7.7.2019
Kategorie: Politika

Sociální demokraté na cestě z vlády

Sdílejte článek:

SM

Současná politická krize ohledně neochoty prezidenta Miloše Zemana zprostit ministra kultury Antonína Staňka funkce bude mít přirozeně své následky. ČSSD na 99% odejde z vlády, což si schválí na předsednictvu, a možnost předčasných voleb se tak přiblížila. Pro sociální demokracii pak mohou mít tyto volby fatální následky.

Pro sociální demokracii mělo být vládní angažmá šancí na resuscitaci a návrat alespoň na důstojnější politické pozice. Se ziskem 7% v parlamentních volbách v roce 2017 mnozí pochybovali, že se vůbec sociální demokraté dostanou do vlády. A přece se stalo, když dostala nabídku od Andreje Babiše, a ve vnitrostranickém referendu ČSSD odsouhlasila, že půjde do menšinové vlády s hnutím ANO, podporované komunisty. Předseda strany Jan Hamáček pochopil správně, že ve vládě budou sociálnědemokratičtí ministři viditelnější než v opozičních lavicích, kde se jejich 15 křesel snadno slije s nevýraznou opozicí.

Na druhé straně vládní angažmá nepřineslo ČSSD vavříny, které by se promítly do vyšších volebních preferencí. Všechnu smetanu opět slízl Andrej Babiš a jeho hnutí, nebo možná bychom spíše měli říct jeho marketing, který pracuje na jedničku a je o parník před ostatními. To je však v tomto případě jedno. Sociální demokraté totiž nemají ve svých řadách lídra formátu Andreje Babiše, který, ač neustále obklopen kauzami, které zatěžují vládu, je vůdcem smečky a má tah na branku. A to je to, co voliči především chtějí vidět: silného lídra, tahouna, který bude výrazný i třeba za cenu kontroverze. Tuto podmínku Hamáček a další prostě nesplňují, a proto také všechny vládní úspěchy jdou na vrub hnutí ANO. ČSSD zkrátka své úspěchy neumí prodat, stejně jako expremiér Bohuslav Sobotka, který už sleduje politiku zpovzdálí.

Nynější politická krize ohledně neochoty prezidenta Zemana podepsat Staňkovo odvolání dokazuje celkovou slabost strany, odhlédnéme-li od faktu, že se prezident pohybuje za hranou ústavy. Hamáček neměl nikdy přistoupit na to, aby se Staněk stal ministrem kultury a měl vybrat výraznější a schopnější osobnost. Stejně tak ho nemělo nikdy napadnout, aby nejprve nominoval do funkce ministra zahraničí kontroverzního zákulisního hráče Miroslava Pocheho, respektive Tomáše Petříčka. Michal Šmarda jako ,,čekatel” je pak zvláštní případ, protože dal najevo, že ani neví, jestli se chce ministrem kultury stát, a že kultura není vlastně jeho hlavním oborem působnosti. Na druhé straně kde brát, když personální rezervy jsou v ČSSD v podstatě vypotřebované?

Nynější politická krize zřejmě vyvrcholí odchodem již tak ponížené ČSSD z vlády a pravděpodobně předčasnými volbami, v nichž může sociální demokracie definitivně vyhořet. Pohybuje se na okraji propasti a stačí jen málo, aby do ní spadla. ČSSD páchá svými těžko pochopitelnými kroky za posledních několik let dobrovolnou sebevraždu, které jí mohou stát účast v novém parlamentu. Nevyužila šanci ve vládě, pokračuje stejnými, tedy neefektivními prostředky jako Bohuslav Sobotka, nemá výrazného lídra, je nejednotná a navenek slabá. A proto s ní prezident i premiér zametají a činí tak s radostí, jak to vidíme v přímém přenosu.

ZDROJ

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (12 votes, average: 4,50 out of 5)
Loading...