Rusové a Bělorusové nesmí na hokejový šampionát. Jak to, že Američané nikdy nevadili?

Z části pravda…
Nicméně všichni už si zvykli na MS v hokeji bez Rusů…, loni rekordní sledovanost, finále MS 2024 ČR-Švýcarsko, které vysílala Česká televize, sledovalo téměř 3,5 milionů lidí v ČR, tedy každý třetí obyvatel této zemičky včetně kojenců , nepočítám Ukrajince a cizince z nehokejových zemí…
To bylo úžasné loni, o našem triumfu na loňském MS se napsaly i 4 knihy , které se můžete koupit v každém knihkupectví. Byl to loni neuvěřitelný úspěch.
Já si koupil knihu Pragano…

Co se týká kvality samotného MS, absence Rusů není poznat, dramatičnosti to neubírá a hokej se hraje velmi kvalitní.
Samozřejmě s Ruskem by to bylo jinak.
Ale v brzký návrat Rusů nevěřím, některé země včetně Česka by s Rusy odmítli hrát, Česko ,Finsko, Lotyšsko i Švédsko jasně prohlásilo, že dokud budou Rusové vojensky aktivní na Ukrajině, nebudou s nimi hrát.
Tudíž hokejový návrat Rusů ne nereálný v dohledné době…

Jinak souhlasím i s dvojím metrem, Izrael páchá genocidu v Gaze , a jejich fotbalový tým byl připuštěn do kvalifikace na MS ve fotbale 2026, a Izrael bude hrát i Eurobasket 2025 ,což je naprostý skandál a neúcta k palestinským obětem této ohavné genocidy ze strany nacistického státu Izrael.

Právě pro tuto pokryteckost, kdy Rusko a Bělorusko nesmí a další agresoři v čele s USA mohou délá z akcí MS ale i Olympiád šaškárnu na kterou jsem se přestal dívat a určitě nebudu sám.Samozřejmě ten múj postoj nic neznamená a stejně jako můj hlas nebo neúčast v podvodných volbách také tento ne/systém nezmění, no alespoň prozatím se mohu svobodně rozhodnout, že se toho neůčastním, tedy prozatím, jak pravil už Zeman, volby by měli být povinné a možná i ten sport s témi správnými sportovci.Jak praví často v USA je to parchant, ale náš parchant, cizí parchant žádná práva nemá, dokud to my neschválíme.

Jak zní to známé pořekadlo? Co je dovoleno Bohovi, není povoleno Iovovi… Nebo jinak – Co je dovoleno Iovovi, není dovoleno volovi…
Smysl je stejný – vyvolení jsou nedotknutelní, ať dělají co dělají.
Nejedná se vlastně o mistrovství světa, ale o rozšířený formát přeboru NATO.

Jak to, že Američané nikdy nevadili?
Možná proto, že nikdy nepřepadli cizí zemi, aby si ukradli její území a nerostné bohatství???

Jedno je jasné.
Všechny hokejové medaile získané za neúčasti Ruska mají cenu rezavého plechu.
Ale na by dali jen naivkové. Sport se dělá pro prachy ne pro medaile.
A prachy se do sportu strkají proto, že výborně zabaví hloupý gojim dobytek.

Já Druhý
to nemyslíš vážně, že amíci nikdy nikoho nenapadli. Rusko, které má rozlohu přes 11 časových pásem, potřebuje další území, jo? Rusko které má snad všechny možné suroviny, potřebuje ty na ukradině, jo? Debile. Ty to máš v té palici vyrabované.
Ty seš fanatickej magor, protože jen fanatik může napsat takové nesmysly.
Seš odpornej nácek.

Pro Správce chudobince.
Podle stylu a úrovně vašeho psaní soudím, že nejste správcem chudobince, ale jeho chovancem, a že se jedná o ústav pro chudé duchem.
Kdybyste uměl číst, tak byste věděl, že píšu: Američané nikoho nenapadli za účelem ukrást jeho území a nerostné suroviny. Je to pro vás teď už srozumitelnější??
A ta pohádka o tom, jak rusáci všechno mají, a tím pádem už nic nepotřebují, ta už je taky dost vyčichlá. Každý, kdo má hodně, chce ještě víc, to je celkem všeobecně známo. Tak zkuste příště něco jiného.
Jo a netykat. To si nechte pro primitivy a hulváty, jako jste vy sám. A snad ani nezkoušejte papouškovat to vyčpělé, že vykáte jen těm, kterých si vážíte. Že to někdo někdy vymyslel a teď to všichni do omrzení opakují, vlastních myšlenek nemajíce, svědčí opět jen o vaší absolutní dutosti a duševní prázdnotě.
Děkuji.

Já Druhý
To je pro tebe debile na ochytření.

seznam amerických intervencí od roku 1945
Následující výčet nechce tvrdit, že každá z uvedených amerických intervencí je stejně zavrženíhodná nebo že podvracené režimy byly vždy lidumilné. Co však tvrdí – a dokazuje – je skutečnost, že USA sledovaly a sledují vlastní, veskrze sobecké ekonomické a (geo)politické zájmy a za tím účelem neváhají svrhávat cizí vlády, osnovat politické vraždy či podporovat jakkoli tvrdé diktatury, jen když jsou dostatečně protržní a proamerické. Zejména Latinská Amerika – i když zdaleka nejen ta – má s tímto přístupem bohaté a trpké zkušenosti. Ale nechme mluvit fakta:
>>>>>>>>>>>>>>>>>>
1945 Japonsko – na samém konci války svrhnou Spojené státy krátce po sobě dvě atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki, města bez valného vojensko-strategického významu. Na místě zahyne několik desítek tisíc civilních obyvatel, další umírají postupně vlivem ozáření. Američané se tak zapíší do historie jako jediný národ na světě, který kdy použil jaderných zbraní. Jakkoli se chtěli vyhnout údajně horší variantě invaze na japonské ostrovy, hlavní důvod tohoto činu byl jiný: vyslat jasný signál Sovětskému svazu. Atomová demonstrace síly Washingtonu tak představuje významný impuls k nadcházejícímu velmocenskému soupeření, k zahájení Studené války.
>>>>>>>>>>>>>>>>>>

1946 Panama – americká armáda otevírá tzv. School of the Americas (SOA), aby ,,zprofesionalizovala“ a ,,zmodernizovala“ armádní složky v Jižní Americe. Mezi její nejznámější absolventy patří bolivijský vojenský diktátor Hugo Suárez nebo panamský vojenský diktátor Manuel Noriega. V příručce této instituce, odtajněné Pentagonem v roce 1996, se hovoří od ,,eliminování potencionálních rivalů“ nebo o ,,neutralizaci“ lidí. Dnes se tato instituce nachází v Georgii a od roku 2001 nese název Western Hemisphere Institute for Security Cooperation.

1950 – 1953 Válka v Koreji – Zemřelo při ní na 1 milion Korejců, z 85% civilní obyvatelstvo. Bylo zničeno 80% průmyslových a civilních zařízení, ¾ všech vládních budov a polovina domovů.

1953 – 1979 Írán – Po znárodnění podílů British Petroleum íránským vůdcem Mohammadem Mossadekem začíná CIA s požehnáním prezidenta Eisenhowera připravovat puč. 19.srpna je Mossadek svržen a nastupuje autoritářská vláda USA podporovaného Mohammeda Rézy Páhlavího. Spolu s Páhlavím zřizuje CIA tajnou policii SAVAK. To začne být známa pro svou brutalitu a mučení vězňů.

1954 Guatemala – Prezident Eisenhower podporuje pravicový vojenský převrat, který svrhává vládu Jacobo Arbenze. Arbenz vyvlastnil 234 000 akrů půdy vlastněné Rockefeller’s United Fruit Copany. Puč provedly CIA vycvičené oddíly. Jak státní tajemník USA John Foster Dulles, tak jeho bratr, ředitel CIA, Allen Dulles, byli podílníky v United Fruit.

1958 Indonésie – USA vyzbrojily a vycvičily tisíce protivládních rebelů, na jejichž podporu dokonce bombardovaly indonéské území. Povstání ale bylo brzy potlačeno.
Nejlidnatější muslimské zemi na světě, stojící u zrodu Hnutí nezúčastněných států věnoval Pentagon zvýšenou pozornost již předtím. Prezident Sukarno byl v očích Američanů příliš vstřícný vůči domácím komunistům i Východnímu bloku (Číně). CIA se snažila Sukarna zdiskreditovat, zvažovala i jeho zavraždění. V předvolební kampani v roce 1955 dala tajně milion dolarů centristické straně Masjuni, aby posílila její šance proti komunistům i Sukarnovým nacionalistům.

1959 Haiti – vojáci USA slouží jako vojenští poradci diktátorovi Francoisi Duvalier. Ten proslul zejména svými oddíly s mačetami, které byly nechvalně proslulé svou brutalitou. V roce 1960 pomáhají Spojené státy rozdrtit povstání proti Duvalierovi. Odhady obětí jeho panování se udávají kolem 30 000.

1960 Ekvádor – Jose Maria Velasco Ibarra je svržen CIA za nespolupráci při blokádě Kuby. Je nahrazen Carlosem Jiliem Arosemanem. I ten je zakrátko odstraněn a nastupuje vláda vojenské junty. Ta okamžitě sahá k omezení lidských práv, komunismus je prohlášen za nezákonný a volby v roce 1964 jsou zrušeny. Levicoví aktivisté se dostávají na seznam podezřelých CIA.

1960 Kuba – Prezident Eisenhower zmocňuje CIA, aby podnikla kroky k destabilizaci Kuby. Je sabotována výroba, zapalována pole s úrodou, potápěny rybářské a obchodní lodě. 17.dubna 1961 se v tzv. Zátoce sviní vyloďuje 1400 CIA vycvičených a vyzbrojených bojovníků. Během tří dní jsou všichni buď zabiti nebo zajati. Nadále pokračuje ekonomická blokáda.

1962 Brazílie – Vláda Joao Goularta za pomoci CIA svržena. Moci se ujímá generál Castelo Branco. Ten s pomocí CIA nechává poprvé v Jižní Americe vzniknout komanda smrti.

1963 – 1991 Irák – Převrat podporovaný CIA dostal stranu Baas včele se Saddámem Husajnem k moci. Američané jim také dodali jména ,,nepohodlných osob“, které byly novým režimem zmasakrovány. Tento režim netrval dlouho, protože jeho podpora v Iráku byla velice slabá. Ale v roce 1968 se konal nový převrat, který vrátil stranu Baas opět k moci a znovu za podpory CIA. Sovětský svaz dodával zásoby zbraní, které režim používal na potlačení Kurdů na severu Iráku. USA umožnili Pfaulderově společnosti zásobit Irák plány pro výrobu chemických zbraní.
V roce 1979 byl Saddám formálním vládcem Iráku. V tomto roce propuklo lidové povstání, které svrhlo klíčového spojence USA v regionu, íránského šáha. To podpořilo západní mocnosti v jejich orientaci na Hussajnův režim. Podpora USA dodala Iráku odvahy k použití jedovatého plynu proti kurdskému obyvatelstvu města Halabža v roce 1988.

1964 Zaire – Za podpory CIA se moci chápe Mobutu Sese Seko. Dostává se mu štědré finanční a vojenské pomoci za volný přístup USA k nerostným zdrojům země. Ačkoliv jsou obyvatelé Zaire neuvěřitelně chudí, odhaduje se majetek Mobuta Sese Seka na 4 miliardy dolarů

1964 – 1975 Válka ve Vietnamu – Prezident Lyndon Johnson nařizuje ,,použít všechny nezbytné prostředky“ pro udržení pozic USA ve Vietnamu. V roce 1965 je nasazeno ve Vietnamu 20 000 a v roce 1968 už 54 000 amerických vojáků. Letectvo používá napalmové bomby. Umírají tisíce civilistů, řada z nich je umučena při výsleších, které mají dokázat jejich spoluprací z Vietkongem. Odhad mrtvých Vietnamců se pohybuje kolem 2 – 5,1 milionů.

1965 Dominikánská republika – Vojenská intervence USA má ochránit americké životy a majetek před lidovým povstáním. 28.dubna provádí invazi na 20 000 vojáků. Povstání je poraženo. Vojenské jednotky zůstávají v zemi celý jeden rok a odcházejí až po volbách, v nichž dohlédli na vítězství Joaquína Balaguera. Za jeho vlády dochází k represím a rozevírají se nůžky mezi chudými a bohatými.

1965 Indonésie – vojenský převrat armády proti Sukarnovu režimu. Následuje frontální útok na vlivnou indonéskou komunistickou stranu, se zhruba tři milióny členy třetí největší na světě. CIA spolupracovala s generály, aby zajistila, že komunisté budou v zemi zlikvidováni.
Napomohla tak jednomu z nejhorších masakrů ve 20.století. Během asi čtyř měsíců zemřelo 250 000 až půl miliónu osob. CIA vytvořila detailní seznamy osob („shooting lists“), které předávala vraždící juntě. Na smrt tak vydala tisíce levicových aktivistů, od nejvyšších předáků až po řadové členy komunistické strany, odboráře, představitele ženských a mládežnických organizací. Americká vláda poskytla indonéské armádě i finanční prostředky, rádia usnadňující spojení, džípy, jež urychlovaly přesuny vojáků a množství lehkých zbraní.

1967 Řecko – Za pomoci CIA byla svržena vláda premiéra Papandrea. 21. dubna 1967 obsadili Atény pučisté vedení armádními důstojníky (předběhli krále, který se svými generály plánoval vlastní puč). Diktatura, zvaná „vláda černých plukovníků“, pošlapala demokracii úplně. Následoval zákaz opozice a odborů, rozsudky zvláštních soudů a obnovení internačních táborů, kam byli často bez sdělení obvinění umístěni nepohodlní lidé. V celé zemi bylo vyhlášeno stanné právo a zakázány všechny politické strany. Za první měsíc vlády ,,černých plukovníků“ bylo uvězněno a mučeno na 8 000 stoupenců levice.

1971 Bolívie – Za podpory letectva pomohla CIA zorganizovat vojenský puč. Ten svrhl levicového prezidenta Juana Torrese, který znárodnil rozsáhlé oblasti průmyslu, včetně toho ropného. Nahradil ho generál Hugo Banzer, student School of the Americas. Banzarův režim byl znám brutálními postupy proti sympatizantům levice. Nechal zavraždit 200 svých politických odpůrců a pozatýkat na 15 000 lidí během sedmi let.

1972 Uruguay – armáda s výcvikem a vybavením Spojených států svrhává Tupamoros (Národně osvobozenecké hnutí) a instaluje vojenskou vládu. Spojené státy se obávaly vítězství levice ve volbách a následků, které by to mohlo pro zbytek regionu mít. Vojenská diktatura trvala 11 let a má na svém účtu 1000 politických vězňů. Je to nejvíce na světě v přepočtu na obyvatele.

1973 Chile – Při puči je zabit demokraticky zvolený prezident Salvádor Allende. Děje se tak po třech letech, kdy CIA provádí na území Chile tajné operace a hospodářské sabotáže. K moci se dostává vojenská junta v čele s generálem Augusto Pinochetem. Ačkoliv je Pinochet zodpovědný za tisíce mučených nebo zmizelých Chilanů, dostává se mu podpory USA během celé doby jeho vlády (i po ní), která trvá až do roku 1990.

1979 Nikaragua – Během sandinistické revoluce je svržen Spojenými státy podporovaný diktátor Anastasios Somoza II. Sandinisté získávají širokou lidovou podporu díky výzvám k pozemkové reformě a vyřešení chudoby. Zbylí členové Národní gardy, Somozovy brutální tajné policie, zformují oddíly tzv. Contras. Ty vedou se Sandinisty guerillovou válku. Human Rights Watch viní Contras z: útoků na zdravotnická zařízení a vraždy zdravotnického personálu, únosy, mučení a popravování civilistů, znásilňování žen, zapalování obytných budov atd. Contras získávaly finanční zdroje z obchodu s kokainem.

1979 Afghánistán – CIA cvičí a financuje všechny skupiny, které jsou ochotny bojovat proti sovětské invazi. Jsou mezi nimi i mudžahedýni, jež se stanou páteří Talibanu.

1980 El Salvador – Místní arcibiskup Oscar Romeo apeluje na prezidenta Cartera, aby přestal financovat brutální pravicovou vládu vojenského diktátora Roberta D’Aubuissona. Arcibiskup byl zastřelen během bohoslužby. Brzy poté začne v El Salvadoru občanská válka. CIA a americká armáda poskytují vojenské vládě informace o rebelech. Začínají vznikat salvadorská komanda smrti. Do roku 1992 je zabito na 63 000 obyvatel El Salvadoru.

1980 Honduras – Spojené státy vytvářejí v Hondurasu základnu pro nikaragujské Contras. Z území Hondurasu jsou také podporovány komanda smrti na El Salvadoru. Vojenská pomoc Hondurasu je zvýšena z 16 milionů dolarů v roce 1978 na 231 milionů na začátku 80.let. V zemi začínají působit komanda smrti, která odstraňují nepohodlné disidenty.

1982 Guatemala – Generál Efrain Rios Montt, bývalý student School of the Americas, se za podpory USA ujímá moci. Po puči se začnou zvyšovat zásilky zbraní. Montt vyhlašuje výjimečný stav. Během prvních šesti měsíců jeho vlády je zmasakrováno 2 600 indiánů. Během 17 měsíců je zničeno na 400 indiánských vesnic. Při státní návštěvě prohlásí o Monttovi prezident Regan: ,,je naprosto oddaný demokracii.“

1983 Grenada – Americká invaze svrhává vládu socialisty Maurice Bishopa. I přes tvrdé boje je místní odpor potlačen. Moci se ujímá proamerická vláda, která začne zabavovat knihy a zavádí censuru. Američtí vojáci jsou prohlášeni za ,,hrdiny republiky“.

1986 Libye – 14. dubna Spojené státy zahajují operaci El Dorado Canyon, jenž má Kaddáfího režim potrestat za podporu teroristů. V rámci operace jsou bombardovány vojenské cíle v blízkosti hlavního města Tripolis a přístavu Benghazi. Americký Air Force Association Journal hovoří o 37 zabitých a téměř 100 zraněných civilních obětech. Ještě předtím jsou potopeny minimálně dvě libyjské válečné lodě.
Napětí ve vzájemných vztazích pokračuje: v lednu 1989 americké F-14 sestřelí nad Středozemním mořem dva libyjské bojové tryskáče. Opakuje se tak podobný incident z roku 1981.

1988 Írán – Americká válečná loď Vincennes vplula do íránských výsostných vod a zasáhla letadlo, které letělo do Dubaje. Na palubě zahynulo 290 civilistů. Válečná loď Vincennes pátrala v oblasti po íránských bojových plavidlech. Podle tvrzení námořnictva letadlo neletělo ve vyhrazeném koridoru a neodpovídalo na radiové varování. Časopis Newsweek ale zjistil, že letadlo se svého koridoru drželo a na případné varování odpovědět nemohlo, protože nepoužívá vojenské frekvence.

1989 Panama – Americká invaze svrhává diktátora Noriegu. Ten byl v 60. a 70. letech podporován CIA, umožňoval trénink nikaragujských Contras a poskytoval podporu dalším proamerickým silám v jiných zemích Jižní Ameriky. Jeho režim se podílel na obchodu s drogami. Noriega je postaven před zinscenovaný soud. Byl odsouzen na doživotí. To byl trest za jeho stále rostoucí nezávislost na Washingtonu.

1991 Irák – 16. ledna začala tzv. Operace pouštní bouře, která měla zamezit Iráku v okupování Kuvajtu. Jsou uvaleny ekonomické sankce, v jejichž důsledku umírá na 500 000 iráckých dětí. Magazín The New Yorker později odhalí, že mnoho mrtvých Iráčanů se stalo oběťmi amerických válečných zločinů pod velením generála Bary McCaffreye.

1992-95 Somálsko – občanská válka má za následek hladomor v zemi. USA z pověření OSN střežily dodávky humanitární pomoci. Clintonova administrativa rozšířila misi na post-konfliktní rekonstrukci, tzv. nation-building. Uzavřené příměří mezi znepřátelenými frakcemi ale netrvá dlouho. V červenci 1993 došlo k tragickému omylu, jenž sjednotil Somálce proti OSN. Jednotky vedené USA zaútočily na dům, kde se měli domlouvat „warlordi“, kde však místo nich zahynuly desítky kmenových stařešinů. Američtí vojáci se ještě pokusí zajmout představitele jedné z bojujících frakcí. Na odpor se postavili nejen milice, ale i obyvatelé Mogadišu – sestřelili dvě helikoptéry a obklíčili americké vojáky. Následné záchranné akce si vyžádaly život několika stovek až dvou tisíc Somálců – z velké části civilistů. Osmnáct amerických vojáků se zachránit nepodařilo, sedmdesát dalších odešlo se zraněním. Ještě téhož měsíce nařídil Clinton zastavení bojových operací a postupné stahování sil.
Somálsko bylo v 80. letech americkým spojencem. USA podporovaly diktátorský režim Mohammad Siad Barreho, využívaly námořní a letecké základny ve městě Berbera a kontrolovaly tento strategicky důležitý přístav v blízkosti Adenského zálivu u Rudého moře, kudy je transportována část ropy z Perského zálivu. Americké ropné korporace (hlavně Conoco Inc.) měly z této doby uzavřené exkluzivní smlouvy na průzkum a těžbu v Somálsku, které si mezi sebou de facto rozparcelovaly.

1998 Irák – Začala Operace pouštní liška, série bombardování při které zahynulo na 2000 lidí. Operace se odehrávala v době, kdy prezident Clinton čelil skandálu s Monikou Lewinskou.

1998 Súdán – 20. srpna USA vybombardují farmaceutickou továrnu v hlavním městě Chartúmu. Továrna podle Američanů produkovala látky k výrobě chemických zbraní, byla vlastněná Usamou Bin Ládinem nebo súdánskou fundamentalistickou vládou a byla střežena armádou. Všechna tato tvrzení se ukázala záhy jako zcela nepravdivá. O tomto americkém blundru napsal později tehdejší německý velvyslanec v Súdánu Werner Daum v Harvard International Review: „Je těžké určit kolik lidí v této nešťastné africké zemi zemřelo následkem zničení továrny Al-Shifa, avšak několik desítek tisíc se zdá být rozumný odhad“.

1999 Kolumbie – Clintonova administrativa zahajuje tzv. Plán Columbia. Ničí plantáže koky pomocí chemikálií, která znemožňuje pěstování či konzumaci dalších plodin v zasažených oblastech. Farmářům jsou udělovány směšně nízké kompenzace a veškerý odpor je potlačován silou.

2001 Afghánistán – NATO pod vedení USA zahajuje útok na Afghánistán. Oficiální tvrzení je, že se zde skrývá Usama Bin Ládin, údajně zodpovědný za útoky z 11.září 2001. Lidská práva ani demokracie ale v Afghánistánu nepanují. Dodnes se bojuje na jihu země, proamerická vláda má kontrolu tak tak nad hlavním městem Kábul. Během leteckých útoků zahynulo na 5 000 civilistů a čísla stále narůstají.

2002 Venezuela – Nadnárodní korporace a venezuelští milionáři se za podpory USA snaží svrhnout demokraticky zvoleného Hugo Chaveze. Tato snaha naráží na lidový odpor a Chavez se po několika dnech vrací do úřadu.

2003 Irák – Zahájena Operace trvalá svoboda. Útok je veden pod záminkou zabránění Iráku ve výrobě zbraní hromadného ničení a spojení s teroristickou sítí Al-Kajda. Obojí se prokáže jako lež. Podle britského zdravotnického časopisu Lancet zemřelo v důsledku invaze o 655 000 lidí více. Zásluhu na tom má nedostatek čisté pitné vody, potravin, hygienických potřeb, rozvrat infrastruktury a masivní nárůst kriminality. Zemřelo 3 401 amerických vojáků. Náklady na válku se vyšplhaly na 505 miliard dolarů. Bush očekává dalších 100 miliard pro rok 2007 a 140 miliard pro rok 2008. Ve věznici Abu Graibh a Guantanámo byli a stále jsou mučeni a vyslýcháni vězni ,,podezřelí z terorismu“.

>>>>>>>>>>>>>>>
? Írán – jsou vypracovány různé scénáře leteckého útoku vůči Teheránu. Vlivní současní američtí politici, poradci i politologové volají otevřeně po bombardování íránských cílů (Dick Cheney, Norman Podhoretz, Joshua Muravcik). Úřadující americký prezident George W. Bush hovoří v souvislosti s Íránem dokonce o třetí světové válce. Přestože poslední souhrnná zpráva amerických tajných služeb konstatuje, že Írán jaderné zbraně nevyvíjí již více jak pět let, Washington pokračuje v konfrontačním kurzu.