1.3.2026
Kategorie: Společnost1121 přečtení

Stupidita aneb jak tyranie vyrábí hlupáky a zlo vyžaduje náš souhlas pro svou legitimitu

Sdílejte článek:

NESPOKOJENY

Jakmile se z lidí stane dav, který nereaguje na realitu, ale na signály skupiny, zlo jede na autopilota bez větších zásahů správců systému.


A protože se zlo stalo masovým a normalizovaným, tváří se pro jeho účastníky rozumně a prospolečensky, čímž získá to nejdůležitější, o co mu jde – legitimitu bez pravdy. Je čas zbavit se všech -ismů, protože každý z nich potřebuje nějakou formu masové ideologie, která způsobuje stupiditu.

Dietrich Bonhoeffer je velmi zajímavou postavou německých dějin. S nástupem nacismu, absolutně analogického s nástupem covidismu, s frustrací pozoroval zvrhlé chování německé inteligence a církve. Nazval ho „stupiditou“ (Dummheit)

Ale k jeho teorii.

Bonhoeffer stupiditou nemyslel nízké IQ ani nedostatek vzdělání. Odlišoval slovo „Unwissenheit“ (neznalost, která se dá napravit informacemi) a „Dummheit“ (stupidita, která v sobě obsahuje jak bytí součástí tupého davu, tak morální selhání).

My se zde budeme věnovat tomu druhému slovu. A uvidíte, kde jsme všichni z nás – hledačů pravdy a veteránů covidismu a modrožlutectví – dělali „chyby“.

Bonhoeffer popisuje „stupiditu“ jako sociálně-morální jev, tj. stav člověka, kdy ztrácí samostatný úsudek a místo toho se nechá nést skupinou, sloganem, autoritou nebo „proudem doby“.

Jeho pět klíčových tezí, v duchu jeho textu Nach zehn Jahren (Po deseti letech), je následujících.

1) Stupidita není primárně intelektuální deficit, ale deficit autonomie.

Člověk může být chytrý, vzdělaný, „kompetentní“ a přesto stupidní v Bonhoefferově smyslu, když přestane používat vlastní soudnost a svědomí.

Toto jsme viděli za covidu i modrožlutectví dokonale. Často se zdálo, že nejvíce naletěli ti formálně nejvzdělanější, protože jim systém strachem vypnul intuici. Důvodů je víc, ale jdeme dál..

2) Stupidita je často vytvořená mocí a tlakem prostředí.

Bonhoeffer si všiml, že ve chvíli, kdy se společnost dostane pod silné mocenské působení (propagandy, strachu, kariérního tlaku, společenských výhod), lidé se odpojí od reality. Ne proto, že by nedokázali pochopit fakta, ale protože je pro ně výhodnější (nebo bezpečnější) nechápat.

Krásnou větu, popisující chování všech ozubených kol covidismu – lékařů, zdravotníků, „vědců“, soudců a ouředníků – pronesl, kdysi dávno, Upton Sinclair: „Nikdy se nesnažte přimět někoho k pochopení něčeho, na čehož nepochopení závisí jeho plat“.

3) Stupidní člověk je odolný vůči argumentům.

Proti zlu může člověk někdy bojovat argumenty, tlakem, právem.

Proti stupiditě je to horší: fakta se odrážejí, protože nejde o omyl v informaci, ale o UZAVŘENÍ SE DO KOLEKTIVNÍHO NARATIVU.

Proto Bonhoeffer říká, že „stupidita je nebezpečnější nepřítel dobra než zloba“.

A zde je důvod, proč byl styl COVID logiky v těchto těžkých dobách relativně efektivní.

Pokud je člověk emocionálně ponořený do mainstreamového narativu, identitně navázaný na skupinu, a / nebo existenčně závislý na systému, pak přímá pravda vůbec nefunguje. Fakta jsou vnímána jako útok!

V takové situaci může sarkasmus fungovat jako zkratka k narušení iluze. Ne přes argument, ale přes moment kognitivního překvapení, poskytovaný sarkasmem. Protože zatímco na přímou pravdu je mozek stupidního jedince připraven jako na nepřítele, kterého vidí z dálky, sarkasmus ho zaskočí nepřipraveného a vznikne jeho nejistota, zda s ním souhlasíte, nebo si z něj děláte prdel. Tím ho vychýlíte z kognitivní rovnováhy a donutíte ho se zamyslet.

To je jen na vysvětlenou pro těch pár jedinců, kteří nás za těch pět let moralizovali, že se někomu neustále vysmíváme, ale sami neměli kreativitu, intelekt, či odvahu, aby nám všem ukázali, jak se to tedy dělá správně.

4) Stupidita je nebezpečná právě tím, že se cítí morálně krytá.

Lidé v tomto stavu často jednají s pocitem „já jen dělám svou práci“, „takové jsou předpisy“, „všichni to tak mají“, „je to pro vyšší dobro“.

To je pro Bonhoeffera zásadní – zlo pak nebývá vnímáno jako zlo, ale jako „normál“.

Zde si každý veterán covidismu a modrožlutectví zcela jistě představí svůj vlastní konkrétní příklad.

5) Lék není primárně vzdělávání, ale osvobození.

Pouhé „víc informací“ často nepomůže. Bojovníci proti stupiditě musí změnit podmínky, které ji udržují: strach, závislost, izolaci, ztrátu občanské odvahy…

K tomu je zapotřebí návrat autonomie, odpovědnosti a schopnosti říct „ne“. Jinými slovy, stupidní člověk musí cítit, že je bezpečné zapnout intuici a nejen neustále „bezpečně poslouchat“. K tomu slouží (například) spontánní masové demonstrace a generální stávky – stupidní ovce tehdy přestávají mít strach a začínají opět myslet.

Proto existuje zákon o právu shromažďovacím, abyste museli demonstraci vždy oznámit a systém se na ni mohl dobře připravit a mít tak vše pod kontrolou. Jistě pamatujete, že za covidismu systém spontánní demonstrace dokonce zakázal a otáčel autobusy s davy řítícími se na Prahu. Spontánnost masového odporu proti útlaku nedělá systému vůbec dobře rovněž z toho důvodu, že na těchto demonstracích nekontroluje narativ svými tajnými službami předschválenými kecálisty.

V Bonhoefferově logice a obecně v moderní psychologii moci zlo typicky potřebuje minimálně jedno z následujících povolení:

A) Svolení skrze poslušnost.

„Plním rozkazy.“ „Je to interní proces.“ „Nahoře rozhodli.“

Zlo se škáluje přes hierarchie, protože odpovědnost se rozmělní. Přesně tady se potkává Bonhoeffer s tím, co později výzkumně popsali Milgram (jistě znáte Miligramův experiment poslušnosti autoritě) a Asch (Ashův experiment konformity). Oba si laskavý čtenář může najít na youtrubce.

B) Svolení skrze konformitu a strach z vybočení.

Lidé se často nepřidají ke zlu proto, že by ho milovali, ale protože se bojí ceny odporu: ztráty práce, vztahů, statusu, bezpečí.

Zlo pak nepotřebuje, aby mu všichni věřili – stačí, aby se většina nechtěla hádat.

C) Svolení skrze mlčení (normalizaci).

Když se věci nedají veřejně pojmenovat, začnou se jevit jako „nový normál“.

Normalizace funguje po krocích: dnes malá výjimka, zítra standard, pozítří povinnost.

D) Svolení skrze závislost.

Pokud má někdo kontrolu nad přístupem k práci, účtům, bydlení, reputaci, platformám, „legálnosti“ existence – lidé se začnou sami cenzurovat a přizpůsobovat, i bez přímého násilí.

Zlo pak nepotřebuje tolik teroru a stačí správa přístupu. Viz žhavé téma digitálního koncentráku.

E) Svolení skrze stupiditu.

Zde se kruh uzavírá a dostáváme se zpět k prvnímu tématu tohoto článku. Jakmile se z lidí stane dav, který nereaguje na realitu, ale na signály skupiny, zlo jede na autopilota bez větších zásahů správců systému.

A protože se zlo stalo masovým a normalizovaným, tváří se pro jeho účastníky rozumně a prospolečensky, čímž získá to nejdůležitější, o co mu jde – LEGITIMITU BEZ PRAVDY.

Jak vidíte, šíření prosté pravdy v době všeobecné stupidity je celkem marné.

Takže alespoň na závěr vysvětlení, proč autor tohoto článku tak bytostně nenávidí kolektivismus:

Jak Dieter Bonhoeffer, tak Elias Canetti (Masa a moc, 1960), se shodují na tom, že zlo není produktem silných jedinců, ale produktem systémů, které zbavují lidi jejich individuality.

To jest socialismu, komunismu, fašismu, nacismu, „liberálně demokratické“ formy kapitalismu a covidismu.

Je čas zbavit se všech -ismů, neb každý z nich potřebuje nějakou formu masové ideologie, která způsobuje stupiditu.

První krok je jednoduchý:

Vypněte televizi, zapněte mozek a nebojte se důvěřovat své vlastní intuici. [zdroj]

Redakce

Sdílejte článek:
1121 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (8 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
11 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)