23.10.2015
Redakce
0
Kategorie: Historie, Politika

Socialismus je filozofie bídy a smrti (II.)

Sdílejte článek:

DOUG REICH 23|10|2015

Proč si lidé myslí, že socialismus je “dobrou teorií”? Nejspíše vzhledem k tomu, že je v souladu s dominantním znakem morálky naší kultury: altruismem. Altruismus je myšlenka, že sebeobětování je dobré, a že člověk by měl žít svůj život pro dobro druhých. To by nemělo být zaměňováno s benevolencí či štědrostí. Altruismus je myšlenka, že člověk je dobrý do té míry, že se vzdá více statků než potřebuje. Pokud se člověk rozdá stejnou hodnotu pro pomoc jinému člověku, není to obětování, ale v podstatě spravedlivý obchod. 

[ad#hornisiroka]

Morální teorie altruismu je základním sloganem “socialismu jako dobré teorie.” Altruismus je doslova filozofie smrti. Dýchání je sobecký čin. Stravování je sobecký čin. Udržování produktů vaší práce je sobecké. Pokud budete do této míry praktikovat altruismus, zpravidla budete pomalu umírat. Proto zachování altruismu jako morálního ideálu opět staví člověka do rozporu s jeho povahou. Podle altruismu, pokud chcete žít a být šťastný – nejste morální, ale pokud se obětujete a jste nešťastný – jste prý morální. Socialismus je v souladu s altruismem jako morální ideál a to je důvod, proč to je považován za “dobrou teorii” navzdory praktickým argumentům proti ní:

Socialisté měli určitý druh logiky na jejich straně: pokud kolektivní obětování všeho pro všechny je morálním ideálem, pak chtěli založit tento ideál v praxi tady na této zemi. Argumenty, že socialismus by nemohl fungovat, neboť altruismus se nezakládá na výsledcích produktivní práce, nebyly vyslyšeny. Bylo “vysvětleno”, že morálka leží mimo říši rozumu a žádná rozumová morálka nemůže být definována.

Tyto bludy a rozpory v ekonomických teoriích socialismu byly tedy vystaveny, ale znovu je vyvrátil čas. V devatenáctém století, stejně jako dnes. Prý to není otázka ekonomiky, ale morálky. Levicoví intelektuálové a tzv. idealisté učí, že socialismus s s tím poradí. Jak? Magickými prostředky všech iracionalistů: “nějak”.

soc

Pojem oběti byl uveden do praxe zcela jednoznačně nacisty (což je zkratka pro národní socialisty v němčině). Cituji Dr. Leonard Peikoff:

Nacisté bránili své politiky, a země souhlasila s nacistickou argumentací. Sobečtí jednotlivci budou nešťastní, v Německu je ideální systém socialismus. Ve svém nacistickém použití tento pojem není omezen na teorii ekonomie; je třeba jej chápat ve smyslu celospolečenském. “Socialismus” pro nacisty označuje princip kolektivismu jako takového a jeho důsledek, etatismus, v každém oboru lidské činnosti, včetně, nejen k ekonomice. “Být socialistou,” říká Goebbels, “znamená: I ty jsi socialismus,  je třeba obětovat jedince celku.” Podle této definice, nacisté pracovali. Dělali to tak doma a pak i v zahraničí. Nikdo nemůže tvrdit, že neobětovali dost jedinců.

Je-li altruismus protikladný k lidské přirozenosti a má za následek smrt, chaos a bídu, tak proč je potvrzen jako dobrý? Klíčem je (socialistická) “morálka”, která  je nadřazena lidskému rozumu, jenž není považován moderními filozofy či religionisty za primární. Socialismus nám říká, obětovat se pro proletariát. Environmentalismus nám říká, obětovat se pro zemi. Religionisté nám říkají, obětovat se pro Boha. V každém případě je filozofie stejná. Jediné, co se změní je příjemce oběti.

Takže pokud oběť je dobrá a sobectví zlé, dle socialistické filozofie založené na utopistických dojmech, pocitech a falešné morálce nadřazené rozumu, avšak nemůže jako systém v praxi fungovat, co jej může nahradit?  Systém co vyžaduje sobectví, odměňuje úspěch a trestá selhání? Jaký systém vede k bohatství, které se získá v poměru jednotlivce k vynaloženému úsilí a nikoli prostřednictvím oběti? Jaký systém vyžaduje racionalitu, nezávislé myšlení a nespoléhá na individuální oběti, ale na obchodování k vzájemnému prospěchu obou stran? Jinými slovy, jaký systém je nejvíce v souladu s přírodou a přirozeností člověka? Jaký systém během krátké doby vytvořil bohatství a prosperitu v historii lidstva? Kapitalismus.

Dovolte mi zakončit opět citací z Ayn Randové:

Poznání, myšlení a racionálního jednání jsou vlastnosti jedince. Volba zda uplatnit svoji racionální schopnost, nebo ne, závisí na individuálním přežití člověka. Vzhledem k tomu, že však lidé nejsou ani vševědoucí ani neomylní, musí souhlasit nebo nesouhlasit, spolupracovat nebo sledovat své vlastní nezávislé hřiště, každému podle jeho vlastního racionálního úsudku. Svoboda je základní požadavek mysli člověka.

Individuální práva je jediný správný princip lidského soužití, protože se opírá o lidskou povahu, tj potřeby a požadavky koncepčního vědomí. Člověk získává obrovské hodnoty z jednání s jinými lidmi, ale jen za určitých podmínek. Má plánovat svůj život s dlouhým dosahem, dělat vlastní rozhodnutí a vypořádat se s jinými lidmi dobrovolnou dohodou (a musí mít možnost spolehnout se na jejich dodržování).

Zdrojem práv člověka není božský zákon nebo vládní zákon, ale zákon identity. Práva jsou podmínky existence požadované lidské přirozenosti pro jeho správné přežití. Žije-li člověk na zemi, je pro něj k použití jeho mysli správné tak, aby jednala ve shodě s vlastním svobodným úsudkem, že má právo prací vytvářet hodnoty a ty si udržet jako své vlastnictví, se kterým může svobodně nakládat. Příroda zakazuje být iracionální. Jakákoli skupina, jakákoliv vláda, jakýkoliv národ, který se pokouší negovat práva člověka dopadne špatně … nepřežije.

A “právo” je morální princip definování a postihování lidské svobody jednáním v sociálním kontextu. Existuje pouze jedno základní právo (všechny ostatní jsou jeho následky): Právo člověka na jeho vlastní život. Právo na život znamená právo být soběstačným a svoboda znamená, aby se přijala veškerá opatření nezbytná na podporu, prosazování, naplnění a radosti z vlastního života. (Takový je smysl práva na život, svobodu a hledání štěstí.) Pokud jde o vedle žijící sousedy, právo na ně nemá ukládat žádné závazky kromě toho, aby se zdrželi porušení cizích svobod.

[ad#velkadolni]

Jsou-li zrušena individuální práva, není žádný způsob, jak zjistit, kdo je oprávněn k čemu; není tam žádný způsob, jak určit spravedlnost nároků, tužeb, nebo zájmu někoho. Proto se vždy obrátí k primitivnímu konceptu: něčí přání jsou omezeny a prosazovány pouze silou nějakého gangu. Aby přežili v rámci takového systému, nemají lidé jinou možnost než se bát, nenávidět a zničit jeden druhého. To je systém kuloárních vyjednávání, tajných spiknutích, špinavých obchodů, zrad a nakonec náhlých převratů.

(Předcházející část)

ZDROJ: Doug Reich

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (10 votes, average: 4,80 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Volby a manipulace s nimi

    JINDŘICH KULHAVÝ Je to asi tři týdny, co se na sociálních sítích objevilo video znázorňující rozhovor s Hillary Clintonovou

    Okamura neuspěje. Zatím …

    RUDOLF MLÁDEK Návrh SPD Tomia Okamury, podaný do Poslanecké sněmovny a směřující k zavedení obecného referenda bude zřejmě poslanci