Je „Pávek“ urážka?
STANISLAV ČEŠKA
Ještě bych se rád vrátil ke svému nedělnímu článku o rozhovoru prezidenta Pavla v Partii CNN Prima News. Z diskusí na netu je jasné, že jsou stále lidé na obou stranách politického tábora a není jich málo, kteří neznají rozdíl mezi rozvědkou a kontrarozvědkou, civilní i vojenskou. A tedy i tím, jaká byla a, nebýt listopadu 89, by byla role Pavla v tehdejších bezpečnostních složkách.
A diskuse o Pavlově uvědoměle komunistické minulosti navíc nabrala komický směr minulý týden, kdy server Extra.cz zvěřejnil poněkud srandovní článek, ve kterém tvrdil, že: „Miroslav Ševčík (SPD) veřejně urazil a zesměšnil prezidenta Petra Pavla. Během úterní tiskovky před setkáním vlády, na kterém se poslanci znovu zabývali spornou novelou rozpočtových zákonů, opakovaně zkomolil jméno hlavy státu. Video z tiskové konference se nyní šíří po sociálních sítích.“.
No, než si vysvětlíme, že Ševčík Pavla nezesměšnil (i když to asi bylo jeho cílem), ale pouze připomněl Pavlovo krycí jméno z dob Pavlových rozvědčických studií, jméno, které Pavel přijal dobrovolně a s bolševickým nadšením, protože stejně nadšeně a uvědoměle vstoupil do vojenské rozvědky, malé poučení pro neznalé tématiky tajných služeb v naší zemi.
V podstatě se dá říct, že tajné služby se dělí na rozvědku a kontrarozvědku.
Rozvědka působí jako „oči a uši“ státu ve světě. Její agenti zjišťují úmysly cizích vlád, vojenské plány nebo hospodářské informace, které by mohly pomoci vlastní zemi.
Kontrarozvědka působí jako „štít“. Hlídá, aby cizí rozvědky nezískaly tajné informace vašeho státu, potírá terorismus, extremismus a chrání klíčovou infrastrukturu nebo státní představitele.
Speciálním případem je u nás nyní Vojenské zpravodajství, které spojuje rozvědnou i kontrarozvědnou činnost dohromady, ale výhradně v oblasti obrany a vojenství.
Za komunistického režimu v ČSSR neexistovaly rozvědka a kontrarozvědka jako samostatné civilní instituce. Všechny klíčové složky tajné policie až na vojenskou rozvědku spadaly přímo pod Státní bezpečnost (StB), která byla součástí Ministerstva vnitra.
StB byla centrálním aparátem, který v sobě spojoval jak vnitřní bezpečnost (kontrarozvědku), tak zahraniční zpravodajství (rozvědku). Byla organizována do tzv. správ.
- I. správa SNB (Hlavní správa rozvědky). Zjišťovala informace v zahraničí a prováděla diverzní či vlivové operace na Západě.
– II. správa SNB byla kontrarozvědka (vnitřní civilní). Ta měla za úkol potírat „vnitřního nepřítele“ (disidenty, církev, opozici) a chránit stát před cizími špiony.
Těch správ StB bylo mimochodem víc. Dále zmiňovaná III. správa SNB, tedy vojenská kontrarozvědka a řada dalších, přičemž struktura StB se časem měnila.
A pokud šlo o armádní výzvědné služby, tak ty byly dvě:
– Vojenská rozvědka: Spadala pod Generální štáb ČSLA jako Zpravodajská správa Generálního štábu ČSLA (ZS/GŠ ČSLA). Právě jejím členem byl od roku 1988 Petr Pavel
– Vojenská kontrarozvědka, tedy III. správa SNB. Ta administrativně spadala pod StB a tedy Ministerstvo vnitra, ale operativně působila uvnitř armády. Jejím členem byl Pavlův otec, plukovník.
A jak se tyto organizace jmenují dnes?
Po roce 1989 byla StB rozpuštěna a došlo k striktnímu oddělení rozvědky, kontrarozvědky a policie. Dnešní služby nemají žádné represivní pravomoci (nesmí zatýkat ani vyšetřovat jako policie).
Civilní kontrarozvědka se dnes jmenuje BIS (Bezpečnostní informační služba), zabývá se vnitřní bezpečností státu a je podřízena vládě ČR.
Civilní rozvědka se dnes jmenuje ÚZSI (Úřad pro zahraniční styky a informace), zabývá se zahraničním zpravodajstvím a je podřízena Ministerstvu vnitra ČR.
A konečně vojenská rozvědka a kontrarozvědka jsou spojeny do jedné organizace, VZ (Vojenského zpravodajství), jeho úkolem je veškeré vojenské zpravodajství a je podřízeno Ministerstvu obrany ČR.
A když jsme si vyjasnili se strukturu našich komunistických i současných tajných služeb, můžeme se věnovat tomu, jak Pavel přišel ke svému krycímu jménu Pávek a proč zmínka tohoto jména není zesměšněním, nýbrž suchým konstatováním nezvratného faktu.
V socialistických tajných službách v ČSSR měl systém krycích jmen přísná pravidla. Sloužil k utajení identity příslušníků i spolupracovníků, a to jak navenek, tak často i uvnitř samotného aparátu.
Krycí jména se dělila podle toho, komu byla přidělena:
- Příslušníci StB (kádroví zaměstnanci)
- Důstojníci a operativci StB vystupovali pod krycími jmény při styku s agenty, při operacích v terénu nebo při práci v zahraničí.
Krycí jméno (často i s krycím příjmením a kompletní falešnou identitou) přiděloval kádrový útvar nebo nadřízený.
Často šlo o zcela běžná česká nebo slovenská příjmení (např. kpt. Dvořák, mjr. Novotný), aby nevyvolávala pozornost. Příslušníci rozvědky (I. správa) působící v zahraničí dostávali tzv. krycí legendu – kompletní fiktivní životopis včetně krycích dokladů.
Pokud šlo o tajné spolupracovníky StB (tedy síť agentů, ale tzv. i kandidáty spolupráce, které StB hodlala „ulovit“, ale zdaleka ne vždy se tak stalo), tak pro veřejnost je systém krycích jmen nejznámější z tzv. Cibulkových seznamů nebo archívů ÚSTR. Každá osoba vedená ve svazcích StB dostala své krycí jméno.
Tady je třeba připomenout jednu věc. To, že jste se ocitli ve svazcích StB, ještě neznamenalo, že jste podepsali StB spolupráci, což mimochodem zřejmě platí třeba pro Babiše.
Krycí jména byla přidělena i pro osoby vedené v kategorii KTS (Kandidát tajné spolupráce).
To byly osoby, které se StB teprve chystala nebo pokoušela získat ke spolupráci (jako agenta či informátora), případně z nich bez jejich vědomí čerpala informace. Samotné zanesení do kategorie KTS vůbec neznamenalo, že daná osoba s StB vědomě spolupracovala. Mimochodem podobně léta StB „lámala“ švagra mého „politický nespolehlivého“ tchána.
A o onom strýci mé manželky byl nepochybně popsán štos papírů, i když nikdy žádnou spolupráci nepodepsal.
To ovšem nebyl případ Pavla, který ne do StB, ale do vojenské rozvědky, tedy tehdy Zpravodajské správy Generálního štábu (ZS/GŠ) vstoupil zcela dobrovolně a po zralém uvážení.
Čímž se dostáváme k tomu, jak to bylo s krycími jmény u vojenských tajných služeb.
Zatímco u civilní StB byla krycí jména často odvozována od zálib nebo fonetických přesmyček, Vojenská rozvědka (Zpravodajská správa Generálního štábu – ZS/GŠ) uplatňovala podstatně vojenštější, systematičtější a přísnější režim.
Vojenská rozvědka cílila na státy NATO a sbírala klíčové vojenské i technické informace. Byla považována za ještě uzavřenější a profesionálnější složku než civilní rozvědka StB.
Její příslušníci vystupovali pod cizím jménem po celou kariéru: Každý důstojník ZS/GŠ dostal při vstupu do služby plnohodnotné zpravodajské příjmení (krycí jméno). Pod tímto jménem fungoval uvnitř rozvědky, v hlášeních i před kolegy. Mnohdy ani samotní příslušníci rozvědky neznali pravá jména svých služebních kolegů ze sousedních kanceláří.
Operativci vysílaní na Západ působili na ambasádách jako „diplomaté“, „obchodní přidělenci“ nebo delegáti v mezinárodních organizacích. Měli kompletně vypracované legendy, doklady a příběhy, které museli znát do nejmenších detailů.
Nejpřísněji utajovaní operativci – tzv. nelegálové – žili na Západě pod zcela fiktivní identitou (často příslušníků jiných národností s padělanými rodnými listy a rody zjištěnými v zahraničních matrikách). Mimochodem o vraždě manželského páru takových nelegálů vypráví jeden z příběhů mého detektiva Berky nazvaný „Smrt z minulosti“.
Tehdy jsem při rozsáhlých rešerších načerpal řadu faktů použitých v tomto článku.
Na rozdíl od StB, kde řídící důstojník často vymyslel jméno podle okamžitého nápadu, ZS/GŠ využívala interní databáze a registry dopředu schválených krycích jmen.
Krycí jméno nesmělo mít žádnou vazbu na skutečné jméno, bydliště, rodinu ani rodiště důstojníka či agenta. Pokud se důstojník jmenoval Svoboda, bylo zakázáno dát mu jméno začínající na „S“ nebo jakkoliv příbuzné.
Agenti verbovaní v zahraničí (cizí státní příslušníci, vojáci NATO, zaměstnanci zbrojovek) dostávali krycí jména, která odpovídala jejich mateřskému jazyku nebo prostředí, ve kterém se pohybovali (např. v německy mluvících zemích německá jména), aby zápisy ve spisech nevzbudily podezření při případném úniku.
V depeších a radiovém spojení se z bezpečnostních důvodů krycí jména ještě šifrovala nebo nahrazovala číselnými kódovými označeními (např. Případ 505, Agent 12-B).
Tady vás samozřejmě napadne, jak je možné, že Pavel se po vstupu do ZŠ/GŠ stal Pávkem.
Vysvětlení je jednoduché.
Petr Pavel nedostal krycí jméno „Pávek“ od Vojenské rozvědky (ZS/GŠ) pro své „ostré“ služební nasazení. Šlo pouze o jeho interní krycí jméno v rámci studia na Vojenské akademii Antonína Zápotockého (VAAZ) v Brně, kde se připravoval na výkon služby ve zpravodajských složkách.
Rozdíl spočívá v tom, jak se jména přidělovala v přípravné, studijní fázi oproti ostrému nasazení v terénu:
Když Petr Pavel v roce 1988 nastoupil do postgraduálního zpravodajského kurzu (způsobilost pro výkon vyšších zpravodajských funkcí), dostal stejně jako všichni ostatní frekventanti kurzu tzv. studijní krycí jméno. Tato jména sloužila k tomu, aby se studenti neoslovovali pravými jmény v učebnách, v interních spisech akademie a při cvičeních.
Zde se vytvoření jména „Pávek“ z příjmení „Pavel“ stalo čistě administrativním zjednodušením ze strany zpracovatele studijní složky – šlo o průhlednou zkratku, protože v uzavřeném prostředí akademie se nepočítalo s tím, že by šlo o ostrou konspiraci proti vnějšímu nepříteli.
Jiné to už ovšem bylo s ostrými operačními jmény pro nasazení v terénu.
Pravidlo o absolutním odstupu (zákaz stejných počátečních písmen a fonetické příbuznosti) platilo bez výjimky pro schválená operační krycí jména pro výkon služby v zahraničí a v terénu. Pokud by Petr Pavel kurz dokončil a byl jako operativní rozvědčík nasazen do zahraničí (k čemuž nedošlo pouze kvůli pádu režimu v listopadu 1989), pro ostré nasazení na Západě by mu ZS/GŠ přidělila zcela jiné, neasociativní jméno a kompletní novou legendu.
Přezdívka/jméno „Pávek“ tedy vznikla v administrativním prostředí zpravodajského učiliště, nikoli jako finální konspirační identita pro špionážní operace v zemích NATO.
No a na závěr jako dokreslení Pavlova působení v ZS/GŠ pár citací z Novinek z října 2022 z rozhovoru s historikem
Petrem Blažkem, který pracuje v Ústavu pro studium totalitních režimů a od roku 2023 je také ředitelem Muzea paměti XX. století:
– Pavlově komunistické minulosti jsem se začal věnovat teprve poté, kdy jsem byl v prosinci 2020 požádán jeho tajemníkem Radko Hokovským, abych napsal vyjádření o jeho vojenské službě.
Znal jsem vyjádření Eduarda Stehlíka a Radka Schovánka, a když jsem se seznámil s dalšími dokumenty, tak jsem si přečetl jiný příběh. Příběh člověka, který v roce 1987 prošel velmi podrobným přijímacím řízením k Zpravodajské správě generálního štábu (ZS GŠ), což byla předlistopadová komunistická vojenská rozvědka, vedle Státní bezpečnosti druhá největší tajná služba v období komunistického režimu. Stejně jako analogicky existovala v Sovětském svazu KGB a vedle ní samostatná GRU.
Pochopil jsem, že příběh Petra Pavla, tak jak on ho předkládá, neodpovídá archivním dokumentům, které přitom sám zveřejnil. Přitom je podle mne téměř nikdo nečetl, neboť číst tyto dokumenty není úplně jednoduché. Obsahují různé zkratky, krycí názvy a dobovou terminologii. Když si člověk, který nemá zkušenost s dějinami komunistických tajných služeb, přečte, že byl Pavel přijat na 26. oddělení ZS GŠ, není schopný dešifrovat, co to znamená.
…
– Za velmi problematickou považuji především jeho příslušnost k vojenské rozvědce. Petr Pavel v roce 1988 nastoupil do jedné z nejvíc utajovaných částí armády. Zpravodajský institut byl založen na začátku sedmdesátých let pro přípravu vojenských rozvědčíků. A to jak tzv. nelegálů, tak pracovníků rezidentur ZS GŠ po celém světě.
…
– Byli to zpravodajci, kteří plnili úkoly týkající se nejen armády a sledování vojenského nepřítele – což je pro mě nepřijatelné také vzhledem k tomu, že jejich cílem byly většinou západní armády a NATO – ale zároveň spolupracovali s I. správou, což byla komunistická civilní rozvědka spadající pod StB.
Plnili různé úkoly. Například v Paříži se zabývali sledováním Pavla Tigrida a jeho exilového časopisu Svědectví. Je doložené, že jeden spolupracovník vojenské rozvědky získal Tigridův osobní diář s adresami jeho kontaktů. Ty potom režim využíval k propagandě proti exilu.
…
– Postupně jsem z archivních pramenů získával informace, co vlastně Zpravodajský institut dělal. Žádný autor se tomu doposud podrobně nevěnoval. Jedinou výjimkou byl někdejší příslušník ZS GŠ Vladimír Mohyla, který napsal knihu Rozvědky: Historie Československého výzvědného zpravodajství 1918–1990. Sám tím institutem prošel v sedmdesátých letech.
…
– Zpravodajský institut ZS GŠ připravoval výcvik zpravodajců, a to jednak po stránce jazykové, která byla důležitá. Ale velká většina činnosti spočívala ve zpravodajském výcviku, mezi něž patřilo sledování osob (zajištěno bylo ve spolupráci s StB) a nasazování odposlechů. Frekventanti se učili, jak zakládat mrtvé schránky, jak šifrovat, získávat informátory, jak je vydírat či jak vytvářet legendy, které měly napomáhat vytváření cizí identity.
Jak uvedl v Právu Pavlův spolužák Pavel Beneš, všichni ve Zpravodajském institutu používali krycí jména, která jim přiděloval přímo náčelník. Ta byla podobná skutečným příjmením pro případ, že by se nechtěně podepsali vlastním jménem, aby se tak snížilo riziko odhalení. Podle Pavla Beneše používali i krycí občanské průkazy. Tohle by měl Petr Pavel vysvětlit – je jasné, že se nejednalo o přípravu na dráhu diplomata, jak tvrdí.
…
– Vůbec (Petr Pavel) nereaguje na obsah kurzu, kterého se zúčastnil. Nekomentuje, že mezi lidmi, kteří jeho a ostatní cvičili, byli příslušníci StB. Že byl před přijetím důkladně prověřován, což ostatně vyplývá i z dokumentů, které sám zveřejnil. Prošli tím jeho příbuzní, včetně otce, agenta vojenské kontrarozvědky.
Petr Pavel také nebyl pouze řadovým členem KSČ, jak říká. Nejdříve hovořil o tom, že do KSČ vstoupil kvůli Gorbačovovi, což se ukázalo jako lež, neboť přihlášku podal již v roce 1983. Byl členem stranického výboru, pak předsedou Základní organizace KSČ.
…
Formální funkce to rozhodně nebyla. V KSČ tehdy byli všichni, co tam studovali, a on byl předsedou pro celý ročník.
Nebyla to žádná klasická vysoká škola, ale přísně utajovaná část vojenské rozvědky. Pokud získal důvěru, znamená to, že v jeho kádrovém profilu nebylo ani smítko. Nic, co by zavdalo jakoukoliv pochybnost, že jde o soudruha stoprocentně oddaného KSČ a Sovětskému svazu.
Lidé mají z Pavlových vyjádření pocit, že byl celou dobu u výsadkové jednotky v Prostějově a na tomto kurzu studoval jen okrajově. Pravda ale je, že od výsadkové jednotky odešel a ve Zpravodajském institutu pracoval na celý úvazek. Od září 1989 pracoval v Praze, kde bydlel v krycím bytě.
Zpravodajský institut se nacházel nedaleko Bartolomějské ulice, kde tehdy sídlila StB, a Mohyla ve své knize píše, že v době, kdy studoval, chodili do Bartolomějské na obědy. V osmdesátých letech to už mohlo být jinak, ale jisté je, že se Pavel stejně připravoval na dráhu rozvědčíka.
Velmi zajímavá pro pochopení propagandistického obrazu je kniha jeho rozhovorů V první linii: Armádní generál Petr Pavel, kterou vydalo nakladatelství Academia. O Zpravodajském institutu v ní není ani slovo. Je tam na druhou stranu velká kapitola o jeho otci s řadou fotografií, nikde ale není uvedeno, že byl agentem vojenské kontrarozvědky. Přitom v knize je zmínka o Martinu Kollerovi, a u jeho jména je naopak připojena poznámka, že jde o agenta vojenské rozvědky s krycím jménem Tank. Jak to, že taková zmínka chybí i u Pavlova otce? A takových detailů je tam řada.
…
Podle mě je absurdní zužovat diskusi o životopisech kandidátů jen na bezpečnostní prověrky. Nechápu, jak je možné, že jimi prošel vzhledem ke své minulosti, a je to pro mě nepochopitelné i vzhledem k roli jeho otce. Prověrky byly zřejmě jen formální. Neznám použité podklady a konkrétní podobu prověřování. Vycházím z dokumentů z doby před rokem 1989 a svědectví lidí, kteří stejným institutem prošli v minulosti. To je pro mne dostačující k tomu, abych po srovnání s tím, jak se generál Pavel prezentuje, řekl, že relativizuje svou minulost.
Kritikům na věcné dotazy neodpovídá, případně jim vkládá do úst něco, co neřekli. O mně například opakovaně řekl, že o něm šířím, že byl agentem vojenské kontrarozvědky a agentem StB, a na základě toho o mně tvrdí, že jsem nedůvěryhodný. Já ale nic takového nikdy neřekl.
*****
A tady bych si už dovolil vlastní závěr.
Myslím, že tyto citace by na dokreslení toho, jak se Petr Pavel stal Petrem Pávkem bohatě stačily. A bohatě stačí také k tomu, abyste si zodpověděli, zdali bylo Ševčíkovo oslovení Pavla jeho zesměšněním. Protože nikdo Pavla nenutil z tomu, aby byl soudruhem nejaktivnějším z aktivních a stal se členem ZS/GŠ.
A také si můžete sami odpovědět, zdali Petr Pavel mluvil pravdu nebo lhal v rozhovoru s Veronikou Sedláčkovou pro SeznamZprávy uveřejněném 8.11.2022 (viz poslední dva skeny), kde řekl: „Nepoužil jsem falešný průkaz, nepoužil jsem ani krycí jméno. Nastoupil jsem ke zpravodajskému postgraduálnímu studiu, to jsem nikdy nezakrýval. Zároveň jsem také říkal, že ten první rok v roce 1988–89 jsem studoval intenzivní kurz francouzštiny, takže ten odborný zpravodajský kurz jsem studoval už v demokratické zemi.“
A na závěr znovu připomínám, že zde výše hojně citovaný rozhovor Novinek s historikem Blažkem je z 25. října 2022. Sami si můžete odpovědět, zdali by takový rozhovor Novinky uveřejnily dnes.
Prezidentské volby, které vynesly na Hrad Pavla se potom konaly v lednu 2023.
FB
S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby
Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]
Příspěvky za měsíc ZÁŘÍ 2026:
**********************************************
RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Dana Lufinková 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Anonym 50,- Kč
Celkem za měsíc: ... 2 650,00 Kč
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační. Ne všechny články musí explicitně vyjadřovat názor redakce.
Podobné příspěvky
Den D očima pravicově extremistického krem...
LU LINA Tak jako každý rok jsme se včera opět v mnoha variantách dozvěděli, že spojenecké vylodění v Normandii
Utopické komunistické ráje neexistují, v ...
SM Komunisté celého světa si nedávno připomněli výročí říjnové revoluce, která ve skutečnosti proběhla 7. listopadu 1917, protože v
Hlavně soudruha nejaktivnějšího z aktivních a člena ZS/GŠ nikdo nenutil kandidovat na funkci presidenta. Nebo ano?
No a Pávek zase uráží všechny občany Česka prakticky vším, co řekne.
Soudruzi, vy s tím opravdu nedáte pokoj. A přitom já jsem celý život bojoval proti komunismu, za liberální demokracii. Již v 16 letech jsem nastoupil do vojenské školy, abych uměl své milé vystřelit růže na střelnici a nikdy se neminul. Občas jsem střílel i na kolo štěstí. Byla to krásná doba. S tatínkem jsem vedl rozhovory, ve kterých mi vysvětloval věci, které mi navzdory posměchu spolužáků ukazovaly směr k lepším zítřkům. Pochopil jsem, že problém bydlení je možné vyřešit zelenými maringotkami, stejně jako nyní je mi jasné, že léčit zaklínadly je levnější, než stavět nějaké nemocnice. Již od mládí jsem chtěl proniknout co nejhlouběji do Brusele, ale nejdřív jsem to chtěl vzít přes Paříž. Proto jsem se rozhodl to risknout, napsal jsem vlastní rukou svůj životopis, proniknul do vojenských a rozvědčických složek komunistů a chystal jsem se je rozložit zevnitř. Už jsem to chtěl spustit a v tom slyším jakýsi hluk, podívám se z okna a na Václaváku lidí jak mravenců. Hned jak bylo dosaženo i mého cíle jsem hrdě odhodil červený řidičák, vyplivnul vojenskou přísahu a přidal se hrdě jako malý páv, tedy Pávek na správnou stranu. Jen někteří soudruzi to pořád ne a ne ocenit. Můj ryzí charakter, charisma, moje vysoké IQ a odvahu. Prosím přestaňte si už ze mě dělat legraci, nevidíte jak s mojí politručkou tím trpíme?
Ne slovo Pávek,ale nacionále Petr Pavel jsou urážkou všem Petrům a Pavlům na světě,