3.8.2022
Kategorie: Společnost

Společnost je rozdělená na odmítače a přijímače

Sdílejte článek:

ANTIVIRUS

V poslední době je celkem patrný, že máme na světě dva druhy lidí, který žijou ve dvou odlišnejch světech, který se od sebe každej den vzdalujou. Je to víceméně podle toho vtipu: „Společnost je rozdělená. Jedna část má informace z televize; druhá část používá mozek.“ Akorát už to ani neni moc vtipný. A je těžký si představit, že by se ty dvě části ještě někdy daly sloučit.

Na tu „naší“ část (je prakticky nemožný, aby si tenhle článek vůbec přečet někdo z tý druhý, kromě těch pár trollů, co denně píšou retardovaný komentáře na některejch webech, protože asi nemaj nic lepšího na práci) se hážou všelijaký nálepky (dezinformátor, antivaxer, proruskej šváb, konspirační kdesi cosi, a cokoliv jinýho, co se zrovna hodí), který maj ovcím ukázat, jak jsme špatní a/nebo nebezpeční, protože „lidi, co používaj mozek a dokážou si věci nastudovat“ nemá ten patřičnej negativní nádech.

Jedna z těch nálepek je odmítač (případně odpírač, popírač a podobně). Tenhle termín se zakládá na tom, že často odmítáme, co se nám vnucuje. Jsme totiž takoví rebelové – jsme odmítači zla (neplést s poněkud extrémnější formou vymítač Ďábla), odmítači lží (jako že vakcína je efektivní a bezpečná), nesmyslů (jako že Ukrajina porazí Rusko), absurdit (jako že člověk má 666 pohlaví), sebevražednejch strategií (jako Green Deal) a všelijakejch dalších kravin.

Na odmítání všech těch úchylností jsem celkem hrdej a u většiny z vás to asi bude podobný. Debilizovaný média se pokouší přesvědčit ovečky, že my odmítáme úplně všechno jen tak z principu, protože nás to baví, a protože jsme prostě pitomci a nevíme, co je pro nás dobrý. V tom našem světě, mimo bublinu mediální propagandy, je ale odmítání zla, lží, nesmyslů, absurdit atd. prostě záležitostí zdravýho rozumu a prakticky povinností každýho myslícího člověka, obzvlášť v době, kdy se s dementníma sebevražednejma nápadama roztrhnul pytel.

Takže jsme teda odmítači a mě osobně to nijak nevadí, pokud si jasně definujeme, co že to vlastně odmítáme. Pokud my jsme odmítači, co jsou potom ti druzí? Nabízí se jednoduchá odpověď – přijímači. (Případně přijímače, podle toho, kolik duchaplnosti jim chcete přiznat.) Zatímco my ty zhovadilosti odmítáme, přijímači přijímají všechno, co jim předhodí organizovaná mašinerie fake news a nijak zvlášť o tom neuvažujou. (Často evidentně vůbec.)

Ten termín mi s ohledem na „televizní přijímače“ připadá dost trefnej. Přijímač jednak přijímá bez schopnosti nějak posoudit kvalitu obsahu, a jednak jsou jeho reakce a projevy výsledkem toho programu, kterej přijímá. Takže tihle lidi jsou takový chodící televize, který nemyslí a jen šíří názory, který do nich byly naprogramovaný. Rozdíl mezi televizním přijímačem a lidským přijímačem neni moc velkej. Samostatný myšlení nemá ani jeden a oba jsou to nástroje na šíření bludů.

Společnost je teda rozdělená na odmítače a přijímače. Přijímači jsou v podstatě ti známí autoritáři. Nekriticky přijímají výroky a příkazy „autorit“, a příkazy plní bez ohledu na to, jestli to škodí někomu jinýmu nebo i jim samotnejm. Nevadí, že se jim po každej dávce Tfujzru zhoršuje zdraví. Když jim vysílače řeknou „běž na čtvrtou“, tak to prostě přijmou a jdou. Když jim řeknou, že všechny ty problémy, co vznikaj po Tfujzrech, s Tfujzrama nijak nesouvisí, tak to přijmou jako fakt. Myšlení je pro pitomý odmítače. Ve vysílacím programu o myšlení nic nebylo.

Vzniká tu ale takovej zajímavej fenomén. My odmítači jsme v podstatě byli přinucení žít jakejsi tajnej život. Pohled z každý strany „barikády“ totiž vypadá dost jinak. My odmítači víme přesně, co si myslí přijímače, proč si to myslí, jaký maji informace, co vědí a co nevědí. Přijímače maji totiž jen ty všeobecně známý, všude dostupný, státem schválený a prestitutkama propagovaný informace, a jinejm informacím maj naordinováno se vyhybat obloukem.

My odmítači známe na 100% všechny ty jejich informace, ale zároveň máme ty druhý informace, který jsou obvykle podstatně rozsáhlejší a komplexnější (protože se musí zabejvat pravdou a reálnym světem), a o kterejch přijímače neví prakticky nic. Maji jen programy, který jim řikaj, jak k těm informacím přistupovat, když jsou s nima konfrontováni, tj. vykřikovat bláboly o konspiračních teoriích, dezinformacích, ruskej propagandě atd., v žádnym případě o tom nepřemejšlet, nic si o tom nepřečíst a rozhodně se to nesnažit pochopit. Oni totiž přijali, že tyhle informace nejsou pravdivý, ještě než se k nim vůbec dostaly.

Přijímače si samozřejmě myslí, že my to nechápeme a nemáme ty správný informace. To je ale dost absurdní, protože těm informacím, co maj oni, se prakticky nemůžeme nijak vyhnout. Skutečnost je taková, že my známe jejich stránku věci úplně stejně dobře jako oni, zatímco oni o tej naší stránce věci neví skoro nic. Vlastně jsou na tom často hůř než ten, kdo o tom neví nic, protože oni jsou masmédii ještě přesvědčeni o spoustě věcí, který nejsou pravda, a proto ví míň než nic.

Jelikož jsme už ale dávno zjistili, že přijímačům se nedá prakticky nic vysvětlit (jejich schopnost pochopit cokoliv mimo mediální propagandu podle všeho spíš klesá), zvykli jsme si před nima o víc než polovině věcí na světě prostě nemluvit. Když se bavíme s přijímačema, odsunujeme víc než polovinu reality stranou, protože ukazovat přijímačům realitu je sisyfovská práce.

Zatímco si obě skupiny často myslí, že ta druhá skupina jsou blbouni, je tu teda zajímavej rozdíl. My jejich svět vidíme; oni náš ne. My víme přesně, čemu věří oni, protože ta oficiální „pravda“ se vyřvává na každym rohu. Oni ale netuší, čemu věříme my, protože o tom nemaji ani 1% informací a to <1% je ještě mylný.

Asi jediný, co ohledně přijímačů často nechápeme my, je, jak můžou v době skoro neomezenýho přístupu k informacím bejt tak neinformovaní. Když například denně vidíme zprávy o těch miliónech problémů s pseudovakcínama, všechny ty nemoci, včetně většího výskytu „covidu“, návraty rakovin, infarkty u dětí, všechny ty divný krevní sraženiny a úmrtí mladejch lidí, nechápeme, jak někdo může jít na 4. dávku, když ty první tři nefungovaly. Jenže oni přijímači o všech těch zmíněnejch věcech fakt neví, protože jejich vysílače to nevysílaly. Když něco náhodou zaslechnou, tak ví předem, že to nemůže bejt pravda, protože „kdyby to byla pravda, tak by to řekli v televizi“. (Jeden z nejstupidnějších argumentů všech dob a neklamná známka mentální poruchy.)

Takže my, jako pronásledovaná menšina, si žijeme takovej tajnej život. Víme o tisících věcí, o kterejch ta většina (přijímači) neví, ale nemůžeme to před nima často ani zmínit, aby je nepopad nějakej záchvat. Když se baví dva odmítači a objeví se přijímač, odmítači upraví téma diskuse, aby se u přijímače náhodou nespustil nějakej nebezpečnej program. Přijímač nemá tušení, že se kolem něj něco takovýho děje, protože on si může vyřvávat svoje kraviny celej den na celý kolo a ostatní přijímače mu přitakávaj, zatímco odmítači nenápadně obrací oči v sloup, ale mlčí a snaží se ty blbosti neslyšet.

Ta propast se každym dnem zvětšuje. Informovaní lidi jsou stále informovanější a dezinformovaní lidi jsou stále dezinformovanější. S utrpením pozorujeme, jak naši kolegové a kolegyně v práci mluví o zdravotních problémech, který se u nich v posledním roce objevily, ale pak řeknou, že by měli jít na tu 4. dávku (toho svinstva, co jim to nejspíš způsobilo). Vidíme, jak přijímače stále podporujou ukronacisty, protože nejen že zaspali těch 8 let před tim, ale ani za těch posledních 5 měsíců se v situaci vůbec nezorientovali, zatímco my odmítači najednou víme o nějakej pitomej Ukrajině mnohem víc věcí, než jsme kdy chtěli.

Neni to veselá situace, když se okruh lidí, se kterejma se dá normálně mluvit, zúžil tak na 20%. Vzniká tu jistá paranoia, což ale neznamená, že po nás nikdo nejde, protože oni po nás jdou naprosto otevřeně. Přijímači ale ani to nevidí. Vůbec si nejsou vědomi toho, že jejich kolegové (my) si musí dávat pozor na to, co před nima řeknou, aby náhodou neměli problémy s policií a nemuseli před soud za nežádoucí názory. Zatímco odmítači se musí horko těžko snažit, aby si z toho všeho nevypěstovali nějakou schízu, přijímači žijou v blaženej nevědomosti nejen o většině světa, ale i o lidech ve svym okolí. Všechno je OK. Jen je potřeba zničit Rusko. Pak bude ráj na Zemi.

Paralela s filmem Matrix je dneska už hmatatelná. Všude kolem nás jsou potenciální agenti, systém nás hledá a identifikuje a snaží se nás zneškodnit, a probouzet přijímače, kteří o Matrixu nic netuší, je celkem marný. Nějakej ten Neo nebo Trinity se sem tam najde, aspoň v menším, ale nějak tomu zatim chybí ten Morpheus, kterej by to pořádně organizoval.

Co s tim? Něco už jsem o tom psal – na co se soustředit a na co neplejtvat energií. Hlavní je nenechat se zlomit. Vždycky dodává sílu bejt na straně pravdy, i když jste zřetelně v menšině. A nejste v tom sami, i když to tak někdy může vypadat. Pravděpodobně je nás víc, než si myslíme. Ten systém se totiž vždycky záměrně snaží to zkreslovat a vytvářet dojem, že odmítači jsou jen pár pomatenejch jedinců, který je možný ignorovat. (Ale zároveň je třeba je potírat na každym kroku, protože to si vůbec neodporuje.) Tak to ale neni, a čim víc se situace bude vyhrocovat (což se evidentně bude), tim těžší bude udržovat tu současnou iluzi. Lži se musí neustále podpírat dalšíma a dřív nebo pozdějc se to všechno sesype.

Nějakej ten Morpheus by se hodil, protože roztříštěnost mezi odmítači je pořád celkem velká. Je třeba se přenýst přes nějaký ty drobný rozdíly. Neni nutný s každym souhlasit ve všem. Stačí se shodnout na pár základech – současná vláda je zlo, Babišovci jsou úplně stejný zlo, EU a NATO jsou zlo, Velkej reset je zlo, masmédia lžou, a odstřihovat se od ruský energie a kupovat elektřinu přes burzu je v současnej situaci vrchol debility. Všichni, kdo se shodnou na zhruba tomhle základě, by měli dočasně zahodit všechny ostatní rozdíly a spojit se v boji proti tomu zlu, co se nás snaží zničit. Až se to podaří, pak teprv můžeme řešit, jestli je lepší Okamura nebo Rajchl nebo kdo. Teď nás to jen všechny oslabuje.

Dobrá zpráva je, že globalistický vedení neni tak chytrý, jak si myslí, a do velký míry ničí samo sebe. Je zjevný, že klíčový pozice obsazujou lidma, kteří se vyznačujou věrností, ale rozhodně ne inteligencí. Takhle se ale nedá nic řídit dlouho. Když dosadíte do vlády horlivý amatéry jako Fialovej Hnus, Atomovou Pekařku, Ušatýho Raka a další exoty s IQ houpacího koně a chápáním věcí na úrovní zvláštní školy, zjistíte, že s tak mizernejma loutkama se to divadlo hraje dost těžko.

Pokud tu byl plán na jednu světovou vládu, tak myslim, že Putin a další už pochopili, že tudy cesta opravdu nevede, protože kolektivní Záchod se nikdy nepřestane pokoušet je podrazit, a je tu teda nějaká opravdová snaha o multipolaritu, což globalistům podle mě udělalo značnou čáru přes rozpočet. A kolektivní Záchod, navzdory urputnej snaze vytvářet jinej dojem, je pořád jen asi 20% světa.

Je tu taky spousta dalších skutečností a procesů, který si většina lidí neuvědomuje. Nejsme ve vesmíru sami a nežijeme v nějakej izolovanej bublině bez externích vlivů. Přijímače sice existujou ve značnej informační bublině (a stejně tak ty vysílače, který ji vytváří a věří vlastní propagandě), ale realita je mnohem komplikovanější a jak říká Petr Hájek, žádnej plán nikdy nevyjde.

Plán Velkýho resetu tu sice je a bude se v něm pokračovat co to půjde, ale jeho autoři ani náhodou nemaj vyhráno. Maji stále jakž takž pod kontrolou přijímače (a i to už asi jen v menší části světa), ale jinak se jim to hroutí na všech frontách. Kromě toho, hladový a zmrzlý přijímače se sice neprobudí, ale už nebudou zdaleka tak dobře přijímat. A právě kvůli hroutícím se plánům jsou agenti globalismu tak agresivní a snaží se to všechno urychlit. Maji strach. Ale spěch vede k chybám a přehnanej tlak může mít jen jeden výsledek – že to přeženou a vybouchne jim to do xichtu.

Ale nestane se to bez nás. Ten protitlak je tam nutnej. Bez toho to nepůjde. Nemůžeme čekat, že se to nějak vyřeší samo. Je to velká zkouška toho, co v nás je, co jsme ochotní riskovat, a hlavně co si necháme líbit. Je třeba si to nenechat líbit a všechno to svinstvo aktivně odmítat.

Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (42 votes, average: 4,86 out of 5)
Loading...
https://pravyprostor.net/wp-content/uploads/2022/05/JAROBANNER2.jpg
84 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-)