14.1.2015
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika, Společnost

Takový oběd máte povolený úřadem pro správné stravování?

Sdílejte článek:

WENDY McELROY 14|01|2015

Právo na výběr jídla je posvátné. Jídlo mělo vždy mírně politický podtón. Historie nám ukázala armády ničící úrodu a demografické změny jako odpověď na hladomory. No politická korektnost nám dnes diktuje, co a kolik můžeme jíst. Proč? Pro naše vlastní dobro.

[ad#hornisiroka]
Veřejná debata se momentálně točí kolem otázky, zda je konkrétní jídlo zdravé nebo ne. No skutečnou otázkou je, “Kdo by o tom měl rozhodnout? Vy nebo někdo jiný?”Obrana svobody stravování se musí změnit na obranu práva lidí vyjadřovat se prostřednictvím výběru stravy, která nevyjadřuje jen jejich preference ale i jejich úsudek. Jídlo je totiž sebevyjádřením – stejně jako hudba či literatura. Pokud dovolíme vládě kontrolovat to, jaké chutě života nám dovolí polykat, pak jí povolujeme kontrolovat všechno ostatní.
 .
Poeův zákon je takové internetové pořekadlo.Říká, že bez znalosti záměru a pozadí online komentátora je velmi těžké rozlišit, zda vyjadřuje extrémní názor nebo extremní satiru. Stejně jako zprávy z posledních dnů, které stírají hranici mezi realitou a parodií. Parodie v tomto případě nese různá jména, například ” Objednávka pizzy od Velkého Bratra “, či” Objednávka pizzy v roce 2015 “. Podstata: daná pizzerie má přístup ke všem vašim osobním údajům a může odmítnout vaši objednávku, pokud je v rozporu s vašimi financemi, zdravotním stavem, či něčím jiným. O takové situaci píše i Telegraph, který v titulku z 8. prosince uvádí “Automat budoucnosti je tady a ví, kdo jste . ” Luce X2 Touch TV je první komerční automat, který využívá technologii rozpoznávání obličeje za účelem ukládání dat a komunikace se zákazníky.
 .
Takové prodejní automaty jsou výhodné pro prodejce i pro zákazníky. Zákazníci si totiž mohou (dobrovolně) uložit své preference a stroj může takovým způsobem pravidelně doplňovat ty zásoby, o které je zájem. Prodávající tak teoreticky může nahradit drahé zaměstnance a provoz jednoduchými stroji. Ale Telegraph ve svém článku řeší i případné nedostatky. Luce X2 “by mohl odmítnout prodej určitého produktu na základě věku kupujícího, zdravotního záznamu, či stravovacích návyků.” To znamená, že sladkosti by mohly být zamítnuty zákazníkům, kteří trpí obezitou, limonády zase školákům. Navíc, jelikož takový automat pracuje s daty uloženými na cloud serverech, jednoduše přejít k jinému automatu nemusí kupujícímu poskytnout anonymitu, která by mu umožnila přístup.
 .
Takové vyhlídky na sociální kontrolu mohou pro některé znít paranoidně. No regulace potravin se stávají takovými dotěrnými a bláznivými, že téměř parodují samy sebe. Nepopulární program školních obědů z dílny Michelle Obama má za výsledek děti, které napříč celou Amerikou živí odpadkové koše plnými tácy jídla, kterého se ani nedotkli. Nedávné zákony ohledně značení potravin nutí prodavače – od restaurací po popcornové stánkaře v kinech – zobrazovat informace o kalorickém obsahu jejich jídel, které si samozřejmě téměř nikdo nepřečte (u nás zase třeba “Seznam alergenů”, pozn.red.). Tento zákon tak zvedá ceny fastfoodů, které tím přicházejí o zákazníky, což ale může být skutečný účel výše zmíněných právních předpisů. Regulace potravin prochází díky absurdním, ale mnohými akceptovaným zdravotním důvodům. Označování tohoto problému za “zdravotní” totiž dává vládě velkou výhodu. 
.
kacena
.
Stát používá dva základní argumenty obhajoby nenápadného manažování toho, co lidé jedí. Prvním je, že zákony podněcují lidi vybírat si zdravá jídla. Tento argument tedy předpokládá, že politicky motivovaní úředníci vědí nejlépe, co je pro lidi dobré, dokonce lépe než lidé samotní.Druhým argumentem je, že nezdravé volby jídel zatěžují sociální zdravotní systém. No a po tom, co stát “odbřemení” lidi od odpovědnosti za jejich vlastní lékařskou údržbu, využívá jejich závislost jako záminku k sociální kontrole. A i když je velmi důležité zmínit oba tyto argumenty, často přitom ignorujeme jeden stejně zásadní bod. Jídlo není pouze záležitostí zdraví, či zda produkt je nezbytný pro udržení při životě. Je to jeden z nejdůležitějších způsobů sebevyjádření v rámci kultury, národnosti, náboženství, psychologie, rodinné historie, či ryzí preference.
 .
Volba toho, co budeme jíst je osobní záležitostí, definuje naši identitu stejně podstatně jako naše oblečení, či hudba. Jídlo je základním prvkem dědění kultury a národnosti. Od maďarského guláše po italskou klobásu, od indického kari po falafel – jídlo vyjadřuje bohaté rodinné dědictví. Recepty a techniky se dědí z jedné generace na druhou způsobem, který zachovává rodinnou vazbu a kulturu jako takovou. Jídlo je také kulturní velvyslanec, přes kterého různorodé skupiny navzájem oceňují svou a cizí národnost. Lidé, kteří sice nikdy neslyšeli čínskou hudbu, dokáží vyjmenovat hoc i tucet oblíbených čínských jídel. Muž, který se nikdy neučil španělštinu možná dokáže uvařit pescado a la Talla se stejnými ingrediencemi jako žena v Acapulcu. Páreček po návratu z výletu po Německu bude snít o spaetzle a knackwurste.
 .
Tato schopnost ocenit kulturu toho druhého vzniká přirozeně, bez subvencování, nebo státem nařízené tolerance – právě naopak, zákony narušují zájem lidí o cizí kuchyně. Jídlo může být i morální volbou – vegetariáni a vegani budou jistě souhlasit. Může být součástí náboženské doktríny – potvrdí to mnozí ortodoxní Židé. Může být i součástí rituálu – jako krocan na Den díkůvzdání, ryba na Vánoce, nebo sladkosti během Halloweenu. Ba může být i politickým vyjádřením jako potvrdí ti, co upřednostňují syrové mléko . Jídlo jako psychologická záležitost se nazývá “láska”.
[ad#velkadolni]
Matka připravuje svému synovi jeho oblíbené jídlo či dort na oslavu narozenin.Snoubenec žádá o ruku během romantické večeře s dobrým vínem. Žena si léčí zlomené srdce vyjídáním krabic zmrzliny. Soused vyjádří soustrast nad úmrtím v rodině, tím že uvaří domácí casserole. Dokonce i po pohřbu je na stolech spousta jídla. Nachází se i na festivalech a během Super Bowlu je strategicky umístěna mezi televizí a sedačkou. Rozmanitost jídla, která překypuje v supermarketech, je něco, co je třeba chválit, protože zobrazuje nejen finanční prosperitu ale i kulturní bohatství. Ukazuje i škálu možností, kterými disponujeme v naší bohaté společnosti. Nezáleží ani tak na tom, že dotace, daně a regulace už stihly narušit, co se v obchodech nachází a kolik za to platíme. Když se ale vláda snaží diktovat, co můžeme jíst, jestli jakým způsobem to budeme jíst, tak manipuluje s naším dědictvím, naší národností, psychologií a našimi náboženskými a politickými rozhodnutími.
 .
Právo výběru jídla, které vkládáme do úst je totiž stejně důležité jako právo na kontrolu slov, které z našich úst vyjdou. Vládní zásahy do výběru jídla často vnímáme shovívavě, protože jsou spojovány se zdravím. Ale regulace potravin může reprezentovat cokoliv, jen ne shovívavost. Vláda se nejenže snaží definovat kdo a co jsme, ale snaží se nás přesvědčit, že toto popírání svobody je vlastně jen “pro naše vlastní dobro”. Pokud je pravda, že jsme to, co jíme, pak zákony o jídle nejsou nic víc než pokus kontrolovat naši identitu.
 .
Překlad: Stanislava Dovhunová. Originál zveřejněn 6. ledna 2015 na The Freeman .
Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (13 votes, average: 4,85 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky