Semafor, kde zelená znamená dát si bacha?

Momentálně se americká média snaží zabránit opětovnému zvolení Donalda Trumpa prezidentem, a proto označují jeho vládu jako neschopnou „řešit“ šíření viru v USA a je nesporným faktem, že si Demokratická strana tak dlouho přála krizi, až si jí „vydupala“.

V Evropě se i politici, co nejdéle odolávali radikálním zákazům v době nástupu virové nákazy nyní přiklánějí k „razantním opatřením“ jako ve Velké Británii. Boris Johnson má neblahou osobní zkušenost s nemocí COVID-19 a dnes je z něho horlivý propagátor všeho, co na počátku pandemie relativizoval.

Do Česka těchto dní vstoupil tak zvaný semafor, který má upozornit na stav šíření nákazy virem COVID-19 v jednotlivých okresech. Jeho „pokusná verze“ podnítila k tvrdé kritice pražského primátora Zdeňka Hřiba, protože v Praze byla „oranžová“ První „oficiální“ verze už dopadla pro Prahu lépe a Praha „zezelenala“. Ale zelená pro Prahu a její okolí a podobně pro některé další okresy v Česku neznamená to, že „můžu jet“. Podle obsáhlé vysvětlovací kampaně hlavní hygieničky jde o „pomůcku“, která má upozornit na problémy. Takže okresy údajně bez problémů jsou na zveřejněné mapě bílé. Jako kdyby byl semafor vypnut a jezdilo se podle konkrétní úpravy dle dopravních značek. Zelená tak podle hygieny upozorňuje na potíže s virem. Je to jako bychom vjeli na zelenou do křižovatky a báli jsme se toho, že do nás bouchne někdo, kdo má červenou. Ono se sice říká, že opatrnosti není nikdy dost, ale pokud bychom se všichni báli, že nám do křižovatky na červenou může kdykoliv někdo najet, asi by bylo nejlepší pověsit klíčky od auta na hřebík a zůstat doma. Ostatně, právě to bychom podle hygieniků měli dnes udělat všichni – jeden ruchovými mikrofony odposlechnutý policista to řekl v Událostech za všechny složky státu – seďte doma na pr….!

Pokud snad někdo očekával, že se po rozvolnění opatření šíření viru jakoby zázrakem zastaví, byla to možná tak mikrobioložka Peková, která o „vymizení“ viru do Vánoc krmila média v červnu. Všude na světě po rozvolnění opatření počty infikovaných rostou, Česko není žádnou výjimkou. Někde se proto zase přitvrzuje, a i v Česku jsou obce, kde se musí do obchodu jenom s rouškou. Nicméně, realita života je zřejmá. Část politiků, zejména ti u moci a před volbami, mají zájem co nejrychleji obnovit fungování ekonomiky. Aktuálně je to případ USA, ale i u nás se na podzim konají volby, sice jen krajské, ale s nimi proběhne volba do třetiny Senátu a vládní strany ANO a ČSSD si jsou bezesporu vědomy toho, že s příběhem o výborném zvládnutí virové pandemie na počátku v Česku nemusí vystačit. A zejména Andrej Babiš si je dobře vědom tohoto faktu a vyhlásil, že je pro zrušení superhrubé mzdy a pro snížení daní zaměstnanců. Ekonomové propočetli výpadek na straně příjmu státu až na 90 miliard korun, v době, kdy se saldo rozpočtu pohybuje na -200 miliard, to asi překvapí málokoho.

Vzpomeňme si, co přechodu na superhrubou mzdu předcházelo. V roce 2008 se v rámci tak zvané „reformy veřejných financí“ začala v Česku přetřásat jednotná sazba všech daní na úrovni 15 %. Protože by ale přechod na tuto sazbu vedl právě k výraznému propadu příjmů státu z daně ze závislé činnosti, napadlo někoho chytrého v té době obejít tento problém tím, že se bude daň počítat i z odvodů na zdravotní a sociální pojištění. Superhrubá mzda vychází z hrubé mzdy zaměstnance, ke které se přičítá zdravotní (9 %) a sociální pojištění (24.8 %) zaměstnavatele. Výsledkem je superhrubá mzda, která se po zaokrouhlení na stovky dle § 16 Zákona o daních z příjmů následně využije pro výpočet zálohy na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti (15 %). Ať už to se superhrubou mzdou dopadne jakkoliv, vždy to bude výsostné politikum. Nicméně, pokud by se sazba daně nezměnila a zůstala na 15 %, zaměstnancům by to po zrušení superhrubé mzdy opravdu velmi pomohlo.

Politici tak na jedné straně čelí pokušení odvolávat se na epidemiology (rozpor názorů Trumpa a poradce prezidenta Anthonyho Fauciho pro boj s virovou pandemií v USA byl dlouho oblíbeným tématem amerických protitrumpovských médií), řada z nich si však uvědomuje, že odpovědnost nesou právě oni a nemohou samozřejmě dopustit, aby jim epidemiologové prohráli volby. Obávám se však, že semafor v Česku a ostatně i v celé EU je jen pokusem části politiků zbavit se odpovědnosti za průběh pandemie. Ti prozíravější to vědí a uvědomují si, že jim epidemiologové volby vyhrát nepomohou. Už vidím ty kandidáty do Senátu v obvodech, kde bude svítit jiná barva jak bílá, jak si budou z vlády utahovat a kritizovat, že oni by to tak neřešili. Nepovažuji proto tak zvaný semafor za řešení, ale za součást problému. A protože víme moc dobře, jak státní orgány fungují či nefungují (viz případ pražského strážníka (ne)nakaženého virem o kterém referují česká média), je tento pokus odsouzen k neúspěchu. Nepěstuje totiž vědomí společné sounáležitosti, ale rozděluje na oblasti, kde to „nezvládají“ a kam je neradno jezdit. A přitom je to často ad hoc věcí typu zahraniční pracovníci apod. Se semaforem, kde zelená znamená dejte si bacha, tak opravdu nemohu souhlasit.