18.6.2019
Kategorie: Společnost

Svět skončí za 12 let, jestliže okamžitě nerozjedeme Green New Deal

Sdílejte článek:

BENJAMIN KURAS

Ekologickou apokalypsou nás straší nejmladší kongresmanka Alexandria Ocasio-Cortez, spasitelka planety jen o fous starší než svatá Gréta. V Americe je už tak populární, že se o ní psává zkratkou AOC. Tak slavných lidí je málo. Vlastně rychle z hlavy nás napadne asi jen JFK.
 

„Naše plíce se udusí kouřem z divokých požárů. Odkladači boje proti klimatickým změnám jsou jejich noví popírači“, sýčkuje na Instagramu. „A sorry jako že vás s tím otravuju,“ omlouvá se, „ale jestli nic neuděláme, už teď umíráme“. Zachránit nás už může jen její Green New Deal.

Název je odvozen z New Deal prezidenta Roosevelta, jehož účelem bylo rozhýbat ekonomiku po velké krizi 30. let minulého století. Do češtiny se to překládávalo dost nešikovně jako „nový úděl“, což nic neznamená. Úděl bývá něco nepříjemného, co se nám přihodí bez vlastního přičinění a s dlouhodobými nepříjemnými následky, které musíme statečně nést. „Deal“ je dohoda, společný postup, rozdání karet do hry, vzájemná pomoc, všestranně výhodný plán. I přeložme si tento deal jako „zelený nový projekt“ a říkejme mu anglickou zkratkou NGD.   

Neberme ho a priori na lehkou váhu, „Jen blbec nevěří, že dnes probíhají klimatické změny“, cituji z emailu spřáteleného vědce environmentalisty. Jen se mezitím mrkněme, kdo a čím je kongresmanka AOC. Třicetiletá hispánská krasavice sloužící za New York a Demokratickou stranu od letošního ledna, s téměř okamžitým dopadem na kongresovou politiku a posun Demokratické strany doleva. Promovaná ekonomka a politoložka. V Demokratické straně zaujímá krajní levici, fandí Berniemu Sandersovi, jemuž v roce 2016 organizovala prezidentskou kampaň. Patří k složce, která si říká Democratic Socialists of America a je vnímána spíš jako socialistka než demokratka (jako ostatně i Sanders). Vedla tvrdě pracovitou kampaň a její vítězství oslavovala (nebo lamentovala, podle politického zaujetí) většina médií jako největší překvapení americké politiky posledních let.

Do měsíce po nástupu do Kongresu způsobila senzaci gigantickou legislativou, která by vyloučila plyn, biomasu, uhlí a nukleární energii. Tím by skončily veškeré „ropné války“, z nichž ušetřené miliardy by pomohly vytvořit pracovní místa. Zavedla by se položka zvaná „sociální cena uhlíku“. Vyšší zdanění produkce vytvářející nadbytek oxidu uhlíku by postupně z ekonomiky vytlačila fosilní paliva v celé státní infrastruktuře včetně každé budovy a „ekonomickou mobilizací“ by docílila nulového stavu skleníkových plynů (kromě, jak AOC vysvětlila, „kravských prdů, jimž nemůžeme zabránit“). Plus několik dalších z toho odvozených ekologických zázraků. Jako nová ekologicky čistá doprava, nové pracovní příležitosti v nově vynalezených odvětvích. „GND promění starou šedivou ekonomiku v novou udržitelnou ekonomiku ekologicky pevnou, ekonomicky životaschopnou a sociálně odpovědnou“. Tak hrdě zní jeho vrcholný cíl.

Podružné cíle jsou takovéto: Vyrovnanost příležitostí: Přednost projektům prospívajícím dělnické třídě a komunitám barevných, s pomocí veřejných fondů, a s dohodami o prospěchu komunitám, které by zajišťovaly podporu pro komunitami definované priority a pomáhaly komunitám, ne korporacím. Daňové dolary by měly podporovat odolnost komunit, ne ziskové marže ředitelů korporací. Všichni by měli zaručené zaměstnání s životaschopnou mzdou, levné bydlení, bezplatné školství a zdravotní péči. Přechod na 100% čistou energii by byl založen na komunitě, energetický systém by byl ve vlastnictví pracujícících a veřejnosti a pod demokratickou kontrolou, místo aby maximalizoval zisky energetickým korporacím, bankám a investičním fondům.

Jo, a financovat se to bude samozřejmě z většího zdanění bohatých.

GND podpořil z demokratických kongresmanů každý, kdo je někdo, plus vrchní velitel světové ekologistiky Al Gore, plus slavný profesor linguistiky Noam Chomsky. Pravicoví komentátoři postřehli, že GND autorky AOC není ani tak ekologický jako apokalyptický, ani ne tak spásonosný jako rovnostářský, v tradici „milleniarismu“ (též zvaného „chiliasmus“), jaký se v evropských dějinách objevuje opakovaně okolo přelomu tisíciletí a porůznu i jindy. Boj proti zlu a vítězství dobra. A všelijaké devastace mezi tím. Po nich znovuzrození. Napínavé drama revoluční, naléhavé, progresivní, kosmicky důležité a nevyhnutelné. A utopické. Vedené pravdu znajícími pokrokáři, přes mrtvoly zpátečníků. Sekulární, ale se všemi třásničkami náboženského poblouznění.  

To by samo o sobě nemuselo být nic negativního: kdo pozná přesný rozdíl mezi náboženským poblouzněním a tvůrčím zápalem? Emise skleníkových plynů stále rostou a nikdo zatím nevymyslel nic lepšího, nebo řekněme komplexnějšího.

Ekologické záměry GMD jsou za současného stavu planety záhodné a bohulibé. Jenže také globálně finančně neefektivní, spočítalo několik střízlivějších vědců. Technici k tomu přidali námitku, že k tomu nemáme potřebnou technologii. A i kdybychom měli, klimatickou krizi to nevyřeší. Přesně řečeno, vyřešilo by to možná něco o nějaké zlomkové procentíčko na Západě, ale nic všude jinde, především v Indii a hlavně Číně. Ta už si na zasajrajtované ovzduší zvykla tak, že nosí na ústa a nos chirurgické masky i za návštěvy Evropy.

Ale peníze-nepeníze a technologie-netechnologie, americká publikace National Climate Assessment s třemi stovkami přispívajících vědců varuje, že klimatické změny působené uhlíkovými emisemi by mohly Ameriku do konce století stát miliardy dolarů a poškodit ekonomiku až o 10 procent. Takže teď budou muset politici propočítávat i to, čemu se říká „opportunity cost“ čili cena uniklé příležitosti. Co nás bude stát víc: investovat dnes obrovské peníze v naději, že ušetříme za půl století? Nebo nedělat nic a připravit se na obrovské ztráty později? I s tím rizikem, že zachráníme-li se my, stejně nás nakonec udusí Čína? Nebo vymýšlet, jak na ten uhlík (teda jeho oxid) útočit úplně jinak – jako třeba masivním sázením stromů, které by nám jej schlamstly?

Tak nebo onak, důležité na GMD je však alespoň toto: Donutí nás možná o ekologických nebezpečích otevřeně a nezaujatě diskutovat a možná se nám podaří konečně vytříbit, co z toho jsou fakta a co emoce, co ekologie a co politika. Aby to nakonec nebyla jen další trnitá cesta ke komunismu „řešící“ obvyklé sociální rozdíly a transformující demokratickou společnost v „komunity“. A záchranu planety vem čert.

 

Autor: Benjamin Kuras

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (24 votes, average: 4,96 out of 5)
Loading...