Pře
2.9.2026
Kategorie: Společnost1395 přečtení

Pane prezidente, přijďte se podívat na zdravotnictví očima pacienta

Sdílejte článek:

KATARINA BENKO

Když prezident republiky řekne, že máme přebytek nemocnic a magnetických rezonancí, neměli bychom se už ptát, jestli to není za hranou? Neměli bychom se ptát, jestli tím nejsou ohrožována základní práva lidí na dostupnou zdravotní péči?


Protože já opravdu nerozumím tomu, jak může někdo mluvit o „přebytku“ zdravotnických kapacit v zemi, kde pacient čeká měsíce na vyšetření a kde pacientky s některými diagnózami čekají roky, než se vůbec dozvědí, co jim je.

A když to říká prezident republiky, není to jen nějaká věta pronesená u kávy. Je to člověk, který zastává jednu z nejvyšších ústavních funkcí v této zemi. A proto má podle mě takové vyjádření mnohem větší váhu a také mnohem větší odpovědnost.

Přijde mi naprosto nepřípustné mluvit o tom, že máme přebytek magnetických rezonancí nebo nemocnic.

Pacienti čekají mnohdy tři měsíce na vyšetření. Pacientky s mojí diagnózou čekají mnohdy 7 let na určení diagnózy.

Endometrióza, které se někdy říká „bílá rakovina“, protože se může chovat jako nemoc, která člověku postupně ničí život. Je sice označována za benigní onemocnění, ale v těžkých formách může prorůstat do okolních tkání, postihovat různé orgány a způsobovat člověku nesnesitelné bolesti a vážné zdravotní komplikace.

A přesto její diagnostika i léčba stále zaostává. Stačí se podívat například na Německo, kde je přístup k této nemoci a specializované péči úplně někde jinde.

A nejsem to jen já. Nejsem jediná nemocná žena. Jsou to další spoluobčané, kteří každý den řeší obdobný problém – čekají, hledají pomoc, čekají na vyšetření, na diagnózu, na léčbu.

A pak slyším, že máme přebytek nemocnic nebo zdravotnických kapacit?

To už pro mě není jen statistika.

To jsou lidské životy.

A než mi bude přiznán invalidní důchod, možná už bude mému manželovi vyplácen důchod vdovský.

A to nemluvím o vnitřních problémech našeho zdravotnictví.

Je to výsměch.

Je to plivnutí minimálně do mé tváře.

Protože já ten systém nezažívám z televize.

Já v něm žiju. Já v něm čekám. Já v něm bojuji o diagnózu, o léčbu a o obyčejný život.

A proto se ptám:

Je opravdu v pořádku mluvit o přebytku zdravotnických kapacit v zemi, kde se lidé nemohou včas dostat k vyšetření a léčbě?

A není právě dostupná zdravotní péče jedním ze základů toho, co má stát svým občanům garantovat?

Protože pokud začneme zdravotnictví řídit jen podle tabulek, statistik a ekonomických ukazatelů a zapomeneme na člověka, který na druhé straně té statistiky čeká na pomoc, pak jsme podle mě jako společnost někde hodně špatně.

 

Katarína Benkö, FB

Redakce

Sdílejte článek:
1395 přečtení
(19 votes, average: 5,00 out of 5)
26 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-) 
 

Čtenáři drží Pravý prostor při životě

Podpořte svobodný Pravý prostor

Zdá se, že máte zapnuté blokování reklam. Reklamy nám pomáhají financovat provoz webu. Pro pokračování je prosím povolte pro Pravý prostor, nebo si zvolte Premium a čtěte bez reklam.

Čtení bez reklam

Premium za 99 Kč měsíčně
nebo 990 Kč ročně.

Předplatit Premium Podpoříte redakci a získáte odznak odběratele.

Čtení s reklamami

Povolte reklamy na našem webu a pokračujte ve čtení zdarma.

Stačí výjimka pro pravyprostor.net.