30.1.2020
Kategorie: Společnost

Řvaní není diskuse

Sdílejte článek:

EVA HRINDOVÁ

eva-hrindovaDokonce ani pískání. V civilizovaných společnostech jsou pravidla diskuse nastavena. Ona demokracie je vlastně takový manuál – aby lidé mohli veřejně říkat své postoje, aby je lidé mohli slyšet a pak se mohli rozhodnout poučeně o tom, který postoj podpoří ve volbách. Tento princip demokracie je mnohým novodobým aktivistům neznámý a aktivně se ho snaží zničit.

 

Nejmarkantněji vidíme nepochopení principů demokracie a diskuse v USA. Odpůrci Trumpa jsou jako obtížný hmyz, hystericky řvou a nejsou schopni žádných relevantních argumentů. Zrovna včera jsem viděla reportáž z Pochodu žen od Rebel Média a styděla jsem se za to, že jsem žena. Protože co tam některé ženy předváděly… Ostuda. (Reportáž je zde) Źádný argument, vyjádření bez logiky a když neuměli dotazování odpovědět, začali řvát jak pomatení. Mainstream a politická korektnost zapříčinila, že se tutlaly nechutné zložiny – sexuální otroctví spojené s pedofilií. Ale feministické aktivistky to ignorují. Vysvětlení? Jsou prostě hloupé, obyčejně hloupé a totálně zmanipulované.

Skutečná diskuse neignoruje žádné názorové proudy a skuteční demokraté se snaží, aby diskusi nikdo neovlivňoval a žádný proud nebyl umlčován. Za demokrata se nemůže pokládat nikdo, kdo místo dialogu píská a snaží se druhou stranu umlčet. Americké výdobytky s hysterickým řvaním (které vrcholí až impeachmentem jako vrcholnou formou likvidace svobodné diskuse) se dostávají i k nám. Umlčovat je jednodušší než protiargumentovat. Lidí, kteří k umlčování mlčí nebo ho dokonce podporují, si nemohu vážit. Přispívají k omezování demokracie. Za diskusi se pokládají i formy debaty, které diskusi připomínají jen tím, že proti sobě stojí dva lidé. Ale jeden řve, neposlouchá, tlačí druhého do kouta a nutí ho se vyjadřovat k nepodstatným věcem. Toto není diskuse a provozuje ji především Česká televize. Moderátoři nenechají nikoho se zajímavými názory mluvit a odvádějí debatu k nepodstatným věcem, neustále skáčou zpovídaným do řeči. Těch pár případů, kdy se někomu podařilo něco podstatného říct, koluje po síti jako ukázka hrdinného činu. Smutné na tom je, že mnoho mladých lidí vlastně vůbec neví, jak skutečná diskuse vypadá. Nemají ji kde vidět.

A tak jsme svědky toho, že si lidé gratulují, když se jim podaří narušit řádně nahlášený mítink a otravují ho hlasitými projevy. Jenže naše ústava zaručuje právo se shromažďovat a jistě jste si všimli, že Milionchvilkaře nikdo otravovat na jejich mítinky nechodí. Mají na ně právo. V malém to funguje i na sociálních sítích. Stránky politiků nebo představitelů různých názorových proudů jsou takovým malým mítinkem – debatuje tam politik se svými fanoušky. Proč bych tam chodila takovou debatu narušovat? Je logické, že politici nebo komentátoři blokují ty, kteří debatu destruují. V žádném případě to není omezování svobody slova. Protože i ta má svá pravidla. Svoboda slova neznamená, že si můžete řvát vžy co chcete a kde chcete. 

Není znakem svobody, když přijdete řvaním narušit mítink politické strany. To je znakem neslušnosti a nepochopení principů demokracie. Velmi dobře nám takovou neslušnost předvádí “demokraté” na Slovensku. Kotlebovci jdou nahoru a protože jsou volby, pořádají mítinky. Řádně nahlášené a oznámené. Jejich opozice organizuje narušování těchto řádně nahlášených mítinků. Využívá k tomu Romy, kteří ani neví, čemu slouží a proč. Je možné, že dostávají i zaplaceno. Dokázali to lidé z Kulturblogu, kteří se snažili ptát romských rušitelů na jedné takové demonstraci. (video zde) Chtěli vědět, proč demonstrují. Odpovědi byly tristní. Když neumí politici vítězit ve férovém politickém boji, snižují se k podpásovým činům. Na Slovensku třeba ke zveřejnění zcela soukromé komunikace jednoho politika. Podpásovka, která je navíc jasně protiústavním činem. I politik má právo na soukromí!

Hysterie, nulové argumenty, porušování pravidel. To všechno předvádějí ti, kteří sami sebe vydávají za ochránce demokracie. Nemůžeme s tím nic dělat, tyhle špatné antidemokratické tendence mají své zastánce v celé společnosti. V médiích, v justici, mezi politiky. Musíme se ale bránit a nedávat se zadarmo. A sami se nesnižovat ke stejnému. Proto já hovořím s každým, kdo o to má zájem. Nelustruju ani média ani lidi. A když někdo cíleně lže, bráním se. I když je to samozřejmě těžké. Mí oponenti umí jen nálepkovat a urážet. Věcná diskuse s nimi prakticky není možná. Ale na jejich úroveň se snižovat nebudu.

Čím dál častěji ale naši oponenti ve svých projevech připomínají sektu. Tedy seskupení lidí, kde diskuse není možná z principu. Je to děsivé, hlavně proto, že sektářské chování nevadí mladým lidem. S radostí se podílejí na odporných aktivitách, které umlčují zdravý rozum. Připravují se tak sami o možnost svobodně žít a myslet. Je mi jich líto…

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (32 votes, average: 4,84 out of 5)
Loading...