4.1.2016
Kategorie: Ekonomika

Státními výdaji k chudobě

Sdílejte článek:

MARTIN BULÁK 04|01|2016

Kdy si kupujete nové věci? Obvykle když něco potřebujete, což? Toto u státu neplatí. Stát kupuje zejména tehdy, když potřebuje utratit přidělené prachy. A když je nerozfofruje, je to problém, protože tehdy státní úředník ví, že na další období již stejnou částku nedostane.

[ad#clanek-respo]

Stát funguje tedy z ekonomického hlediska úplně jinak, než by bylo ekonomické smýšlení běžného racionálního člověka. Jelikož pro běžného člověka je utrácení peněz které nemá (jelikož stát kontinuálně vytváří dluhy) problémem. Navzdory této zásadní odlišnosti od racionálního ekonomického řízení, je ve společnosti nerozhazování přidělených zdrojů vnímáno negativně – a to i napříč politickým spektrem.

Na Slovensku, 23. prosince 2015, den před Vánocemi, v jeden jediný den, vyhlásili státní úředníci 219 veřejných soutěží v celkové hodnotě 65 milionů eur. V průměru každé 2 minuty jedna vyhlášená soutěž. Úředníci to udělali z toho důvodu, aby se do soutěže mohli zapojit jen jejich spřízněné firmy a aby zároveň ještě tento kalendářní rok mohly dočerpat přidělené finance.

Běžný člověk ale nakonec ztratí argumenty proti tomuto řízení když zjistí, že všechna řízení byla v rámci litery zákona a zdroje byly přiděleny z eurofondů. Je to tedy úplně skvělé, či ne? Ne, vysvětlím proč.

Vzpomínám si ještě na časy, kdy Slovensko bylo tzv. ekonomickým tygrem Evropy. Když jsem se z času na čas podíval ranking ekonomické svobody zemí světa a upřímně jsem se docela těšil z toho, že se Slovensko, země ve které žiji, nachází na úrovni “Mostly Free” zemí, tedy zemí s převažující svobodou v ekonomice. A tedy, že asi bude dobře.

Dnes je ale díky soudruhům ve vládě situace úplně jiná. Slovensko se v hodnocení ekonomické svobody propadlo na 50. místo, přičemž země jako Arménie zaostává za námi už jen o 0,1 procentního bodu.

Kromě ceny práce jsou to přesně tyto faktory, které budou investoři a také potenciální lokální podnikatelé zvažovat, když se budou rozhodovat, že kde a jestli začnou vůbec podnikat.

Běžný občan-volič si tedy myslí, že čerpání veřejných zdrojů, zvláště pokud je to takový “stoleček prostři se” v podobě eurofondů je skvělá věc, ale je to nakonec přesně to, co nás v ekonomické svobodě tlačí směrem dolů, k zemím jako Arménie . Jsou to siamská dvojčata – veřejné výdaje a korupce.

Jsou to přesně ty veřejné výdaje i z eurofondů, které musí někdo zaplatit, díky čemuž má méně peněz na svou vlastní kreativní podnikatelskou činnost. A jsou to přesně ty veřejné výdaje, které někdo získá, díky čemuž získá konkurenční výhodu, kterou nakonec možná pošle ke dnu toho člověka, který to musel v první řadě celé zaplatit. Jen díky tomu, že měl politické kontakty a nevadilo mu uplácet úředníky.

Je tu ale ještě jedna věc, jako popisoval i Frederic Bastiat – věci v ekonomice které nevidíme. Díky veřejným výdajům jsou to např. ztracené podnikatelské příležitosti, které se při veřejných zakázkách eliminují. Nevidíme to, zda je zakázka nutná, nebo zda není větší příležitost jak uvádí její zadavatel, který se vždy musí pohybovat pouze ve svých legislativních mantinelech. Nevidíme tedy přirozené fungování trhu, neboť státní ekonomika funguje téměř v přímém protikladu s běžným ekonomickým jednáním jednotlivce.

[ad#clanek-respo]

No a nakonec se z toho z trhu vytlačeného chudáka stane sociální případ a zanedlouho se přetransformuje z protrhově smýšlejícího podnikatele, na voliče sociální demokracie. Což je logické, protože bude konat ve svém vlastním ekonomickém zájmu – uctívat a volit socialisty, kteří mu zajistí co nejvíce sociálních dávek.

Ale … nezapomínejme na jeden fakt – socialismus trvá jen dokud vám nedojdou peníze jiných lidí.

ZDROJ: Martin Bulák

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (8 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...