Španělská chřipka, tyfus, penicilín a koroňáček

Můj bratr Master našel pár zajímavých statistických údajů o celkové úmrtnosti v našem státě od roku 1918. Ověřil si, že se jedná o země koruny české, tedy Čechy, Moravu a Slezsko. V údajích není zahrnuté Slovensko. 

Graf není přepočítán na počet obyvatel, udává skutečný počet úmrtí pro daný rok. Abychom si ale demografické údaje mohli nějak porovnat, pak vězte, že Česko mělo na konci První světové asi 9 milionů obyvatel. Do roku 1945 byl trend stoupající až zhruba k jedenácti milionům. Po válce došlo na dvoumilionový úbytek – odsun sudetských němců a jejich nahrazení českými menšinami odjinud. Každopádně poválečné období jsme zahajovali podobnými čísly jako po První světové.  Pak následuje pozvolný, ale trvalý nárůst, který trvá stále, jen za komunistů to bylo díky porodnosti a teď je to díky imigraci. Dnes jsme zhruba na stejných číslech počtu obyvatel jako před koncem Druhé světové války. 

Pozvolný růst obyvatel znamená také pozvolný růst počtu mrtvých – lidí se víc narodí a také jich jednou víc umře. 

První graf ukazuje počty úmrtí a druhý graf procentuální rozdíl oproti předchozímu roku. 

Mrkněte na ně a pod nimi si o tom trochu popovídáme. 

Statistika vychází z dat Českého statistického úřadu.

Úmrtnost v ČR:

Meziroční procentuální přírůstky:

Naše republika začala svůj samostatný život Španělskou chřipkou, která byla kosič, jaký se znovu zatím neobjevil. Master objevil i počty úmrtí z roku 1917. V roce 1918 zemřelo o 25% víc lidí než předchozí rok a stejně tak vidíte v roce 1919 zhruba stejně velký propad v úmrtích a návrat na původní čísla. Španělská chřipka si dala záležet nechala z sebou slušnou spoušť. 

Povšimněte si červené čárky v grafu – to je novorozenecká úmrtnost. Zaznamenává úmrtí dětí do jednoho roku. Za První republiky se ještě převážně rodilo v maštalích a postelích doma a byly u toho porodní báby a ne porodníci.  Také ještě neexistovala antibiotika. Máme podobný počet obyvatel jako dneska, vzduch byl tehdy čistší a řeky plné raků, protože skutečně masový průmysl přišel až s Druhou světovou, jídlo se vyrábělo bez velké chemie, mouka se mlela na kamenných mlýnech… Přesto jak vidno, penicilín, porodnice, očkování, vodovod, splachovací záchody a další vymoženosti hrály větší roli než otrávené obilí a pesticidovaný salát. Všimněte si, že novorozenecká úmrtnost klesla téměř k nule, jakmile se civilizace dostala do každé vesnice. 

Tři sta tisíc mrtvých z koncentráků za druhé světové války v grafu nejsou. Židé byli podlildi i pro protektorátní statistiky. Jejich smrt neměla mít žádný význam.  Ti ostatní ale jak vidno přežili válku v relativně slušném závětří. I když Němci popravovali jak na běžícím pásu, úmrtí válečných let se nijak nevymykají běžným výkyvům. Tedy kromě roku 1945. Konec války, přechod fronty přes naše území a následné epidemie cholery a tyfu v různých druzích lágrů a táborů si svojí daň vybraly. 

Pak přišel penicilín, nemocnice pro všechny, válečné poznatky se použily v civilní medicíně a ubyly nám dva miliony obyvatel a vidíte zub, který se také zatím nezopakoval. Zřetelně je vidět rychlý pokles dětské úmrtnosti.  

Následuje pozvolný nárůst, který je způsobený pozvolným růstem obyvatelstva a pozvolným zamořením krajiny exhalacemi a odpady z průmyslu tekoucích volně do řek. Někdy kolem roku 1980 už i soudruzi pochopili, že takhle to dál nejde a s životním prostředím se začalo něco dělat. Stejný trend pokračoval i v devadesátých letech, kdy se odsířily elektrárny a až po roce 2000 začíná úmrtnost zase trošku stoupat. Trend zatím není zřetelný, ale troufl bych si říci, že je za ním zvýšená imigrace lidí, co mají tuberkulózu a  možná i postupné zamoření zemědělské půdy všemi možnými sajrajty. Zároveň k tomu přispívá určitě i mizerný životní styl a konzumace stále větších potravinovýh sraček. Ale stále platí, že za První republiky bylo čisto a bezchemično, ale lidi jaksi umírali víc. Pořád je náš život neporovnatelně méně rizikový, než za Masaryka. 

Kromě čtyř dějiných událostí je graf k uzoufání fádní a nudný. Dlouhodobé trendy vyplývající z životního stylu, nárůstu počtu obyvatel a změnami v životním prostředí se projevují pomalu pomaloučku, ale v delším horizontu jsou krásně čitelné. Významné prudké výkyvy jsou výjimečné, ale jsou. Všeobecně se dá říci, že běžná epidemie, nebo tuhá zima, nebo něco takového se projevuje výkyvem do 5% úmrtí oproti předchozímu roku a další rok následuje zase pokles, který vše vrací k normálu. 

Zmíněná španělská chřipka, byla  zatím nejkvalitnějším smrťákem, co tu za posledních sto let byl.Epidemie par excelance. Pak tu máme pěkný výkyv konce druhé světové války, který je tak nějak uchopitelný, protože víme, co se tu dělo a chápeme, že i chvilkové zhroucení státní správy při frontových manévrech, různé živelné popravy civilistů a následné epidemie, měly na úmrtnost značný vliv.  Tuším, že historik Padevět odhadl, že konec války znamenal zhruba deset tisíc mrtvých civilistů  na přímých ztrátách. Následovalo to několik tyfových epidemií v bývalých koncentrácích i poničených lokalitách se zhoršenou hygienou.  

Pak je tu výkyv z roku 1962. Z hlediska dlouhodobého trendu je nevýznamný, ale od Druhé světové to byl jediný rok, který se výrazněji odlišoval. Byla nějaká kvalitní chřipková epidemie? Nebo začal úřadovat smog? Jako by tento výkyv předznamenal celé další desetiletí, kdy přestal pokles mrtých a naopak začal nárůst.  

Kolem roku 1980 nastává po letech nárůstu pozvolný pokles. Zároveň skoro vymizela dětská úmrtnost a rodí se Husákovy děti. Životní prostředí se zvolna zlepšuje. 

A nakonec rok 2020. Koroňáček… Za poslední tři čtyři měsíce roku 2020 tu máme nárůst úmrtnosti, který si nezadá s průserem konce Druhé světové. Zároveň se dá čekat, že koroňák ještě neřekl poslední slovo a v roce 2021 to také ještě bude znát. 

Pro mě z toho vidlácky plyne následující: 

1. Koroňák je o několik délek před jakoukoliv epidemií, kterou jsme tu za posledních sedmdesát let měli. Takže i když uznávám argumenty, že by se chřipce nemělo říkat chřipečka, jak vidno  oproti Covidu a jeho dopadů na zdravotnictví a úmrtnost je chřipka skutečně jen chřipečka.

2. Covid je sekáč, který zvládl v úmrtnosti zhruba totéž, na co Malinovskij, Koněv, Patton, Schorner, Gestapo, SMERŠ, Wafen SS a další spotřebovali miliony nábojů, tisíce kusů techniky a miliardy peněz. Takže i když se leckomu nelíbí moje tvrzení, že jsme ve válce, je mi líto přátelé, my jsme ve srovnatelném průseru jako byl konec války i s jeho bitvou u Vlasatic a Pražským povstáním.  Covid nám způsobil podobné civilní ztráty jako když si generální štáby hrály na vojáčky. Takže i když leckdo bude prskat, jsme ve válce, akorát s covidem válčíme poněkud levněji, než to dělala Rudá armáda. I když… Bylo by zajímavé srovnávat, kolik peněz se prostřílelo, aby mohlo být nějaké vítězství nad fašismem a porovnat to s tím, kolik peněz nás stála válka s covidem. Netroufám si odhadnout výsledek, myslel bych si, že současná válka je levnější, ale…. možná bychom byli překvapení. 

3. Koroňák je větší půlka Španělské chřipky a víc než dvojnásobek jakékoliv běžné chřipkové epidemie, kterou jsme tu kdy měli. Slušnej matroš. S potenciálem nastolit podobné změny, jako zvládla Druhá světová. Jeho vliv na ekonomiku je možná menší, ale vliv na myšlení bude minimálně srovnatelný. Počet obětí se nakonec projeví přes jakékoliv snahy o zveličení nebo bagatelizaci. Patnáct tisíc mrtvých navíc oproti jiným rokům je darda, která má potenciál hroutit ekonomiky, měnit vlády, režimy i ideologie. Komunisti také nastolili své změny až  tři roky po válce, takže ještě chvíli si to bagatelizujte, ještě chvíli se tvařte, že žádná válka není, ještě chvíli si myslete, že se vrátíme do té stejné “první republiky”. Ještě chvíli si myslete, že můžete i v politice pokračovat jako doposud, že koroňáka nějak okecáte a zapomenete. Nejspíš budete překvapeni, jakým způsobem se to lidem rozleží v hlavě a jakým změnám budou vaši sousedé tleskat. 

Nejsem si jistý, jestli je u nás někdo, kdo chápe celou hloubku a šíři současného průseru. Zatím mám pocit, že všichni doufají v návrat k přechozím časům, kdy sice všechno bylo na levačku a nnadávalo se, ale bylo tak nějak v pořádku.  To platí i pro Babiše. Ale já při plném vědomí říkám, že ti mrtví se nikam neztratí. Že prostě nejde spálit patnáct tisíc lidí a tvářit se, že se nic nestalo.  Stejně tak není možné drasticky omezit ekonomiku ve jménu záchrany životů a pak překvapeně koukat, že se to v patnácti tisících případech tak nějak nepovedlo.  Za současný tristní stav může tolik lidí, že je není možné všechny obvinit a potrestat… ale je možné volat po změně systému. Skoro mám tendenci se rozhlížet, kdo toto téma uchopí. Nejspíš s ním vyhraje volby. 

Chtěl bych poprosit všechny, kteří mi zase budou vysvětlovat, že věří jen statistice, kterou si zfalšují sami, ať se neobtěžují…. 

Pokud vláda vydává statistiky, kterým nelze věřit, nelze vládě věřit vůbec nic. Nedá se jí třeba věřit ani v tom, že se do covid úmrtí započítávají i oběti z autonehod. Což je samo  o sobě dobrý kec, protože i kdyby se započítávaly, tak ti dva průměrní mrtví při sto padesáti covid mrtvých nehrají vůbed žádnou roli.  Ale prostě byste si měli vybrat. Není možné odmítat součty statistického úřadu a tvrdit, že v roce 2020 nemáme o 15tisíc  mrtých víc než běžně, protože je to vládní lež a zároveň vítězoslavně tvrdit, že vláda do Covid statistik započítává i oběti autonehod a tato Blatného slova pokládat za zjevenou pravdu.