7.7.2019
Redakce
0
Kategorie: Politika

Skotské snění o vlastním exitu

Sdílejte článek:

MARIAN KECHLIBAR

0_Marian_KechlibarDalší kapitola brexitového dramatu – kdo vlastně získá kontrolu nad Konzervativní stranou a tím i britskou vládou – má jen dvě možná vyústění. Buď bude novým premiérem Boris Johnson, nebo Jeremy Hunt. V případě Johnsona můžeme počítat s tvrdým brexitem skoro najisto, v případě Hunta tak na padesát procent (mé oblíbené číslo, když jsem si něčím opravdu nejistý). Představa, že s Evropskou unií onen krajně nepopulární Withdrawal Agreement přejednají do lepší podoby, není reálná, ale Johnson určitě nebude žádat o další odklad termínu; Hunt by možná mohl.

Vnitřní pnutí, které blížící se brexit vyvolává ve Spojeném království, je velké, a případné zvolení Borise Johnsona do čela toryů tomu rozhodně nepomůže. Zejména na severu Británie, ve Skotsku, opět ožila myšlenka skotské samostatnosti, kterou představa Johnsona v premiérském křesle dále posiluje. Bývalý londýnský primátor je vcelku populární mezi konzervativně laděnými Angličany, ale Skotové jej rádi nemají.

V minulém referendu roku 2014 odmítlo skotské obyvatelstvo osamostatnění poměrem 55:45, situace však byla poněkud jiná. Ačkoliv konzervativci již tehdy slibovali, že v případě svého vítězství v nadcházejících volbách uskuteční brexitové referendum, zaostávali tou dobou za labouristy o několik procent a ohrožovala je UKIP. Možnost, že by Británie za pár let opravdu z EU odešla, bral tehdy jen málokdo vážně a v kampani před skotským hlasováním nehrála žádnou roli. Právě na to se nyní odvolává Skotská národní strana: poměry se změnily, hlasujme znovu.

Tento argument není úplně lichý a kdybych seděl na Downing Street 10, Skotům bych další referendum bez námitek dopřál – s jedinou podmínkou – totiž, že se uskuteční nejdříve dva roky po brexitu samotném, aby bylo aspoň trochu patrné, jaké jsou reálné vztahy pobrexitové Británie s Evropskou unií. Jinak by se za pár let až příliš snadno dalo namítat, že se poměry změnily.

Podle současných průzkumů veřejného mínění jsou poměry zastánců nezávislosti a přívrženců pokračování unie obou království téměř přesně vyrovnány. Co by s nimi udělala kampaň, těžko říci. Přesto se však nelze zbavit dojmu, že případné osamostatnění Skotska by bylo něco jako brexit na steroidech.

No-deal brexit bývá kritizován hlavně z ekonomického hlediska: co se stane, až velká země jako Británie „vypadne“ z jednotného evropského trhu? Skeptici očekávají minimálně těžkou recesi, způsobenou zpřetrháním obchodních vztahů.

Jenže to samé v daleko větším měřítku platí pro Skotsko. K ustanovení společného státu s Anglií došlo roku 1707, tak dávno, že tou dobou byl New York ještě malým přístavem s pár tisícovkami trvalých obyvatel obývajících dřevěné sruby. Od té doby skotská a anglická ekonomika srůstají do jednoho organismu, již více než deset generací. Skotský obchod se zbytkem Spojeného království je daleko větší než se zbytkem světa. Jestliže tvrdá hranice v Severním Irsku by byla nepříjemná, tvrdá hranice mezi Skotskem a Anglií by byl úplný horor.

Nově nezávislé Skotsko by se téměř jistě chtělo vrátit do Evropské unie, to by však znamenalo další hospodářské problémy. Současný skotský rozpočet je v enormním mínusu zhruba 8 procent HDP, protože skotští nacionalisté v době, kdy ceny ropy na světových trzích stály daleko výše než dnes, zavedli superdrahé sociální programy, financované právě z prodeje fosilních paliv. Ve snaze udělat ze Skotska další Norsko se tak přiblížili spíše Řecku, protože při dnešních cenách není těžba v Severním moři kdovíjak lukrativní.

Není tak úplně v zájmu EU přijmout dalšího čistého příjemce dotací, který se přitom silně zadlužuje. Určitě by Skoty neodmítla, koneckonců přístupová jednání probíhají i s nejchudšími balkánskými státy. Ale evropští vyjednavači by nejspíše Edinburgh tlačili k tomu, aby seškrtal své sociální programy na hospodářsky únosnou úroveň, odpovídající výběru daní. A to by bylo mezi obyvatelstvem vysoce nepopulární. Dichotomie „zlá Anglie a hodná EU“, kterou je současná politická debata ve Skotsku poznamenána, by tím byla značně narušena. Otázka je, jestli už by v tu chvíli nebylo na rozmyšlenou příliš pozdě.

S odstupem vzato je skotská krize jen důsledkem toho, že Spojené království sestává ze značně disproporčních částí. Anglie samotná má daleko více obyvatel i daleko větší ekonomickou sílu než tři zbylé země, tudíž obrátí-li se nějakým směrem, jsou ostatní vláčeni tamtéž, ať už se jim chce či nechce. Proto také docházelo během posledních let k rozsáhlým devolucím pravomocí z Londýna do místních parlamentů. Ve školství či výstavbě silnic to není takový problém, ale rozdělit zahraniční politiku by znamenalo rozdělit stát.

Zda k tomu skutečně dojde, to během pár let uvidíme.

 

Autor: Marian Kechlibar

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (15 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky