29.6.2019
Kategorie: Politika

Staněk – ústavní krize, či poslední bitva sociální demokracie?

Sdílejte článek:

HERAKLEIOS STALKER

Porážka ČSSD v parlamentních, senátních, komunálních a evropských volbách, Altnerův dluh, stranická rozštěpení, šest porážek v řadě…

 
To se stalo během posledních dvou let. Nyní se sociální demokracie, jako politická strana i jako autentické politické hnutí, blíží k poslední bitvě své existence. Bitva o Staňka, či „ústavní krize“, jak to nazývá Hamáček. Je to nejen střet mezi zbytky autentické sociální demokracie s přímým, či nepřímým zapojením jihočeských socialistů, Zimoly, Foldyny a dalších s neoliberálním a neomarxistickým dominujícím křídlem strany kolem Hamáčka, Petříčka, Onderky, Dolínka a spol., je to poslední vzdor sociální demokracie ve své historii.
 
Právě nyní jsme svědky konce sociální demokracie. Strana, která vznikla v roce 1878 jako Českoslovanská sociálně demokratická strana v Rakousku, je dnes Českou stranou sociálně demokratickou a je v troskách. Ať tato bitva dopadne jakkoliv, sociální demokracie jí prohraje. Je jen otázka, zda jí prohraje čestně, s rovnou páteří a se zbytky slušnosti, které má, nebo zda se ohne před opozicí, dál bude sbírat drobky ze země a nakonec pojde hlady v mimoparlamentní scéně.
 
Poslední spor o ministerstvo kultury a Národní galérii je toho jen dovršením. ČSSD se rozhodla sestřelit vlastního ministra, ze svých ministrů podle průzkumů veřejného mínění nejpopulárnějšího a nejdůvěryhodnějšího, zatímco její politické kádry vystupují na protivládních demonstracích, jako byla ta na Václaváku, kde se objevil Dolínek.
 
Celá „kauza“ se točí kolem toho, že ministr kultury Antonín Staněk se rozhodl zasáhnout proti podezření z korupce a zpronevěry peněz kolem ředitele Národní galérie Fajta a ředitele Muzea umění Soukupa. „Údiv a hrůza“ nad tímto rozhodnutím přišlo ze stran všech mezinárodních kulturních sluníčkářů a neomarxistů. Umělecké fronty se sjednotily s dalšími skupinami a žádaly hlavu ministra Staňka, proti čemuž se sociální demokracie vůbec nepostavila.
 
ČSSD odstřelila svého ministra a nařídila premiéru Babišovi, aby Staňka odvolal. Andrej Babiš musel podle koaliční smlouvy, předložit odvolání ministra Staňka presidentu Zemanovi. Ten Staňka neodvolal. Neodmítl to. Jen využil svých pravomocí a postavení v rámci ústavy. Zeman oznámil, že chce vyčkat do konce vyšetřování činnosti Jiřího Fajta v otázce hospodaření Národní galérie, teprve poté rozhodne. Kvůli tomu hned Hamáček začal bušit na poplach, že je to ústavní krize.
 
Dlouhou dobu jsem výše uvedenou otázku ignoroval. Až, když jsem slyšel pana ministra Staňka hovořit v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, uvědomil jsem si, že je to jeden z posledních sociálních demokratů. Odmítá zběsilé bratříčkování se sudeťáky, odmítá kádrování v Lidicích podle stranické příslušnosti, je aktivním ministrem, který se stýká s lidmi a dohlíží na rozvoj kultury.
 
Zajímavé je i postavení presidenta Zemana. Zeman je politický génius, který dokázal naplno využít všech výhod situace k tomu, aby posílil vliv starosocialistických a konzervativních sil napříč politickým spektrem, stejně jako, aby se pomstil za zradu, kterou mu sociální demokracie přichystala v roce 2003, během prvního pokusu o presidentskou volbu. Už během předcházející krize v roce 2016 srazil do prachu Sobotku a Zaorálka. Zeman, kdysi ČSSD dovedl k absolutnímu triumfu. ČSSD nebyla nikdy tak silná jako pod jeho vedením, a nikdy nebyla tak slabá jako pod současným vedením. Ze Zemanovy strany to je rána z milosti i odveta. Pravděpodobně se už dál nechce dívat na
tuhle žijící politickou mrtvolu jménem ČSSD.
 
Nyní sociální demokracie stojí na dějinném předělu svého konce. Podle posledního průzkumu by ČSSD získala ve volbách 7,5% a 12 mandátů (tedy o tři mandáty méně), takže by opět oslabila. Je, ale dost pravděpodobné, že do parlamentu už se znova nedostane. Takže se může připojit k majdanistickému puči proti vládě, jíž se sama účastní a hanebně se tak zapíše do dějin naší republiky, anebo může prostě, se zbytkem své cti, zaniknout. Tahle situace totiž nebude mít pro sociální demokracii už žádný dobrý konec.
 
Léto 2019 je posledním dějstvím existence sociální demokracie. Nedokáži si příliš představit, že by mohla přežít…
 
Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (10 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...