26.8.2025
Kategorie: Multikulturní soužití

Šaría zaplavila Evropu: Islámské právo uznává stále více západních zemí i ESLP

Sdílejte článek:

SLOVANKA

Paralelní právní systém šaría již plně uznávají země jako Rakousko, Německo, Švédsko či Velká Británie, ale na jeho základě již padl rozsudek dokonce i u Evropského soudu pro lidská práva.


Málokdo si uvědomuje, že jde o další signál postupující islamizace Evropy, kdy se v islamizovaných zemích uplatňují souběžně dva právní systémy.

Zatímco v současné době se šaría může využívat v případě rodinného práva, přestupků či lehčích majetkových přečinů, experti předpovídají, že časem se vytvoří dva souběžné právní systémy – evropský a islámský.

Šaría pak bude již zcela plnohodnotným soudem, před kterým se budou soudit i závažnější trestní činy. S tím, jak v jednotlivých zemích muslimové převezmou vládu, bude poté šaría jediným uznávaným právním systémem.

Alarmující je, že hned dva takové budoucí chalífáty nás bezprostředně obklopují.

Nedávno jste si zde mohli přečíst o rozsudku vídeňského soudu, který potvrdil, že v Rakousku je právo šaría platné a občané musí jeho verdikt akceptovat bez možnosti řešit danou záležitost u klasického soudu.

Případ začal, když se dva muslimští muži dohodli, že jejich spor bude vyřešen islámským arbitrážním tribunálem. Když došlo k neshodám, soud nařídil jednomu z nich zaplatit 320 000 eur.

Muž to odmítl s tím, že právo šaría je otevřené různým interpretacím a porušuje základní rakouské hodnoty.

Vídeňský soud však odvolání zamítl a rozhodl, že rakouské právo umožňuje uplatnit právo šaría, pokud výsledek neporušuje rakouské „základní právní hodnoty.“

To v podstatě znamená, že v Rakousku zatím nemůže šaría soud například nařídit, aby byla zloději uťata ruka, aby byla nevěrná žena ukamenována nebo aby byl homosexuál svržen ze střechy nejvyšší budovy.

V případě finančních sporů či rodinného práva je však kompetence šaría soudů takřka bezbřehá.

Strany se tedy v podstatě mohou rozhodnout, že budou vázány pravidly ze 7. století, pokud konečný výsledek neporušuje rakouské právo.

I když se vídeňský rozsudek týká ekonomických případů, muslimové si ho vykládají jako další vítězství nad Západem, a to právem.

Ovšem také Evropský soud pro lidská práva dal najevo, že uznává právo šaría, tentokrát v oblasti rouhání.

Podle ESLP útok na islám nespadá do rámce svobody projevu.

Tento verdikt padl před několika lety, když ESLP odsoudil vídeňskou spisovatelku, která ve své knize zcela pravdivě nazvala Mohameda pedofilem kvůli jeho manželství s šestiletou Aishou.

Mohamed začal manželství „konzumovat“ v jejích devíti letech, což potvrzuje, že byl pedofil.

Z pohledu šaríi však nejsou podstatná fakta, ale ideologie: urážka Mohameda je za všech okolností trestná a v některých zemích (Pákistán, Saúdská Arábie, Somálsko, apod.) lze za podobnou urážku uložit dokonce trest smrti.

To zatím v Evropě nelze, ale peněžitý trest či podmínku za urážku islámského lžiproroka dostaly v západních zemích již desítky, ne-li stovky lidí (pozn.: za urážku proroků jiných náboženství nikdy nikdo v moderní Evropě odsouzen nebyl).

Renomovaný anglický filozof John Gray v časopise New Statesman varuje, že zhruba za generaci, pokud budou současné trendy přetrvávat, bude mít Evropa právní systém v osmanském stylu, v němž se různé náboženské komunity budou řídit svými vlastními zákony.

Evropa se stejnou svobodou pro všechna náboženství a s právním státem, který se vztahuje na všechny, však bude brzy vzdálenou vzpomínkou, protože šaría převládne.

To je hluboký význam toho, že evropské soudy schvalují právo šaría.

V Anglii už léta existují desítky „soudů šaría“ (aktuálně jich je 86) a dokonce i muslimský arbitrážní tribunál oficiálně uznaný zákonem o arbitráži z roku 1996, který umožňuje řešit občanské spory na základě islámského práva.

Výsledkem je rozšíření paralelního islámského soudního systému se stovkou soudů.

Právo šaría používají němečtí soudci k rozhodování o domácích konfliktech.

Kultura, která zapomene, jak se bránit, nepřežije.

Vídeňský rozsudek velmi připomíná období, kdy byli v Římské říši barbaři: pro barbary platilo jejich kmenové právo, pro Římany římské právo. Někteří šli do Senátu oblečeni v kůžích, jiní v tunikách.

A všichni dobře víme, jak to skončilo.

Historik Michel De Jaeghere o tom napsal nádhernou šestisetstránkovou knihu „Poslední dny Římské říše.“

„Příběh tohoto pádu zdůrazňuje podobnosti mezi tímto obrovským otřesem a našimi současnými nepokoji, je pro nás varováním,“ říká autor.

A stejně jako my, také současníci Římské říše odmítali uvěřit, že jejich svět končí.

„Tento Řím je předurčen k tomu, aby existoval tak dlouho, dokud bude existovat člověk,“ napsal Ammianus Marcellinus ve svých Dějinách. Bylo to v roce 385.

O dvacet pět let později Alarich dobyl Řím. Za dalších šedesát let Západořímská říše zmizela…

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (23 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
15 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)