18.3.2020
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika, Exklusivně pro PP

Svět se změní. Jsme na prahu nové epochy

Sdílejte článek:

PAVEL VESELÝ

#Pavel VeselyMám rád staré knihy. Je v nich obsažena moudrost staletí. Je totiž velmi jednoduché se dívat na konec příběhu a říkat, co kdo měl a neměl udělat. Mnohdy zjišťuji, jak se souvislosti a situace opakují. Jen v jiných kulisách a jinými lidmi. Touhy lidí a národů jsou totiž stále stejné. Ať jsou již seskupení jakékoli. Podstata člověka se nemění. To jen generace a ideologové mají představu, že moderní člověk a sjednocená společnost je tou pravou. Kolik takových slov padlo v roce 1939 v tento den. Demokracie není o jednotě, ale o zodpovědnosti za sebe a ostatní a tolerance různých názorů, v různosti i přímé odlišnosti názorů. Co je ale potřeba dodržet, je vzájemná elementární a konzervativní úcta i k těm, se kterými názorově nesouhlasíme. Mám rád staré knihy a jejich moudrost.


Již před dlouhou dobou jsem říkal, a ne sám, že základem dnešních problémů je přesun výrobních kapacit Evropy do státu tehdy rozvojového světa v rámci co nejnižších mzdových nákladů. Přesunuli jsme vše z Evropy s tím, že se Evropa stane servisní organizací a tím bude chránit životní prostředí a budeme mít nízké výrobní náklady. Dnes vidíme důsledky tohoto stavu. Mnou uváděný trend byl velmi moderní v osmdesátých letech. Tehdy nikdo na to moc nedbal. Nikdo nedbal varování. Důsledky vidíme dnes. Evropa je dnes velmi neakceschopná, a jistě není tím tahounem světa, jak tomu bylo v minulosti. Cesta do reality a normálu bude velmi těžká a složitá. Může si za ní Evropa sama. Stává se skanzenem dotací a humanity. Tyto věci potřeba jsou, ale musí být postaveny na reálných základech. A to dnes bohužel není.

Musíme si pomáhat. Teď jsme tu jeden pro druhého. Tak znějí vzletná hesla a burcují lidé z různých stran. Je to dobře, že se to neozývá jen ve vztahu k migrantům, ale dnes i občanům státu. Jen je paradox, že to platí ve chvíli, kdy mají mít lidé k sobě úředně stále větší odstup, nemají se setkávat a mají mít roušky. Máme mít k sobě blíž, když máme paradoxně k sobě nejen fyzicky dál. Naskýtá se otázka, jestli k tomu, abychom si připomínali slova o pomoci a blízkosti, musíme si uvědomit jen a pouze ve chvílích, kdy jsme ohroženi virem. Kdybychom se tak k sobě chovali dříve, možná by to dnes nebylo nic nenormálního, ale naopak normální stav. Ale to by asi nemohla být ona doba emoční. Nicméně dávejte na sebe pozor.

Mluvíme o různých formách ochrany. Potřebujeme roušky, izolovat se od sebe. Nejlépe se vůbec nestýkat. Na druhé straně máme sami v sobě velkou zbraň na podporu imunity. Pozitivní náladu a ukotvení v sobě. Tento stav podporuje zcela prokazatelně imunitu organismu. Platí to u virů a platí to i u onkologických pacientů. Náš autoimunitní systém si s mnohými věcmi umí poradit, pokud nepropadneme strachu a panice. Možná to může připadat zvláštní doporučení, ale je to věc, která je velmi důležitá a staletími vyzkoušená. To neznamená, nerespektovat nařízení. Nicméně je potřeba nastartovat imunity v sobě. Tuto zbraň v sobě máme a je potřeba ji velmi účinně používat. Je však otázka, jestli jsme ji v civilizaci neztratili.

Je jistě důležité a nepochybně potřebné, aby ekonomika fungovala. Bylo by fatální, kdyby se ekonomika zastavila. To je nepochybné. Problémem ovšem je, že ekonomiku netvoří jen výrobní podniky, které vyrábějí zboží. V současné době je zablokován sektor obchodu a služeb, který dostal velmi tvrdou ránu. Stejně tak i OSVČ. Je potřeba, aby to, co výrobní podniky vyrobí, musí někdo koupit, tedy musí je někdo umět prodat či servisovat. Navíc konkurence nespí a ČR je malá proexportní ekonomika, která je na obchodu a zahraničním obchodu závislá. Chápu, že je potřeba ochránit zdraví občanů, ale pokud se podlomí ekonomika tímto směrem, žádné pobídky formou půjčky či čímkoli jiného již nenahradí. Konkurence totiž nespí, ani když s vypětím všech sil převezmou zakázky a trhy, které jiní opustí. Držme si palce. Jistě to přežijeme, ale bude to ještě jízda.

Všechno jednou pomine. I tato epidemie jednou skončí a lidé si otevřou nové dveře k nové epoše. To, co na konci té předešlé zažijeme, se přenese do našich životů a do nových ekonomicko-společenských struktur. Některé náznaky již zde jsou. Nové formy vládnutí jsou zde patrné již dlouho. Globalizace se prosadí a poučení z této krize se budou dlouho rozebírat. To, co je jasné již dnes je, že jsme se dostali do krize nepřipraveni a jasně přesvědčeni o své neporazitelnosti a jedinečnosti. Ve své nabubřelosti jsme přemýšleli o nepodstatných tématech v době, kdy jsme měli myslet na svoji ochranu, obranu a rezervy. Svět se atomizuje a zároveň globalizuje. Některé ženy ztrácejí svoji ženskost a rády by se vyrovnaly mužům a z mužů by rády dělaly ženy. Ostatně kolik matek samoživitelek to tak ve své zoufalosti, která vychází z jejich vlastního pocitu frustrace, dělá. Pak žena není ženou a muži hledají svoji identitu ve světě žen, který je dnes určující. Muži musí zůstat muži a ženy ženami.

Svět se změní. Bude jiný tak, jak tomu bylo a bude vždy po všech krizích. Ekonomové krizi předpovídali, ale ani ve snu je nenapadlo, že bude vypadat takto. Ostatně koho by to napadlo. Přesto právě dějiny nám ukazují ve starých knihách, že se tak nestalo poprvé. A ani naposled. Je však důležité, abychom do té další nevstupovali ze sterilního prostředí pocitu nedotknutelnosti a nezranitelnosti. Svět se totiž nestal bezpečnějším. To jen my jsme byli méně obezřetní. A to bychom měli mít na paměti…

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (11 votes, average: 4,27 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Projíme se ke kolapsu

    TOMÁŠ FLAŠKA Rozhazovat, rozdávat. Na kamarádíčky myslet. Po nás potopa. To je asi stručně řečeno současná vládní ekonomická politika.