Ruská propaganda dobyla USA

Nenahráváme našim nepřátelům?

Vývody o tom, že existují skupiny, které ať už vědomě, nebo nevědomě, slouží nepřátelům těch správných hodnot je poměrně ošidná. Protože v takovéto atmosféře chápání světa je pak snadné obvinit kohokoliv, že slouží zájmu protivníka. Nejdříve to je samozřejmě z pouhé nevědomosti. Pak je voláno po nutnosti strategické komunikace, či vysvětlování našich správných kroků. Což se prakticky nikdy nezdaří, protože ten kopec sraček, kterým je liberální ideologie, se logicky a věcně uvažujícímu člověku vysvětlit nedá. Stačí jen připomenout zelené bludy a jednoduše se zeptat, jak lze změnit podnebí tím, že budeme více platit za teplo? Nebo tím, že technologie zajišťující přežití civilizace budou významně dražší, ale o to výrazně hůř funkční? Stačí sledovat přemety z globálního ochlazení na globální oteplení a posléze na klimatickou změnu. Nebo naprosté nesmysly o možnosti změny pohlaví. A tak by se dalo pokračovat. Takže jakákoliv strategická komunikace toho kbelíku pomyjí nazývaného liberalismus prostě narazí na zeď logického uvažování. Či obecně na neschopnost jakékoliv ideologie kompletně vysvětlit svět v marné snaze o nalezení deterministických zákonů, podle kterých se jeho kola točí. Složitost komplexu lidských vztahů a chápání okolního světa brání nalezení jednoduché a snadno aplikovatelné univerzální zákonitostí vysvětlující vše.

Po ztroskotání snah o přesvědčení oponentů se dostavuje s železnou pravidelností obvinění nepřátel z placené činnosti pro cizí moc. Všichni se stávají potenciálními spřeženci zla, nebo jak říká soudruh Foltýn – sviněmi. Přičemž pod pojmem zlo se chápe vše, co odporuje momentálně platné emoci. V konečném důsledku už záleží jen na tom, kdo koho dřív odhalí, kdo koho dřív postaví před soud. Heslem doby je pak bdělost a ujišťování se v emoční hysterii o všudypřítomném nepříteli.  Výlevy o vlastní vině od soudruha Slánského při jeho procesu slouží jako dokonalá ilustrace. Nejdříve tu bestii pomáhal krmit a ani ve snu ho nenapadlo, že by mohl skončit v její hladové mordě. Měli na to dokonce takové veselé úsloví, že když se kácí les, tak létají třísky. A najednou byly ty třísky z nich.  Z tohoto pohledu je Trump objektivně přítelem liberálů, protože jejich odstavením od moci je zachraňuje před nevyhnutelným osudem. Vyvolávači zlých duchů se dříve nebo později stávají jejich obětmi. Vždy v takovém ovzduší následuje fáze hledání nepřítele ve vlastních řadách, kdy jeden ječí na druhého, že není dost hodnotový.

Kdo je vyvolil a kdo o jejich svět stojí?

Soubor takzvaných evropských hodnot se postupně omezuje na potřebu vždy vyjádřit mravně hodnotný postoj. Kdo bude majákem morality, to určují rozbouřené emoce vylučující jakékoliv rozumové pojetí a věcnou diskusi. Stačí si vzpomenout na covidové doby. Hysterie se vždy zaměřuje proti těm, kteří odmítají šlapat v jedné řadě, vykřikovat stejná hesla, snažit se nevnímat zjevné rozpory a měnit své názory za pochodu. Soudnému uvažování musí být zřejmé, že ve skutečnosti o nějakou ideologii nebo propagandu vůbec nejde. Směřování států, zvláště tak velkých jako jsou USA, se nemění ze dne na den. Pokud by rozhodující klany v USA nesouhlasily s novou politikou, nezmohl by Trump vůbec nic. Mocenským skupinám nejde o nějakou ideologii, ale především o vlastní moc a z ní plynoucí požitky. Ideologie je pouhá zástěrka, aby to všechno vypadalo o něco více rozumně. Neříká se, chceme se zmocnit vašich statků, ale vždy se používá nějaká pěkná zástěrka, aby vše vyhlíželo pěkně. K ospravedlnění zcela jiných pohnutek než ideových se použije nějaký krásný marketingový žvást. Je to jako když řezník hladí prasátko s vlídnými slovy předtím, než ho zařízne. Ale u liberálů je rozdíl mezi teorií a praxí už tak zřetelný, že jim lidé nevěří. Je docela veselé, jak se lidé hlásající nadřazenost svého názoru nad dezoláty zcela bohorovně odvažují tvrdit, že vidí věci lépe, než prezident USA se zkušenostmi z velkého byznysu a politiky. Tohle tvrdí ti, kteří tak často užívají argument, nejsi odborník na to a na to, proto se k tomu nevyjadřuj. Stále se vidí jako spasitelé společnosti, ale nikdy se neptají, kdo je vyvolil a kdo o jejich svět skutečně stojí? Dost vypovídají v tomto ohledu volební výsledky Zelených a Pirátů.

Jsou natolik v zajetí svých emocí, že každý úkrok stranou vnímají jako zradu, jako konec všeho. Dokonalý představitel libtardí scény reprezentující naprosté dno žurnalistické grafomanie Jiří X. Doležal se svěřil, že cítí naprostou bezmoc a vůbec netuší, co má dělat. Jakou větší demonstraci naprosté absence uvažování je ještě víc potřeba ukazovat? Celý jeho profesní život pro něj vycházelo slunce ve Washingtonu, celý život obhajoval všechny libtardní pitomosti a teď najednou takové nadělení. Slunce zhaslo a apokalyptičtí dnové klepou na dveře. Najednou nemá noty a netuší, co má dělat, protože není schopen samostatného uvažování. Co víc je potřeba vědět o novinářích hlavního proudu? Když už i takový kovaný soudruh zeslábl ve svém přesvědčení o budoucnosti liberální demokracie, co nám z ní zbyde? Když lid svou drtivou většinou odmítá jejich pojetí demokracie, zřejmě to bude tím, že se ve skutečnosti o žádnou lidovládu nejedná. Penízky přestaly téci a už o mouřeníny nikdo nestojí. Celý život věrně sloužili a teď najednou je konec. O lokaje není zájem. Vzpomenou si poskoci, jak americká armáda ponechala všechny pomocníky z řad domorodců v Afghánistánu napospas novému režimu?

Kdo pustil Trumpa na trůn?

Co si pravověrný soudruh potom v takovém světě má počít? Přišli proto s jasným vysvětlením. Trump je agentem KGB, přičemž nevadí, že v Rusku už KGB nefunguje. Také na Novinkách ukázali hloubku svých myšlenek tvrzením, že ministr zahraničí USA podlehl ruské propagandě, protože říká to stejné co Rusové. Dokonce použili slovo papouškovat. Pokud ruská propaganda dokáže přesvědčit masy voličů v USA a dosadit do Bílého domu svého člověka proti všem ostatním pravdomluvným médiím, pak jí nelze vzdorovat a je lepší vzdát marnou námahu, ne? Jak je tohle možné skloubit dohromady, ví asi jenom libtardi. Je zřejmé, že lidé pracující na této vládní úrovni chápou, k čemu je propaganda a co je skutečnost. Opravdu by Američané jednali takto, kdyby byla nějaká žádná šance na výhru nad Ruskem? Rozkradení ruských zdrojů je z pohledu byznysu něco úplně jiného, než vyždímání Ukrajiny.

Po všech těch odhaleních kdo s kým se vše vyjasnilo a hned se žije lépe. Libtardi se schází na demonstracích, jako by mávání ukrajinskými vlajkami mohlo změnit situaci na frontě. Účast moc hojná nebyla, je znát, že došly penízky. Na konci článku chybí informace, kolik těchto podporovatelů Ukrajiny vstoupilo do jejich ozbrojených sil. O tom, že nadšení bojovat za Ukrajinu existuje jen v myslích internetových válečníků, už není pochyb. Jejich odhodlání nechat se za svobodný svět rozsekat na cucky pravidelně mizí v okamžiku, kdy se nebezpečí začne jevit jako opravdové. Tihle mají pravidelné návaly odvahy v těch případech, když jim nehrozí nutnost podstoupit nějakou oběť.

A tak se v neschopnosti sami na něco přijít upnuli na celoevropské řešení. Jinými slovy kolektivní rozhodnutí, které lidem dává iluzi společné pravdy. Lidé, bez jediné vlastní myšlenky v hlavě, si myslí, že když se sejdou na jednom místě, tak se to prudce zlepší. Když bude pohromadě stokrát nula, tak to pořád bude nula. Řešení se samozřejmě našlo a bylo nečekaně originální. Půjčíme si peníze a vše se zařídí samo. Ničit průmysl a chtít zbrojit zároveň, pro tohle i slovo debilita poněkud nevystihuje skutečnost. Zbraně budou tak muset být nakoupeny v zahraničí. Co asi provede kombinace velkých dluhů a armády se spoustou zbraní? Budeme se dívat, jak vše reziví ve skladech a se skřípěním zubů splácet úroky a půjčky? Nebo se nabídne záminka k použití nakoupené výzbroje? Evropa nákupem v zahraničí přijde o možnost být svrchovaná ve své zahraniční politice. Co to asi věští pro budoucnost Evropy? Není čas na realističtější kurs?