Šabatová ombudsmankou. Proč to není dobrá zpráva?
OD: FRANTIŠEK SCHILDBERGER 18|02|2014
Poslanecká sněmovna zvolila v pátek 14. února 2014 veřejnou ochránkyní práv (ombudsmankou) dvaašedesátiletou bývalou disidentku Annu Šabatovou, jako třetí do této funkce, po Otakaru Motejlovi a Pavlu Varvařovském. Její neúspěšný protikandidát Stanislav Křeček zůstane na funkci jejího zástupce. Šabatová úřad, kam byla zvolena, zná, byla již v letech 2001 až 2007 zástupkyní veřejného ochránce práv. A o místo ombudsmanky se pak dvakrát neúspěšně ucházela.
[ad#hornisiroka]
Velmi jsem přemýšlel o jejím zvolení (na třetí pokus, při třetím pokusu pak až ve druhém kole a v něm zase s nejmenším možným počtem hlasů), a myslím, že její zvolení není dobrá zpráva.
Ačkoli – či právě proto – že se proti její volbě vyslovil prezident republiky Miloš Zeman, Šabatová získala oficiální podporu poslaneckých klubů ANO, TOP 09 a KDU-ČSL a podpořili ji (na základě svých různých vyjádření, volba sama byla tajná) někteří poslanci KSČM a ODS a menší část poslanců ČSSD; takto široká podpora přes hranice politických názorů by mohla vyznívat v její prospěch, místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek dokonce řekl, že levicové názory Anny Šabatové „Topce“ v případě funkce ombudsmana nevadí… Jenže měly by vadit. Není to funkce bezvýznamná ani bez vlivu.
Nenápadně a skromně působící Anna Šabatová, statečná disidentka a obhájkyně nespravedlivě vězněných lidí za komunismu a držitelka řady velmi prestižních medailí, je jistě paní s velkou osobní integritou; ale je to podle mého názoru extremistka, v extrémním prostředí se pohybuje a toto prostředí cítím jaksi i z ní – Danaos et dona ferrentes…
Dcera psychologa Jaroslava Šabaty, stalinistického sekerníka v 50. létech, reformního komunisty v 60. létech, „komunisty v opozici“, jak se sám označoval, a chartisty za normalizace, po sametové revoluci už náhle vůbec ne komunisty (to se tehdy nenosilo), jednu chvíli ministra bez portfeje a pak poradce Vladimíra Mečiara a tak dále a tak dále a tak dále… Manželka Petra Uhla, nejextrémnějšího levičáka mezi chartisty a jednoho z nejextrémnějších v politice 90. let. Matka mladého sekerníčka Michala Uhla, jednoho z likvidátorů Ústavu pro studium totalitních režimů v jeho původním pojetí, obhájce komunistického režimu, o němž tvrdí, že nebyl zcela totalitní…
A ještě cosi. Prezident Miloš Zeman právem připomněl úlohu Anny Šabatové v takzvané kuřimské kauze v roce 2006; nikdo ji ovšem neobviňuje z týrání týraných dětí, Šabatová však – za zády zákona, aby se tak řeklo – pomohla sestrám Kláře a Anně Mauerovým s legalizací fiktivní třináctileté Aničky, ve skutečnosti Barbory Škrlové, vytvoření úřední identity neexistujícího člověka – sám čert ví, k čemu to Mauerovi a Škrlovi potřebovali. A bez Šabatové by se myslím legalizace údajného nalezence asi nikdy nepovedla… Podle Fondu ohrožených dětí a Ministerstva práce a sociálních věcí přitom Šabatová porušila zákon, když neoznámila sociálním pracovníkům, že ví o dítěti bez identity – ale co je to zákon proti čemukoli bizarnímu a extrémnímu? Anna Šabatová byla Mauerovými a Škrlovými dobře vybraná… „Naletěla jsem,“ hájí se Šabatová dnes a dodává, „nemyslím ale, že by mě to nějak diskvalifikovalo…“. Jenže právě to ji zcela diskvalifikuje – „nenaletět“ je myslím první předpoklad k dobrému vykonávání úřadu ombudsmana.
Nebylo to ostatně poprvé, kdy ve vážné věci „naletěla“; v listopadu 1989 se Anna Šabatová podílela na vydání dezinformační zprávy o údajně mrtvém studentu Martinu Šmídovi na Národní třídě v Praze…
Anna Šabatová ve funkci veřejného ochránce práv – to je podle mého názoru něco jako druh veřejného ohrožení.
[ad#velkadolni]
ZDROJ: sklenenykostel.net