Slunce je výhoda

Vidlákov se nachází v nejsušší částí České republiky. Průměrný roční úhrn srážek je zhruba 450mm. Pro porovnání – za poušť se považuje místo, kde naprší do 250mm srážek za rok. Z tohoto hlediska je náš region čiročirá step. Stromy zde mají problém s hledáním vody, protože zde jsou místa, kde je půda suchá do značné hloubky. Problém sucha se v posledních letech zvýraznil, protože srážek sice neubylo, ale přestaly padat rovnoměrně. Letos například napršelo 20. března a pak až v květnu. 

Šest týdnů bez jediné kapky se na zemědělství samozřejmě podepíše. Nota bene, když se to děje v kritickou část roku – tesně po zimě, kdy se sází a seje a česrtvě vyklubaná rostlinka je křehká a snadno zajde. 

Ale… zase tu máme hodně slunce. Je tu tak teplo, že rajčata i papriky nepotřebují skleník a dají se pěstovat přímo na poli ve velkém. Máme tu velké plochy písčitých půd, kde se dobře daří cibuli a česneku. Máme tu vynikající sopečnou půdu na které se daří vinné révě a leckteré viniční trati mají lepší podmínky než ve Francii. 

Nejde samozřejmě jen o teplotu, ale také o počet slunečných dní, které jsou důležitější než průměrná teplota, kterou mají třeba u Děčína ještě vyšší. Ale nemají tu stabilitu slunce. 

O úrodě u nás rozhoduje jedna bouřka. Pokud na konci května či začátku června přejde fronta, je úroda rekordní. Pokud zrovna nezaprší, je úroda podprůměrná. Jsme region extrémů. O našem zemědělství rozhodují maličkosti. Jeden mrazík v květnu, který letos naštěstí nebyl, jedna bouřka v červu, která snad bude, srážky v prosinci a v lednu, které letos byly… a tak vůbec.  

Není to samozřejmě nic nového. Všichni známe vzpomínky našich otců a dědů o extrémním suchu z roku 1947, známe povídání o zašlých vinohradech z válečných zim, měli jsme tu povodně tak velké, že to způsobilo největší jihomoravské důlní neštěstí v Šardicích. 

Tohle všechno jsem samozřejmě nezjistil já. Naopak, já si to jen přečetl, vyslechl a vzal si to k srdci. Přede mnou už tu bylo dost chytrých lidí a kupodivu byla doba, kdy tito chytří lidé měli zelenou. A tak vznikly jihomoravské závlahy, které existují dodnes. Google vám řekne, že existuje firma Závlahy Dyjákovice, která zprivatizovala všechny závlahové stavby z dob předchozího režimu a část jich provozuje dodnes. Není to malá plocha. V regionu zavlažuje 14000 hektarů. Pro zajímavost to představuje ve vrcholu sezóny 5 kubíků vody za vteřinu čtyřiadvacet hodin denně a sedm dní  v týdnu. 

V době výstavby toho bylo podstatně více. V celém regionu najdete stoky i kanály, které jdou dokonce nad silnicí, aby dovedly vodu na příslušné plochy.  Hodně z nich je už nepoužitelných, ale dodnes jde o úctyhodné dílo skládající se z jezů, vodních nádrží, přečerpávacích stanic, páteřních stok a dalších objektů. 

Slunce není nepřítel. Jen stačí s vodou hospodařit. Už dávno předtím, než novináři objevili sucho, se na tomto problému pracovalo. Koneckonců je hřích nechat ladem dobrou půdu a ohromné množství energie ze sluníčka nazmar. Plocha je dostatečná pro spotřebu zeleniny na celé moravě. 

Samozřejmě neskončilo jen u závlah. Hned vedle se postavily konzervárny a zavařovny. Dnes už povětšinou zrušené. Kdysi ale nejenže všechno vyrostlo ve vynikajících podmínkách, ale všechno ze zpracovalo a prodalo. 

Proč to všechno píšu… 

I letos samozřejmě máme sucho. Už jsme ho tady mockrát probírali a řešili jsme jeho příčiny z mnoha stran i pohledů. Vlastně to sucho řeší všichni. Dokonce i na pražáky už to přišlo… 

Ministerstvo zemědělství už vlastně poslední roky nedělá nic jiného. Jen někde nachází peníze na boj se suchem. Toman i všichni předchozí, ať zprava nebo zleva, všichni každý rok cpou miliardy do sucha. 

A žádná nová závlaha zatím nevznikla…

Vznikla sice kupa různých bažin, vsakovacích rybníčků, vznikly různé poldery, území ponechaná přírodě, ekologové jsou nadšení a novináři o tom píší každou chvíli. 

Ale… jinak se nevyřešilo nic. V našem regionu bylo přírodě navráceno 1% plochy, jestli vůbec. V dolinách udělali hrázičku, roste tam rákosí, skřehotají žáby kolem toho se natáčí reportáže a dělá se z toho recept na záchranu. 

Pole jsou suchá pořád stejně, závlahy Dyjákovice nemají peníze ani na pořádnou údržbu natož na nové investice, nic se nedá postavit, protože všechno je neekologické a všechno narazí při stavebním řízení na odpor. Vzniklo pár bahnisek, což jinak ečeno znamená, že část dešťové vody neodteče do řeky, ale vypaří se. Jinak nic. 

Kdybychom spočítali ty miliardy na boj se suchem, které jsou vlastně jen další dotací díky které zemědělci poplatí svoje závazky, tak za ty miliardy jsme mohli mít pod závlahami celé Polabí, které se tak jmenuje proto, že středem teče Labe, což je i za dnešního sucha ohromná spousta vody. Mohli jsme brát přesně tu vodu, která vyteče z našich záchodů, projde čističkou, nateče do řeky a pak odteče do Severního nebo Černého moře. Mohli jsme jí už dávno zavlažovat statisíce hektarů a pěstovat na nich tu nejlepší zeleninu i jiné plodiny. 

Posledních deset let se na boj se suchem dává peněz pořád víc. Ale nic z toho není. Poslední opravdovou závlahu postavili ještě komunisti. 

Ostatně co si budeme povídat… Vidlákov má svojí čističku, kam ročně přiteče 300 tisíc kubíků vody z vidlákovských domácností. Pokud jste u čističky a vydáte se kterýmkoliv směrem, jdete minimálně dva kilometry po poli. Čistička má velké zásobníky na vodu, které jsou mimo provoz, protože ve Vidlákově zkrachovala už dávno továrna na zpracování ovoce. Ale pořád jsou to nádrže na tisíce kubíků vody. 

Hádejte kolik je na čističce čerpadel, které by zásobovaly nějaké ostřikovače kolem. Ani jedno přátelé. Veškerá odpadní i dešťová voda prostě jen odtečou do Moravy a pak do Dunaje. 

Když posloucháte Šimona Pánka, jak pomáhají v Africe, tak nikdy nezapomene zdůraznit, že je třeba domorodce naučit “lovit ryby”. Když mu dáte rybu, vyřešíte jeho hlad na jeden den. Když ho naučíte lovit, vyřešíte jeho hlad na dlouho. My to ale u našich zemědělců děláme přesně tak jak nemáme. Dáme jim peníze. Oni z nich zaplatí svoje závazky a další rok bude jejich pole vypadat zase stejně. 

Proto se nikam nikdy nedopracujeme. Proto bude všechno pořád stejné. Těch několik nových rybníčků nás nezachrání. Nenajíme se z nich….