
Popelnice Evropy
D. D. KRAJČA
Dlouhé roky jsem poslouchal lidi, kteří jezdili nakupovat do Polska. Přiznávám se bez mučení, že jsem nad tím jen kroutil hlavou. Říkal jsem si, že kvůli pár korunám přece nebudu sedat do auta a jezdit přes hranice. Jsem Čech. Chci žít v České republice, chci tady utrácet své peníze, chci podporovat české zemědělce, české pekaře, české mlékárny i české obchody. Jenže člověk může žít v představách jen do chvíle, než otevře oči. Když jsem začal do Polska jezdit i já, pochopil jsem, že celou dobu nešlo o peníze. Ty jsou příjemným bonusem. To hlavní je něco úplně jiného. Je to kvalita. Je to pocit, že když si koupím chleba, opravdu voní po chlebu. Když koupím máslo, chutná jako máslo. Když se zakousnu do jablka, šťáva mi steče po ruce a nebudu přemýšlet, jestli náhodou nekoušu do voskové makety ovoce. Přesně takhle si pamatuji potraviny z dětství. Dnes je paradoxně častěji nacházím pár kilometrů za českou hranicí než doma.
A právě to mě vytáčí. Nechci jezdit utrácet peníze do Polska. Nechci podporovat polského obchodníka, když bych mnohem raději podporoval českého. Nechci vozit plný kufr přes hranice jako nějaký pašerák másla a jogurtů. Chci přijít do českého obchodu, koupit poctivé potraviny za rozumnou cenu a jet domů. Jenže místo toho mám stále častěji pocit, že jsme se stali odbytištěm všeho, co jinde už nikoho příliš nezajímá. Za výrobky, které svou chutí, složením nebo kvalitou často zaostávají za tím, co běžně koupíte o pár kilometrů dál, navíc platíme ceny, nad kterými zůstává rozum stát. A nejhorší na tom je, že jsme si na to zvykli. Přestali jsme se rozčilovat. Přestali jsme se ptát. Přestali jsme očekávat, že kvalita bude samozřejmostí a ne luxusem.
Když cestuji po světě, ať už je to Polsko, Rusko nebo řada zemí v Asii, znovu a znovu zjišťuji jednu nepříjemnou věc. Každá země má jinou kuchyni, jiné chutě i jiné tradice, ale jednu věc mají společnou. Základní potraviny jsou tam stále potravinami. Mléko chutná jako mléko, sýr jako sýr a pečivo jako pečivo. Jen my jsme se naučili číst etikety jako právníci, zkoumat procenta masa, mléka nebo ovoce a doufat, že jsme tentokrát nekoupili další drahou náhražku.
Přitom by to mělo být přesně naopak. Člověk by měl řešit, co si uvaří, ne jestli výrobek vůbec stojí za to sníst.
A pak poslouchám politiky. Hodiny a hodiny debat o všem možném. O Green Dealu, emisích, sankcích, Rusku, Ukrajině, kvótách, zákazech a nekonečných ideologických válkách. Jen málokdy slyším někoho, kdo by se stejně hlasitě postavil za obyčejného člověka, který chce jediné. Kupovat doma kvalitní potraviny za cenu, která odpovídá jejich hodnotě. Možná by bylo dobré alespoň jednou odložit velkou světovou politiku a zajít do obyčejného supermarketu. Ne na tiskovou konferenci. Na obyčejný nákup. Tam totiž člověk mnohem lépe pochopí, co lidi skutečně trápí.
Ne, nechci být popelnicí Evropy. Nechci poslouchat, že je všechno v pořádku, když vlastní zkušenost říká pravý opak. Nechci jezdit nakupovat do ciziny. Chci nechat své peníze doma, podporovat české výrobce a být na ně hrdý. Jenže hrdost se nedá nařídit zákonem ani evropskou směrnicí. Hrdost vzniká tehdy, když člověk ví, že to, co kupuje, je poctivé. A právě ten pocit mi dnes doma chybí stále víc.
Daniel Danndys Krajča, fb
- Schengen na seznamu ohrožených druhů - 1.9.2026
- Popelnice Evropy - 1.9.2026
- Soud rozhodl: SPD nespáchalo svými plakáty trestný čin - 1.9.2026

můžeš být hrdej na prezidenty, premiéry, posrance , těch se nažer, dobrý prase všechno spase
Jako, dobrý. Chci vlstně totéž. Ale: jak jsme podpořili českého obchodníka, zemědělce, výrobce čehokoliv užitečného? Navalili jsme mu daní, byrokracie a ještě jsme vytvořili kolem něj atmosféru, že jde o parazita a zloděje. Zahraničním vlastníkům jsme nadělili „investiční pobídky“ čítající daňové prázdniny i přímé platby „na zřízení pracovního místa“ a domácím výrobcům jsme nakašlali. Postavili jsme na obecních pozemcích hytlermarkety a škodolibě jsme se posmívali, když zkrachoval krámek na náměstí. Když hygiena z nesmyslných důvodů zavřela na vesnici hospodu. Čemu se divíme? Máme, co jsme chtěli.
Škarohlíd
perfektně popsané.
A já blbec zvonil klíčema od domu, od chaty, od auta, nevím, co jsem víc vlastně chtěl.
Dobře nám tak.
To je tím, že Poláci mají svoje řetězce, které prodávají polské výrobky. V Česku prodejní kanály patří Němcům a Holanďanům. A ti zboží objednávají na západě, např. ovoce a zeleninu. Nakonec proč by se měl Němec obtěžovat a objíždět české výrobce, jednat s východníma buranama, když to pohodlně nakoupí doma? Jenom typicky české výrobky, které se na západě nevyrábějí, berou odsud. Ceny v Česku jsou lichva, jinak to nazvat nejde.
Kdyz slysim Prouzu ze cesi maji sve chute a chteji jist co se jim prodava, tak chytam vidle…
Pokud budou voliči volové a do funkcí budou dosazovat poněkud mentálně zaostalé politiky,tak se nic nezmění.A vůbec,pokud ještě někdo nazývá to svinstvo,které se v česku a morácku roztahuje nejméně deset let,demokracií,tak se šeredně mýlí.Když se dá nazývat současná šílenost „liberální“ demokracií,tak proč by se to nedalo nazývat totalitní demokrací,páč nynější totalita je přibližně stejná jako ta za minulého režimu,v některých situacích dokonce horší.Zastupitelská demokracie je nesmysl,protože strany se srotily v mafiánská uskupení bez možnosti nějaké nápravy….zvláště ne „volbami“.
A on se někdo diví? V Česku je spousta ovocných stromů, které nikdo nečeše a ovoce shnije nebo ho sežerou vosy. A lidi radši nakupují z letáků a nadávají, jak je to drahé a hnusné….
Protože majitelé řetězců objednávají na západě, jak píšu výše. Zrovna u ovoce a zeleniny se to nabízí.
S cenama bych si nedělal naděje. Čeští zemědělci jsou hrozní zloději, klidně dají samosběr s větší cenou, než je v supermarketu. Takže ceny by v nejlepším případě zůstaly stejné, ale aspoň by živily české zemědělce.