kdesi nad Atlantikem, pak nelze doufat, že by se k nám nějaké relevantní teď mohly dostávat. Jaké dozvuky bude mít Konvoj svobody, to se teprve uvidí, ale ukázalo se, že Trudeau je v dalším období pro většinu Kanaďanů nevolitelný a pro značnou jejich část se stal doslova nepřítelem. A dle posledních zpráv vznikají další nové konvoje, tentokráte z dalších velkých měst.

Největší naši pozornost však momentálně přitahuje spor kolem Ukrajiny. Vladimír Putin včera večer uznal samostatnost Luhanské republiky a Doněcké republiky. Toto území rozkládající se na východní části Ukrajiny je osídlené převážně obyvatelstvem ruské národnosti a ovládané tzv. separatisty. Na ty útočí pravidelná ukrajinská armáda se záměrem zabíjet a získat území zpět. Jak víme, Ukrajinci jsou vojensky, finančně i materiálně podporováni Spojenými státy, Velkou Británií a Evropskou unií. Nynější uznání těchto dvou republik umožní Rusku je nejen oficiálně vyzbrojit, ale zároveň pravděpodobně v případu napadení i ochránit. Díky tomu nedojde na invazi na další území Ukrajiny, zároveň se to posune k jistému zabezpečení Rusů žijících dosud na Ukrajině. Otázkou je, nakolik se s tím Kyjev ztotožní a není li to začátek skutečné války, která se může a nemusí rozšířit. Kdyby se kyjevská vláda ve východní části země angažovala pouze politicky a přiznala tomuto území jistou autonomii, vydělali by na tom všichni. Takto však můžeme očekávat tuhé boje.

Evropská unie slepě následuje USA. Slibuje sankce vůči Rusku, které by stejně přišly. Je tedy otázkou, jak si šéfové EU představují život v Evropě bez toho, co do ní Rusko dosud dodávalo. Jak víme, o nerostné bohatství plynoucí ze Sibiře a dalších oblastí Ruska má zájem Čína a řada dalších států. Odříznutí Ruska od finančních trhů by sice moskevskou vládu poškodilo, jenže Rusko je schopné se s tím časem vyrovnat a vytvořit novou sféru, ve které se bude obchodovat například v rublech, tedy v měně nezatížené obrovskými dluhy, kterými se ,,pyšní“ dolar a euro. Navíc právě Rusové se nemusí obávat ve své zemi Green Dealu, mohou si určovat svá pravidla. Území na to mají dostatečně veliké. Jisté však je, že současná krize nepřináší užitek téměř nikomu. Nejvíce na to doplatí Evropa. Bez ruských ropy, plynu, uhlí, železné rudy a dalších komodit tu nastanou krušné časy. Ty snad pomohou shodit současné elity do propasti, ale bude to ještě nějakou dobu trvat. Doufejme, že se válečné velmoci neutrhnou a nezačnou reálně válčit. Musíme si uvědomit, že ve vedení USA a EU jsou šílenci, o čemž nás přesvědčují svým chováním denně. Čeká nás zkouška ohněm.

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (43 votes, average: 4,60 out of 5)
Loading...