
Prohrává Rusko válku na Ukrajině?
LUBOMÍR VYLÍČIL
V průběhu právě uplynulého týdne došlo k souběhu dvou zajímavých událostí. Obě se týkaly války na Ukrajině. Ve Francii se konal summit G 7, na kterém „lídři“ EU, spolu s ukrajinským Zelenským, usilovně hučeli do Trumpa, že Rusko prohrává. Že je teď proto třeba jen trochu přitlačit a Putinova říše se zhroutí. Současně pak u Oděsy bouchly při startu Ukrajincům dvě rakety Flamingo… Co mají tyto dvě záležitosti společného?
Obě se rýsují na pozadí tak zvané Clausewitzovy mlhy války. O co jde? Asi největší válečný teoretik Evropy, Carl von Clausewitz ji definoval tak, že během konfliktu, operují velitelé a vojáci s neúplnými, nepřesnými nebo často zcela protichůdnými informacemi o nepříteli, vlastní pozici i situaci na frontě. Na vyšším levelu se to týká i politiků. Vše se vyjasní po ukončení bojů. Teprve pak je každému troubovi jasné, kde se staly chyby, kde byly slabiny a co se mělo udělat…
Jak do toho zapadá summit G 7? Podle Reuters se evropští „lídři“ snažili přesvědčit šéfa Bílého domu, že dosavadní postoje USA k ukrajinsko – ruské válce, byly příliš vstřícné vůči Moskvě. Ale že v poslední době se situace radikálně změnila, a to ve prospěch Ukrajinců. Hlavně díky útokům ukrajinských dronů v hloubi ruského území. Je proto třeba teď na Putina víc přitlačit. Už jen na chvilku. Posílit sankce, znovu zapojit ekonomiku USA do boje s Rusem, dodat víc zbraní, peněz, zpravodajských informací… a pak už to konečně klapne. Ten zpropadený Putin hodí ručník do ringu a bude na světě dobře.
Palebnou přípravou pro tento summit bylo cca 14 dní jásavých zpráv, jak Rusko prohrává. Určitě jste si všimli, čím nás všechna oficiální média v poslední době krmila. Výbuch tuhle, zničená rafinerie onde, do toho efektní snímky černého kouře nad ruskými městy a navrch citáty naštvaných Telegramových účtů ruských patriotů, rozezlených na Putina, že jim padají rakety na hlavu, a to až 1000 km od fronty. Zkrátka, situace se konečně obrací a Ukrajina jde do vedení. Je tedy ten pravý čas, dát Moskvě tvrdé ultimátum.
A teď přejděme k těm vybuchlým, ukrajinským Plameňákům (Flamingo). Na starém vojenském cvičišti na okraji Oděsy, poblíž ulice 25. Čapajevovy divize, explodovaly při pokusu o odpálení na Krym, dvě rakety Flamingo. Výbuch zničil obě odpalovací rampy a zapálil další 4 rakety, připravené na zemi vedle ramp. Jejich hoření přešlo v obří výbuch, pozorovatelný z velké části města.
O důvodech explose se na Ukrajině živě spekuluje. Plukovník ve výslužbě Anatolij Matvijčuk naznačil, že by za tím mohla být dokonce i sabotáž. Flamingo totiž z rampy vystřeluje booster, raketový motor na tuhé pohonné hmoty. A toto palivo, když se nezapálí „ze správného konce“ a odpovídajícím způsobem, aby kontrolovaně odhořívalo směrem od trysky, tak prostě bouchne. Jde to „zařídit“ poměrně snadno.
Mnohem pravděpodobnější příčinou explose ovšem může být klasický, ukrajinský šlendrián, spojený s korupcí. Podle zdroje z operačního velení Jug „byla exploze způsobena použitím nekvalitního, prošlého pevného paliva “. To nakupuje, skrze firmu Fire point, „osvědčená“ parta Zelenskyj – Mindič a kolegové. Z podobného důvodu prý nedávno bouchl jeden Plameňák bezprostředně po startu nad Černé moře.
Takže – jaká je vlastně spolehlivost tolik oslavovaných Plameňáků a jak si vedou v boji? Pro odpověď na tuto otázku použijeme výhradně ukrajinské zdroje. Z důvodů oné válečné mlhy, ke které každá z bojujících stran mocně přispívá svou propagandou. Ukrajinská pravda přinesla vyhodnocení veřejně známých útoků Flamingem, zpracované z údajů do konce letošního dubna. Tady jsou:
Za sledované období proběhlo, podle zdrojů Ukrajinské pravdy, celkem šest ověřených útoků s použitím raket Flamingo. Bylo odpáleno celkem 23 střel. Ukrajinští analytici OSINT zjistili, že šest z nich dosáhlo oblasti cíle, ale pouze dvě úspěšně trefily zamýšlený cíl. Jeden další zásah zůstává sporný.
Příklady? Tak třeba útok na Kapustin Jar, konkrétně na stanoviště č. 105, odkud jsou odpalovány rakety systému Orešnik. Dne 27. ledna byly na toto zařízení odpáleny nejméně čtyři rakety. Pouze jedna z nich však dosáhla oblasti. Byla však buď zachycena při přiblížení, nebo minula cíl a dopadla poblíž plotu stanoviště. Kráter, který po sobě zanechala, je viditelný na satelitních snímcích.
Nebo – 28. března šly nejméně tři rakety na závod Promsintez v Čapajevsku. Firma se specializuje na výrobu výbušnin používaných při výrobě munice. Ze tří raket dosáhly jen dvě zmíněného zařízení, ale ani jedna netrefila zamýšlenou budovu. Místo toho dopadly poblíž dílen. A ano, občas se také něco povede. Ráno 10. června 2026 zasáhl jeden Plameňák ruský obranný podnik VNIIR-Progress v Čeboksarech v Čuvašské republice a způsobil značné škody. Kolik jich ale na tuto akci odstartovalo, není známo.
Podle rozhovoru, publikovaného koncem loňského roku rozhovoru v ukrajinském deníku Mirror of the Week, produkuje Ukrajina dvě až tři rakety Flamingo denně. Pokud by to byla pravda, a ne jenom ukrajinská propaganda, mohlo by od počátku letošního roku letět na ruské cíle okolo 180 střel, každá s hlavicí obsahující 1150 kg výbušnin. Výsledky, ať už publikované Ruskem či Ukrajinou, tomu jaksi neodpovídají. A to věřte, že by se Ukrajinci pochlubili každou zničenou kůlnou. Ostatně, jako by to učinil každý jiný stát ve válce.
Takže tu máme dvě skutečnosti, které si navzájem protiřečí. Na jedné straně je tu tlak Merzů, Layenových a Macronů na Trumpa, mlátících na G 7 o stůl dokumenty, kterak Rusové prohrávají. Kvůli úžasným, ukrajinským dálkovým střelám. Na druhé straně tu máme vrtošivou a krajně nespolehlivou střelu Flamingo, která má tyhle útoky v hloubi Ruska provádět. Jak tomu máme rozumět?
Nejpravděpodobnějším vysvětlením tohoto rozporu je „psyop“. Tak se v žargónu „služeb“ nazývají psychologické operace, které mají někoho (ať už nepřítele či spojence) přimět, aby udělal něco, do čeho se mu moc nechce. A Trumpovi se opravdu ale opravdu nechce, zaangažovat se znovu na Ukrajině. Už jednou z toho vyklouzl. Takže jak na něj? Třeba pořídit „důkazy“ že už stačí jen málo. Že je vítězství natolik blízko, že by byla škoda toho nevyužít… V takových případech je pak nutné, alespoň mediálně, plést z … toho, no… biče a z ze střel Flamingo strategické úspěchy.
Když se to před časem podařilo Netanyahuovi, který lstí a nátlakem uvrtal Trumpa do úplně zbytečné války s Iránem; se státem, který jeho zemi nijak neohrožoval… Tak proč by se to nemohlo povést čím dál zoufalejší „koalici ochotných“, zahnané do kouta, řekli si možná „vůdcové Evropské unie“ a zadali příslušné úkoly. Možná.
Ale pravdu se dozvíme až po skončení války. Postupně, po malých dávkách. A nejspíš až po letech budeme vědět, kdo, od kdy, jak dlouho a jak blízko byl porážce v té neslavné válce Západu proti Rusku, vedené na Ukrajině. Nejdřív se musí rozplynout Clausewitzova mlha války.


Po čtyřech letech války, kdy se už dá vysledovat jistá perioda,
mám subjektivní názor,
že do konce roku uvidíme velmi špatný stav torza Ukrajiny a jeho armády, a naopak opět ruský masivní postup.
Nazývám to rybářská taktika.
Prozatím každé léto Rusko zvolnilo, povolilo udici, a dokonce dovolilo kyjevské loutkové juntě a jejich západním donátorům myslet si že vyhrávají nebo alespoň zatlačují Rusko zpět.
A pak v průběhu podzimu, jako už několikrát, zasekne háček a zvedá tlak daleko více než minulou sezónu.
Jestli se mýlím, nebo se bude opakovat scénář minulých sezón, poznáme nejpozději do konce roku.
Pyj ánista na kokeši už zase žebrá! EU „lídry“ bych už vyvětrala v průvanu za gule, protože vzbudili ve feťákovi dojem, že jsme beránku otřes se! Kurwa, to není válka občanů členských zemí EU proti Rusku, to je sprostá ojebávačka, na které si mastí kapsy jak ukrošská, tak eunijní kleptokrace! Už teda fakt stačilo!
Rusko prohrává, o tom žádná. Tedy v posledním roce, řekněme. To neznamená, že prohraje. Pokud ale nadále nebude reagovat na úspěšnou změnu strategie nepřítele, pak i k tomu může dojít.
Pokud jde o válečné informace, ty má Trump z první ruky. Nemusí čekat na Macrona. Daleko zásadnější jsou politické tlaky v nadnárodní a globální politické sféře. Ostatně, jako tomu bylo v zahájení války proti Íránu, když už o tom padla zmínka v článku.
A tak tedy válka NATO proti Rusku vstoupila, podle Clausewitze, do sedmiletého cyklu. Ač se to ještě začátkem minulého roku jevilo málo pravděpodobné.
Flamingo aneb jaderná Dana u Oděsy znamená, že se pravděpodobně chystala další ukronacistická provokace útokem na Rumunsko. Ale jak můžou vyrábět 2-3 „rakety“ (není to raketa, ale bezpilotní letoun na tryskový pohon), když ta firma jenom kupovala zlatý hajzly?