
České důchody rostly. Ale dá se z nich opravdu žít?
KAREL ŽĎÁRSKÝ
Debaty o tom, jak se daří jednotlivým skupinám občanů – zejména důchodcům a ostatním zaměstnancům – asi nikdy neskončí.
Tak nedávno jsme zase vyslechli, jak se v minulých letech vyvíjela relace starobních důchodů a průměrných mezd, jak růst důchodů výrazně zaostával za růstem průměrných mezd. Bezesporu je debata na toto téma jedním ze způsobů, jak polarizovat společnost a vytvářet mezigenerační řevnivost.
K tomu pár čísel. V roce 2021 byla průměrná mzda počítaná na fyzické osoby 36 582 Kč. V roce 2025 dosáhla stejně počítaná průměrná mzda 46 096 Kč, tedy byla o 26 % vyšší než v roce 2021.
Malá poznámka na vysvětlenou. Politici s oblibou používají pro rok 2025 vyšší číslo – 48 670 Kč. Jde o mzdu za tzv. přepočtené osoby. Tato mzda vzniká tak, že se mzda za částečné úvazky přepočte na plnou pracovní dobu, a tedy je to mzda, která by byla zaměstnancům vyplácena, kdyby pracovali na plnou pracovní dobu.
Tímto propočtem vznikne jakási fiktivní mzda, která je dnes v přepočtu za celou ekonomiku zhruba o 5 % vyšší, než je skutečná mzda, která je zaměstnancům vyplácena.
Průměrný starobní důchod se zvýšil z 15 425 Kč v roce 2021 na 21 094 Kč v roce 2025, tj. o 36,7 %. Vezměme také v úvahu, že polovina důchodů je nižší než 21 020 Kč a jen desetina důchodů byla vyšší než 26 153 Kč.
A nyní, jak se vyvíjela reálná hodnota starobního důchodu a průměrné mzdy ve vztahu k výchozímu roku 2021.
Spotřebitelské ceny se v letech 2021 – 2025 zvýšily o 33,6 %.
Výsledek je jednoznačný. Reálné mzdy v roce 2025 představovaly jen 94,3 % úrovně roku 2021. Úplně jednoduše řečeno – za průměrnou mzdu roku 2025 bylo možné si koupit jen 94 % toho, co dalo koupit za průměrnou mzdu v roce 2021.
Důchodci na tom byli paradoxně „lépe“. Průměrný důchod se zvýšil o 36,7 %. Ceny pro skupinu důchodců (podle indexu ČSÚ) však vzrostly o 38,5 %. Znamená to, že koupěschopnost průměrného důchodu – ve vztahu k roku 2021 – se snížila na 98 % roku 2021.
Je to velmi malý pokles. Oproti reálné mzdě se tak koupěschopnost reálného důchodu snížila méně.
Na první pohled se zdá, že důchodci na tom v minulých letech vlastně byli lépe než zaměstnanci. Je to však opravdu tak?
Zkusme se podívat jen na jeden příklad. Osamělý důchodce bydlící v bytě se soukromým vlastníkem za tržní nájemné. Kolik mu asi tak zbude po zaplacení nájemného z jeho průměrného důchodu? V takovém případě může být nájemné kolem 15 tis. korun. Možná i méně, ale zase ne o tolik.
Kolik potom takovému důchodci zbude. Bude to 5 tisíc, nebo více, anebo ještě méně? Jak se vůbec dá z takového důchodu žít v takových podmínkách? Bez státní podpory to přece vůbec není možné. Nedivme se potom, když vidíme některé důchodce, jak převracejí každou korunu.
Lépe jsou dnes na tom ti, co bydlí ve vlastním bytě, nebo na vesnici, ve vlastním domku. Tam se ještě dá nějak žít, ale ve městech, v nájemních bytech to není dost dobře možné.
Nedivme se pak ani tomu, že často někde v supermarketech vidíme starší občany, jak pracují, aby si vydělali nějakou korunu. Není to jejich volba. Pro ně je to železná nutnost a způsob, jak přežít…
V obecné rovině jde přirozeně o daleko závažnější problém. České důchody jsou dlouhodobě postaveny na tom, že ve dvou lze ve stáří nějak žít. Pokud však je člověk sám, pak v důchodu je to – bez státní pomoci – jenom o nouzi a přežívání. A ani jakékoli penzijní připojištění to příliš nezmění.
Česká ekonomika jako celek je prostě postavena na nízkých mzdách jako základu konkurenceschopnosti a toto je důsledek. Ale to by bylo úplně jiné povídání…
CA!

No já nevím, ale netvrdí nám tu náhodu mnoho politiků, že by lidé měli mít co nejvíce dětí, aby se o ně měl kdo ve stáří starat? A dnešní důchodci jsou z generace, kdy bylo rozmnožování stále velmi oblíbené a dělali to všichni. Takže kde jsou ty děti, co se mají o své rodiče starat?
(Otázka mířená na ony politiky….)