3.2.2019
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika

Sedm ekonomických hříchů ve Venezuele

Sdílejte článek:

INESS

Hyperinflace, chudoba a kriminalita jsou důsledky. Co přesně způsobilo ekonomický kolaps ve Venzuele?

Většina obyvatelstva ve Venezuele se propadla do chudoby, lidé trpí podvýživou, zdravotní systém je na hranici kolapsu. Průmysl v zemi postupně zaniká, včetně rozpadu klíčového ropného průmyslu. Jak se ale země do této situace dostala? Někdo by řekl “protože socialismus” a tím by to mohlo skončit. Podívejme se ale hlouběji, než jen na ideologické heslo.

[ad#textova1]

Začněme tím, že Venezuela už podobného něco zažila. Ropné šoky v 70. letech přivedly zemi k velkému bohatství. Ekonomická disciplína jihoamerických zemí nebyla nikdy jejich silnou stránkou. A ve Venezuele byla dekáda období hodování. Ta skončila v 80. letech spolu s poklesem cen ropy.
.
Když v roce 1999 nastoupil Hugo Chávez, prvních pár let to vypadalo na něco, co Venezuela již vícekrát zažila. Charismatický plukovník nasliboval, co mikrofon unesl a jelikož se světové ceny ropy právě odrážely z dna 17 dolarů za barel, mnohé sliby i plnil. Štědré sociální programy vyzvedly z chudoby miliony lidí – míra chudoby klesla z 50% na 30%. Zlepšila se dostupnost zdravotnictví a zdálo se, že ani ekonomika netrpí. První dekádu byla inflace v zemi nižší, než byl průměr za 80. léta. Devizové rezervy země utěšeně rostly. Venezuelané Cháveze milovali a milovali ho i mnozí západní intelektuálové, či hvězdy. Sean Penn, Naomi Klein, Michael Moore, Noam Chomsky, nebo i ekonomický nobelista Joseph Stiglitz pěli chvalozpěvy na Huga Cháveze. Kdo se ale skutečně díval na jeho kroky v hospodářské politice, tušil, že v zemi se vaří katastrofa.
.
Proč má Norsko (5 milionů obyvatel) vytvořen gigantický státní investiční fond, do kterého za 20 let naspořili 1000 miliard dolarů příjmů z ropy? Protože když penězovody do ekonomiky necháte naplno puštěné, dříve nebo později se vám začnou přelévat do inflace. Ve Venzuele nikdo nic nezpochybňoval. Na vrcholu boomu měla země z ropy ročně 50-100 miliard dolarů. To byl hřích první.
.
Zmíněnou inflaci se Chávezovi dařilo krotit jen za cenu tvrdě regulovaných cen na zhruba 400 základních produktů. To byl hřích druhý. Regulované ceny vedou k závadám, protože neumožňují dostatečně ziskovou výrobu a do výroby pak nevstupuje kapitál. Produktivní strana ekonomiky trpí. Nedostatek legálního zboží byl problémem ve Venezuele již za dob ropného boomu.Dnes máme na Slovensku díky ekonomickému boomu obědy zdarma, vlaky zdarma, vymýšlí se národní letecký dopravce, či loďky na Dunaji. 
.
Představte si ty sociální balíčky, kdyby vláda měla k dispozici dvojnásobný rozpočet. Přesně to se stalo ve Venzuele. Míjelo se hodně – a neefektivně. Gigantické železniční plány a dalších 4000 projektů se rozjelo, ale ani po letech nedokončilo. Míjelo se i na kamarády. Odhady říkají, že až 40% exportované ropy bylo prodáno pod cenu, či rovnou darovaných spřízněným režimům v Jižní Americe. Nakupovali se stíhačky, nebo luxusní prezidentské letadlo. Dotovala se elektřina (prakticky zdarma), či benzín. Na tyto dvě dotace šlo v jistých momentech dokonce více, než na zdravotnictví a školství dohromady.
.
Obrovské zdroje jsou obrovské pokušení. Hřích třetí se přetavil do hříchu čtvrtého. V zemi se rozběhla gigantická korupce. Odhaduje se, že na 95% státních zakázek v zemi není žádné veřejné zakázky. Tendry se automaticky považují za “odměnu”. Velkou moc získala armáda, která má na starosti i vymáhání mnohých ekonomických regulací (například dohlížejí na ceny v obchodech).
.
Jak se situace s cenou ropy začala otáčet, začal výrazněji přibývat hřích pátý – tištění peněz, které mělo nahradit výpadky příjmů. Asi netřeba příliš vysvětlovat, že v tomto okamžiku se pád začíná urychlovat. S rostoucí inflací rostl i tlak na kontrolu cen a s ním i špatná situace výrobců a obchodníků. 
.
Začal nastupovat hřích šestý – znárodňování. Ať už formální nebo neformální. Tedy takové, kdy sice majetkem oficiálně disponujete, ale nemáte reálně vlastnická práva. Cementárny, ocelárny, velké farmy, potravinářské společnosti, nebo přístavy postupně přecházely pod kontrolu státu, většinou armády, která převzala manažerské řízení. Prakticky okamžitě začala upadat výroba napříč všemi sektory. Kapitálové vybavení se rozpadalo. Nejvíce to je cítit v ropném průmyslu, který dokáže vyprodukovat stále méně ropy,
.
Sedmým hříchem je odmítnutí reality. Snaha udržovat absolutně nereálný směnný kurz Bolívaru, mlžení či přímo zrušení statistik (mnohé zdravotní statistiky se přestaly sledovat již v roce 2010). Útoky na podnikatele, nebo zahraniční investory postupně ze země vyhnaly i ty nejodvážnější. Letecké společnosti neuměly dostat peníze ze země (ve výši 3,5 miliardy dolarů) a přestaly do Venezuely létat. Obrovská kriminalita dokonala s turismem své.
.
Ne propad cen ropy (problémy měli už před ním), ani zahraniční sankce (začali až v 2017 a týkají se pouze obchodu s USA, které však stále venezuelskou ropu nakupují) nezpůsobily pád venezuelského snu. Bylo to těchto 7 hříchů. Chávez se od svých předchůdců odlišoval dvěma věcmi – relativně širokou společenskou podporou a štěstím, že začal vládnout na cenovém dně ropného trhu, po kterém následoval zhruba 9-násobný nárůst cen. Byl to klasický jihoamerický el presidente, ale na steroidech.
 

.

Osud Venezuely se nám může zdát vzdálený. Ale jednotlivé hříchy jsou častou agendou politiků i u nás, i v západním světě. Vždyť právě teď slovenská vláda uvažuje nad regulací cen v obchodech .

 

[ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: iness.blog

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (17 votes, average: 4,29 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky