Taky jsem byl mladý

Dodnes tvrdím, že kdo je bohatý, má větší odpovědnost než ten kdo je chudý. Dodnes si mylsím, že největší daně mají platit ti nejbohatší a chudí by neměli platit žádné. Když slyším o rovné dani, tak v tom čuju nějakou habaďůru, třeba jak udělat, aby bohatý neplatil nic a chudý všechno. Tvrdil jsem takové ty věci, jako že máme mít vlastní podniky pod kuratelou státu, máme být soběstační, byť by to bylo dražší a tak vůbec.

Hlásil jsem se k sociální demokracii, což na místní úrovni dělám dodnes, chtěl jsem k nim vstoupit, ale pod dojmem alotrií Sobotky a jeho pohrobků jsem to nakonec neudělal.

Celý svůj život jsem se snažil tyto levičácké nápady hlásat. Vedl jsem dlouholetou čilou mailovou korespondenci s různými pravičáky a jako pravý apoštol levice jsem je je snažil pohnout ke změně smýšlení. To bylo ještě v době, kdy člověk mohl svůj názor říct veřejně, aniž by hned byl kamarádem Putina či komunistou.

Bylo to úplně k ničemu. Byl jsem hlupák zpozdilý. Globalizace byla jasná, zákon nabídky a poptávky sám rozhodl, že podniky v Číně jsou lepší. Tak jsem přitvrdil. Přečetl jsem všechny ty Friedmany, Hayeky, pak jsem se dal na Johna Locka, četl jsem Masaryka, Čapka, ba i Marxův Kapitál jsem přelouskal. Pročetl jsem celou proletářskou literaturu, četl jsem Steinbecka, zvládl jsem i postmodernisty, Rupnika, Žižeka.

Opět to bylo totálně k ničemu. Jednak jsem tomu zase až tak dobře neporozumněl, jednak mi ostatní také nerozumněli. Stejně se pořád omílalo dokolečka, jak vše řeší nabídka a poptávka, nějaká soběstačnost je zbytečná, protože všude všechno je a stačí to jen dovézt, na což máme levnou ropu. Kromě toho bohatí přece platí víc peněz než chudí protože stejné procento z velkého majetku je o dost víc peněz než z malého.

A proti daňovým rájům se má přece bojovat podobně nízkými daněmi, protože když to mohou dělat Seychely, můžeme to přece dělat i my…

Nakonec jsem se snažit přestal. Jednak jsem trochu zmoudřel a zjistil jsem, co se s těmi daněmi na státní správě děje, jak se to tam přerozděluje a rozkrádá bez ohledu na levicovou nebo pravicovou příslušnost. Zjistil jsem, že existují silné tlaky nadnárodních korporací, které jsou schopné si zaplatit celé parlamenty, aby vše bylo tak jak potřebují v souladu se zákonem. A nakonec jsem zjistil, že existují silné tlaky z Brusele, Berlína, Washingtonu, Moskvy, Pekingu a vlastně i Waršavy, takže český politik, který měl být v mých ideálech nositelem pokroku, má svých starostí dost a šanci na změnu skoro nulovou.

Od té doby jsem se začal zařizovat sám. Nastěhoval jsem se na Moravu, slušně jsem se zesoběstačnil, pořídil jsem si kupu dětí na zajištění důchodu, zbavil se dluhů a vlastně jsem si do zančné míry naplnil svojí vlastní utopii.

A pak přišel Babiš do politiky… Sakra ten chlap během dvou let zařídil to, o co jsem se snažil deset let úplně zbytečně. Ti liberálové, kteří před pěti lety adorovali výhody globalizace, jsou teď proti kapitalismu jednoduše proto, že právě Andrejko je jeho ztělesněním. On je ten, kdo prosperoval v globální době, on těžil z nízkých daní, on si zajistil výhody zcela podle zákona. On si vybudoval ekonomické impérium.

Díky němu si začalali pražáci všímat, že nám na polích roste pár posledních plodin. Když jsem o tom mluvil, byly tisíce důvodů, proč je to tak dobře. Pak přišel Babiš a teď je tisíc důvodů, proč je to tak špatně. Bušili do mě stovkami argumentů, jak je super, že máme tu znalostní ekonomiku, že pracujeme ve službách a jak je skvělé, že existují ty globální podniky. Pak přišel Babiš a od té doby je to všechno špatně.

Deset let marných debat otočil jeden Andrej tím, že vystrnadil všechny zavedené firmy z politiky a začal si bačovat sám. Mohl jsem si všechno odpustit a stačilo počkat.

Ne nejsem z Andreje nijak na větvi. Ale byl to on, díky kterému se debata o globalizaci a zemědělství dostala na rozumnější úroveň. Škoda že Andrej nepřišel před dvaceti roky. Tenkrát ještě byli lidi vzdělaní a mileniálové tahali kačera. Tehdy by debata o jiné než globální budoucnosti byla celkem kultivovaná a věcná. Dneska je to už jako diskuse na škole čar a kouzel v Bradavicích. Abrakadabra o něčem, kterému málokdo rozumí.

Tenkrát by mělo smysl proti Andrejovi bojovat, protože by to byl boj proti globalizaci a za soběstačnost. Dneska už je vlastně dobojováno. Všechno už se stalo a teď s tím jen musíme žít. S maličkou, nepatrnou a téměř nulovou nadějí, že oligarcha u moci třeba něco změní.