Ruské neštěstí 2. část

Krátce poté, co Polsko opustila německá vojska, zaútočila na Polsko Rudá armáda.

13. srpna 1920 stála Rudá armáda 19 kilometrů od Varšavy. Ale útok Rudé armády, vedené maršálem Tuchačevským, skončil (díky bohu) naprostým debaklem. Lenin velmi litoval, že se Rudé armádě nepodařilo Varšavu dobít a tím byla znemožněna ofenzíva, kterou by Rudá armáda dobila Halič a otevřela cestu do Maďarska a Československa.

Německo mělo podle Versailleské smlouvy mít malou armádu, ale díky smlouvě podepsané v roce 1922 v italské Rappalu mezi Německem a Sovětským svazem, mohli Němci svou armádu – reichswehr – cvičit v Rusku. Na tamních vojenských školách se vzdělávali němečtí důstojníci (např. H. Guderian, W, von Blomerg, W. Model…) U Voroněže vznikla letecká základna Lipek. V okolí Kazaně byla zřízena cvičiště pro výcvik německý tankistů a chemiků

Obě země úzce spolupracovaly ve vývoji tanků a letadel. Spolupráce se protáhla až do roku 1933. V listopadu 1932 proběhly v Německu volby. Vyhrála NSDAP, která ale od posledních voleb ztratila 14 poslanců. Druhá SPD získala 20,43%, ale ztratila 12 poslanců. Třetí komunisté získali 16,86% a získali navíc jedenáct poslanců. Stačilo aby Stalin souhlasil se vstupem komunistů do koalice a Hitler mohl být zastaven. Nestalo se, a Hitler se stal kancléřem. Nechal podpálit Říšský sněm a svedl to na komunisty. V březnu 1933 proběhly další volby. V nich NSDAP získala 43,90% a 82 poslanců navíc. SPD získala 18,3% a o jednoho poslance méně. Komunisté dostali 12,3% a o devatenáct poslanců méně. V listopadu proběhly další volby. V podstatě manifestační. NSDAP získala 92,2% a 7,8% bylo neplatných.

V letech 1933 až 1936 se Stalin snažil s Hitlerem začít rozhovory, aby navázali co nejlepší kontakty a spolupráci. V té době úzce spolupracovaly rozvědky obou zemí, Abwehr a GRU. Jejich úkol byl stejný: Polsko! Až teprve v prosinci 1936 nařídil Stalin, aby vyzvědačská síť v Německu zamrzla. Důvodem byl strach, že se prozradí jeho tajná jednání s Hitlerem

29. dubna 1936 podepsal Schacht s Kandelakim smlouvu o ekonomické spolupráci, příznivou pro obě strany. Sovětský svaz se písemně zavázal, že “nedopustí přerušení hospodářských vztahů s říší se zahraničně-politických důsledků”.

V letech 1937 – 1938 zahájil Stalin akci známou pod jménem Velký teror, kdy byli oběti často popravovány nebo vězněny bez řádného soudu, pouze na základě rozhodnutí takzvaných “trojek”, složených z důstojníků NKVD, tajemníka krajského výboru a krajského státního zástupce. Podle archivu NKVD bylo v letech 1937 a 1938 zatčeno 1 548 367 lidí, z nichž bylo 681 692 zastřeleno, což v průměru znamenalo kolem 1000 poprav denně.

Represe zasáhly všechny vrstvy obyvatelstva, počínaje vedením komunistické strany, Rudou armádu, řadové úředníky, menšiny (jenom Poláků bylo popraveno víc jak 100 000 – to je víc jak v Katyni) a náboženské skupiny. Díky Velkému teroru došlo k zpomalení hospodářského růstu a k ochromení velitelského sboru Rudé armády.

V té době probíhala jednání mezi Sovětským svazem, Velkou Británií a Francií. Velká Británie a ani Francie nebyly moc vstřícní. Podle mě to bylo logické. Vzpomínka na zradu v I. světové válce; podpora místních komunistů, kteří chtěli svrhnout vládu; negativní dojmy z nedodržování smluv a z probíhajících akcí Velkého teroru. Raději, s ohledem na veřejné mínění ve svých zemích, se snažili dohodnout s Hitlerem, což vyústilo v nešťastnou Mnichovskou dohodu. Naivně se domnívali, že tím zabránili vypuknutí války. Opak se stal pravdou. Stalin bral jako urážku, že nebyl přizván k jednání. Přesto se jednání mezi V. Británií, Francií začalo příznivě vyvíjet. Ale po 15. březnu 1939 se Stalin rozhodl pro spolupráci s Hitlerem. Z funkce ministra zahraničí byl odvolán Litvinov, který byl V. Británii a Francii příznivě nakloněn a nahrazen V. Molotovem, který po rychlém jednání s Ribbentropem podepsal 23. srpna 1939 Sovětskou smlouvu o neútočení.

Ve smlouvě bylo i potvrzení sovětského vlivu (Finsko, Litva, Estonsko, Lotyšsko) a potvrzení demarkační linie v Polsku.

1. září 1939 napadlo Německo Polsko a začala II. světová válka. A urputně bránící se Poláky zezadu 17. září 1939 napadl Sovětský svaz.

30. listopadu 1939 napadl Sovětský svaz Finsko a přes počáteční drtivé porážky, se mu Finsko povedlo přemoci a 12. března 1940 byla podepsána Finsko-sovětská mírová smlouva a Finsko přišlo o část svého území.

9. dubna 1940 napadlo Německo Dánsko a Norsko.

10. května napadlo Německo Belgii, Nizozemsko, Lucembursko a Francii.

10. června kapituluje Norsko a 14. června Německo obsazuje Paříž.

21. června Sovětský svaz anektuje Lotyšsko, Estonsko, Litvu.

22. června kapituluje Francie.

28. června Sovětský svaz anektuje Besarábii a Severní Bukovinu.

10. července začíná bitva o Velkou Británii, a zatímco Britové a letci další zemní, včetně československých letců, hrdinně bojují; v Pobaltí, Polsko a jiných Sověty dobytých územích probíhají velké represe (nejznámější je Katyň). V té době Sovětský svaz bohatě zásobuje Německo strategickými surovinami v jejich boji.

A Stalin si spokojeně mnul ruce. Získal území, a zatímco svět bojoval s Němci, Sovětský svaz bohatl na dodávkách pro německou armádu a doufal, jak se po válce svěřil své dceři Světlaně: “Eh, spolu s Němci jsme mohli být nepřemožitelní.”

Jenomže ejhle, Němci, jak všichni, kromě Stalina, tušili, se obrátil na svého spojence a napadl ho. Stalin poté volá po druhé frontě – po té frontě, kterou sám proti Polsku vytvořil.

Sovětský svaz vyhrál – doslova. Vyšel vítězně z války, kterou pomáhal rozpoutat a získal jako jediný stát další nová území; a to nejenom v Evropě, ale i v Asii. A k tomu získal řadu satelitních států, kam dosazoval své loutky dle vlastního uvážení.

Rusové jsou zvláštní národ. Zdá se, že v jakékoliv době potřebují mít svého cara. A své trýznitele, masové vrahy, si balzamuji, nebo pohřbívají do kremelské zdi, staví jim pomníky a klanějí se jim.

Souhlasím s deklarací, kterou vydal Evropský parlament, v kterém se konstatuje, že II. světová válka vypukla v důsledku Sovětsko -německé smlouvy z 23. srpna 1939, a že Sovětský svaz zahájil II. světovou válku po bohu Německa.

Ještě bych dodal, že největší neštěstí pro svět ve 20. století bylo Německo a Rusko, a nacistická a komunistická ideologie. Ale zatímco Německo přiznalo své chyby a snaží se je až přemrštěně odčinit. Rusko si hraje na mrtvého brouka.

Přesto je nutné se poklonit všem řadovým vojáků celého světa, kteří se bez vlastní vůle stali oběťmi zločinného fašismu, nacismu a komunismu. Čest jejich památce!