11.2.2018
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika

Stát je jen letadlo, Ponziho schéma. A komu zbydou oči pro pláč, až to celé „praskne“, co myslíte?

Sdílejte článek:

MICHAL HÁJEK

Hovoří o tom sociologové, ekonomové, vizionáři. Jakýkoli (a zejména pak sociální) stát vychovává stádo ovcí na takovém státu a jeho fungování závislých a menšinu těch, kteří to přerozdělovací dobrodružství prostě zaplatí.

[ad#textova1]

Ano, toto a nic jiného je jediným smyslem dnešních centralizovaných států: přerozdělovat obrovské prostředky do předem připravených kapes a legitimizovat to směšnou hrou na demokracii. Ten stroj funguje bez ohledu na jakékoli “zdánlivé vnější” změny, protože stádo je na „své drogy“ (sociální dávky, dotace, granty, vylhané jistoty typu důchod a volby) zvyklé. Stádo nechápe, že ty takzvané výhody fungují naprosto stejně jako drogy – blahobyt a hezké pocity teď, kocovina, závislosti a placení dluhů zítra. Nechápe, že ty drogy navíc ani neposkytuje “ten hodný dealer” stát, ale že si je předraženě (protože stát sám o sobě nic nevytváří a neprodukuje, kromě brutálních nákladů na státní správu a korupci) kupují občané sami ze svých daní a odvodů. A tak – v centralizovaném státě řízeném přerozdělováním, k němuž není alternativa, právo reklamace, odvolání ani žádná reálná veřejná kontrola – usínáme jako žáby v pozvolna se ohřívající vodě. Necháme se uvařit, nebo důslednou decentralizací a zdravým selským rozumem, ctí, férovostí a odpovědností vytáhneme z té vany špunt a zachráníme život nejen sobě, ale i všem těm, co přijdou po nás, včetně našich vlastních dětí, vnuků a pravnuků?

Stát není ani firma, ani společenství lidí – to jsou jen politické slogany lidí, kteří mají ve skutečnosti jeden jediný (a všichni stejný) cíl: přerozdělovat. Stát je byznys, obyčejný obchodní model, postavený na iluzích a prodejních argumentech, stejně jako svůj byznys staví například šmejdi na prezentačních akcích pro seniory nebo pojišťováci, kteří Vás nejdřív zkouší přesvědčit o tom, co všechno hrozného se může stát, aby Vám pak navrhli co nejdražší zboží či pojistku. Fakta o tom, jak Vás státy okrádají do kapes těch, kdo je řídí, jsou jednoduše vyčíslitelná (viz článek níže).

Nezastírejme si, že mnoho lidí v naší zemi kleslo mentálně na úroveň přemýšlení lidí z rozvojových zemí, závislých na cizí pomoci. Ano, slyšíte dobře: uvažování lidí z rozvojových zemí. Ostatně naše ekonomika tam už směřuje (jsme země levných montoven a skladů s nízkou přidanou hodnotou, to je realita). Rozvojová logika zní takhle: nehledám, jak se o sebe postarat, živit rodinu, něco aktivně dělat či podnikat. Sedím a čekám, co mi kdo dá za slib či výhodu, vždy na úkor někoho jiného a vždy z peněz někoho, kdo ty peníze a hodnoty musel vydělat a vytvořit, jiné peníze a hodnoty totiž neexistují, stát žádné hodnoty neprodukuje, to jen lidé a firmy.

Otevřeme už konečně oči a přestaneme si hrát na politickou, sociální či jinou korektnost a uvidíme pravdu? Je lepší být tvrdý podnikatel, nebo neméně tvrdý vyžadovač sociálních podpor z peněz někoho jiného? Ty emoce jsou možná stejné, jejich výstupy ale dramaticky odlišné: v prvním případě se něco vytvoří a někdo dostane práci, něco tu zůstane vytvořeno pro další generace. V druhém případě musí být někdo okraden státem, aby někdo jiný mohl pohodlně a za cizí peníze nadávat na poměry v hospodě nebo podnikat bez ohledu na konkurenční prostředí, protože to za něj řeší dotace.

Vybereme si cestu odpovědnosti, protože to záleží jen a jen na nás, když díky technologiím se můžeme spojovat a spolupracovat (jako lidé i firmy stejného smýšlení), nebo se necháme uvařit v té postupně se ohřívající vodě a vrátíme naše potomky na úroveň rozvojových zemí, protože jsme byli líní nebo zbabělí vzít svůj vlastní osud do vlastních rukou?

[ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: Michal Hájek, Česko 2050

michal-hajek

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (26 votes, average: 4,27 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky