10.1.2016
Redakce
0
Kategorie: Společnost

#StopBarnevernet – hysterie nebo reálný problém?

Sdílejte článek:

JITKA FIALOVÁ 10|01|2016

Prý lžu, v Norsku stát žádné děti nekrade, mými zdroji je “pár blogů”, nic vlastně nevíme a celé je to jen politický konstrukt a hysterie ne nepodobná té k muslimům…

Po mém posledním článku o chystaných protestech proti norské sociální službě Barnevernet (nejen kvůli 5 odebraným dětem rodině Bodnariových), se na mě slétla spousta “Norsko-je-přece-nejlepší-místo-k-životu” kritiků a příběh rodiny se stal i terčem velké veřejné diskuze klubu skeptiků. Níže pár argumentů, proč jsem se přidala k boji proti BV a nepovažuji to celé jen za politický konstrukt a hysterii.

[ad#clanek-respo]

  • 1) NORSKO JE O NĚKOLIK ŘÁDŮ VYSPĚLEJŠÍ ZEMĚ NEŽ MY 

Norský statistický úřad uvádí, že i v roce 2014 Barnevernet řešil kolem 53 000 případů nějakého pochybení rodičů (relativně konstantní údaj), kdy bylo nutné z rodin vzít 9 611 dětí (o 600 více než v roce 2013). V popisech se dále uvádí, že nárůst od roku 2005 je značný. 7 z 10 dětí je umísťováno u pěstounů (zbytek v ústavech apod.), 79 % nahlášení na BV vyžaduje nějaký zásah – do ztracena vyznívají zpravidla jen případy starších dětí. Vzhledem k tomu, že se v Norsku ročně rodí kolem 60 000 dětí, přijde mi logičtější přiznat, že se BV vymkl kontrole,než že by Norsko bylo skutečně zemí s tak katastrofálně neschopnými rodiči. Takto vysoká čísla řešených případů a hlavně odebraných dětí nejsou známkou vzorové demokracie. Podobně to vidí i Evropský parlament, který řeší, jak je možné, že jsou ta čísla tak vysoká. Více zde.

Za zmínku určitě stojí, že některé místní úřady BV nařizují “změnu výchovného prostředí” (ať už z výchovných nebo jen asistenských příčin) více, než jiné – viz obrázek.

490309_article_photo_LZlLrjG0_900x

Červené okresy odebírají rodičům nejvíce dětí (Norský statistický úřad) 

  • 2) BARNEVERNET URČITĚ NEODEBÍRÁ DĚTI BEZDŮVODNĚ

Dr. Alstadová, která pro BV pracovala 40 let, v rozhovoru pro lidovky přiznává: “Mnoho rodin v Norsku má nyní k úřadu velkou nedůvěru. V některých okresech se nechová jako pomocník a rádce, ale jako striktní autorita. Pracovníci nejsou schopní vybudovat důvěru mezi rodiči a dětmi, což často končí špatně. Barnevernet je z toho nervózní a rozhodne se pro odběr dětí, aby jim pomohl. Neuvědomuje si přitom, že odebrání od rodiny představuje pro děti vysoce traumatický zážitek, ke kterému navíc mohlo dojít na základě omylu.”

Rozdíly jsou způsobeny tím, že BV má obrovské pravomoci a rozhoduje jen “osobní úsudek”. “Zákon o Barnevernu je napsaný hodně naivně. Vznikl po skandálním případu utýraných dětí. Reakce médií a veřejnosti vůči Barnevernu byla extrémní, ale zasloužená. Tlak směřoval na to, aby se děti raději odebíraly. Pro jistotu, aby nebyl průšvih. Zažila se věta „o jednou více je lepší než o jednou méně“. Je to vysloveně preventivní opatření,” říká Andrej Ruščák v dalším rozhovoru pro Lidovky.

Sama Dr. Alstadová vyslovila silný nesouhlas s tím, jak moc jsou nyní děti odebírány a skeptická je i pěstounské péči v Norsku: “Stát se pěstounem totiž v Norsku není příliš obtížné a s tolika odběry dětí je po nich stále velká poptávka. Nikdy jsem nepochopila, proč jsou požadavky pro pěstouny o tolik nižší než pro ty, kteří mají zájem o adopci dítěte. Když je dítě poprvé odvedeno do pěstounské rodiny, vymezí Barnevernet poměrně přísná pravidla pro styk s biologickými rodiči a dalšími příbuznými. Pracovníci úřadu se často domnívají, že biologičtí rodiče se mohou pokusit všemožnými prostředky zamezit tomu, aby se děti v nové rodině přizpůsobily. Nechápou přitom, že dětem rodiče přirozeně chybí a že jejich vlastní úsudek mohl být mylný. Občas si Barnevernet vynutí účast na schůzkách dětí s rodiči, někdy i hlasité odposlechy telefonních hovorů, když děti volají svým rodičům. Vykazují nulové pochopení a důvěru v děti.” Rozhovor pak uzavírá s tím, že: “Sama vidím, že zákony se někde vymáhají úplně jinak než před pár lety. A není to k dobru dětí.” 

Norský systém kritizuje ale mnohem více osobností, nejen tato už bývalá pracovnice úřadu. Např. je dost známá petice více než 100 norských odborníků, ať už z řad psychologů nebo právníků – k nalezení zde. 

490309_article_photo_mW87Gtv0_900x

  • 3) VÍTE O TOM STEJNĚ JAKO JÁ – TEDY KULOVÝ

Mnoho zastánců práce BV tvrdí, že známe jen verzi rodičů (kteří si jistě přimysleli spoustu věcí a důležité opomenuli). BV totiž nemůže mluvit (takže ani nemusí nic a nikomu vysvětlovat…).

Osobně příběhům věřím, protože:

a) Norsko už prohrálo mnoho lidsko-právních sporů, kdy muselo rodinám platit vysoké odškodné (což ale dětem život s rodiči nevrátí)

b) Příběhů je prostě moc (viz. stopbarnevernet.com), mnoho rodičů navíc poskytuje kopie rozsudků, mnozí i zcela veřejně.

c) O zrůdných praktikách máme i svědectví od dětí, které byly buď od pěstounů ze zoufalství uneseny vlastními rodiči, vráceny, odrostly nebo se jinak snaží předat zprávu.

I Eva Michaláková už zveřejnila mnohé části spisu – např. dokumenty norské policie, která nepotvrdila obvinění BV z bití dětí. V rámci obrany před nesmyslnými a hlavně nepravdivými obviněními ministryně Marksové pak další části spisu a dokumenty prokazující, že vysvětlení pana Kapitána, proč se nedaří chlapce s pouze českým občanstvím dostat zpět do ČR, nejsou založeny na pravdě. Ostatně jak Kapitán, tak i Marksová už přiznali, že jednání místního BV není standardní a celkově je “nefér”.

  • 4) BODNARIOVI JSOU VYŠETŘOVÁNI POLICIÍ PRO TÝRÁNÍ 

Důvodem odebrání všech pěti dětí Bodnariových není prý “křesťanský radikalismus”, jak jsem tvrdila ve svém posledním článku, ale to, že děti týrali, za což jim hrozí až 6 let vězení.

V tiskové zprávě rodiny se píše: “Proces odebrání dětí Bodnariuových začal, když se ředitelka vevringské základní školy („ředitelka“), kterou navštěvují Eliana a Naomi, obrátila na Barnevernet a vyjádřila své obavy ohledně náboženské výchovy dívek, přičemž měla za to, že dívky jsou doma vedeny ke kázni, a rodiče a babičku považovala za radikální křesťany; hlavní starostí ředitelky bylo, že náboženské přesvědčení rodičů a babičky brzdí a ohrožuje vývoj dívek. V rámci téhož podnětu ředitelka zdůraznila, že žádá pouze o poradenské služby Barnevernetu, protože dívky jsou inteligentní a kreativní a ona sama je přesvědčena, že doma nejsou fyzicky týrány. Tatáž ředitelka již dříve jedné z dívek Bodnariuových vynadala a rozhodně jí zakázala zpívat, a to proto, že tato dívka zpívala svým spolužákům křesťanskou píseň.”

Že se v případě rodiny vůbec nejedná o týrání, bylo všem jasné už v den odebrání (silný eufemismus pro to, když někdo vyrve matce od prsa 3-měsíčního kojence a bez slitování vezme 2- a 5-letého chlapce, starší dcery prostě vzali rovnou ze školy…). CT a rentgen celého těla kojenečka také neprokázal naprosto nic. Protože jsou lehké fyzické tresty i v Norsku sotva na pokutu, a neměly by stačit ani k odebrání dětí, argumentoval BV před komisí posuzující odebrání a rozhodující o navrácení dětí skutečně hlavně onou “náboženskou indoktrinací”. Nebyla to součást obvinění rodičů, ale argumentace ve prospěch odebrání a proti navrácení naprosto neopodstatněně odebraných dětí. Ono totiž, světe div se (jak už jsme se dověděli i z případu Michaláková), odebrání dětí a obvinění rodičů jsou dvě oddělené věci. Dokonce ani zrušení obvinění či shledání podezření neopodstatněným, není pro BV důvodem děti vrátit. 

Nelhala jsem, jen jsem to nezmiňovala, protože jsem pomocí zavádějících otázek (a bez přítomnosti alespoň právníka rodičů) vynucené svědectví dívek vůbec nepovažovala za podstatné. Příště si dám větší pozor. V každém případě to dokazuje, že mezinárodní tlak na Norsko má smysl, protože prohlášení, jak byl důvod odebrání bití, vydali až po protestech v Rumunsku a Španělsku. 

[ad#clanek-respo]

  • 5) JE TO CELÉ JEN HYSTERIE A POLITIKUM

Ano, protesty iniciují zoufalí rodiče – vy se jim divíte? Já osobně naprosto ne a hluboce se klaním před Evou Michalákovou a mnohými dalšími, že dokáži takto bojovat. Nevím, jestli bych to zvládla – být terčem všech těch nevěřících skeptiků. Sama jsem se přidala k boji proti těmto praktikám, protože je nejen nechci v Norsku, ale hlavně v ČR. Nemyslím, že jde o politiku, vždyť hlavní 3 politici , kteří se angažují v případu Michalákové jsou každý z jiné strany a nemají zrovna obecnou podporu spolustraníků (Mach – Svobodní, Chalánková – Top9, Zdechovský – KDU-ČSL). Chtějí Evě a hlavně klukům prostě pomoci. U Zdechovského mi přijde, že se opravdu snaží změnit i celý systém, který sice vykonává i hodně dobrého, ale revizi 100% potřebuje. 

Jak řekla jedna známá: “Jedná se spíše o společné morální a etické vnímání práv dítěte a o “povinnou” solidaritu. Asi tak, jako svět bojuje za zrušení trestu smrti či ukamenování. Někdo se angažuje, jinému je to fuk – a někdo si najde pohodlné alibi, aby se mu nezbořily hrady z písku.”

ZDROJ: Jitka Fialová

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (12 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky