Rovnost se má ke svobodě jako voda k ohni

Bylo by omylem se domnívat, že zastánci svobodného trhu považovali a považují materiální nerovnost lidí ve společnosti za žádoucí. Adam Smith, zastánce neviditelné ruky trhu na straně jedné, byl stejně jako zakladatel anarchismu William Godwin na straně druhé pohoršen privilegii a arogancí mocných a bohatých v 18. století.

Adam Smith hluboce věřil ve vrozenou rovnost lidí. Podle něj byl rozdíl mezi filozofem a portýrem pouze výsledkem jejich výchovy a prostředí, ve kterém vyrůstali. Kritizoval fakt, že aristokracie, privilegovaní a mocní jsou nekriticky obdivováni masami a že přijali tento obdiv jako daný, přestože nepovažují obyčejné lidi za sobě rovné. Již před sto lety jeden z komentátorů napsal, že několik socialistických zaklínadel by se dalo poskládat z citátů, jejichž autorem je Adam Smith.

Alexandr Hamilton, jeden z otců zakladatelů USA, se ptal: „Podívejte se na bohaté a chudé ve společnosti, vzdělané a prosté. Kde najdete více ctnosti?”¹

Bohatství často není spravedlivé

Adam Smith i Friedrich Hayek zcela otevřeně upozorňovali na fakt, že mnoho materiálního blahobytu vzniklo nezaslouženě. Že to, jak svobodný trh odměňuje jednotlivé lidi, v žádném případě nesplňuje definici zásluhovosti. Bez obalu přiznávali, že někteří neschopní uspějí a mnozí ctihodní ztroskotají. Že štěstí hraje nemalou roli. Že tvrdá práce mnohdy přijde vniveč.

Zastánci rovnostářské společnosti se domnívají, že svoboda a rovnost mohou existovat vedle sebe. Že nejsou v konfliktu. Že ve společnosti, ve které jsou rozdíly v příjmech, neexistuje spravedlnost. V jejich přesvědčení je hluboce skryta myšlenka, že někteří mají hodně, protože jiní mají málo. Že bohatství jedněch vzniká na úkor druhých. A že skutečná rovnost vyžaduje, aby i vrozené rozdíly mezi lidmi byly zmírňovány sociální politikou, jak prohlásil baron Condorcet již před více než dvěma stoletími.

Obhájci svobodného trhu neobhajují nerovnost jako spravedlivou. Přiznávají, že rozdělení bohatství ve společnosti je v mnoha případech nespravedlivé. Ale tvrdí, že pokud je výsledkem spravedlivého procesu, je nutné výsledek přijmout. Že každý může zkusit štěstí v ruletě podnikání nebo v hledání lepšího zaměstnání a že pokud jsou podmínky pro všechny stejné, jde o spravedlivý proces. Nebo přes všechny jeho nedokonalosti nejspravedlivější proces z těch možných.

Rovnost, nebo svoboda

Zastánci rovnostářské společnosti jsou přesvědčeni, že nespravedlivé výsledky opravňují společnost k jejich nápravě. Spravedlivý proces nestačí, musí být spravedlivé i výsledky. Stát to napraví. A protože jde o spravedlnost, není nutné se ohlížet na náklady.

Proti nim stojí argument, že rovnost je neslučitelná se svobodou. F. Hayek oponuje, že by jistě bylo možné odstranit jednotlivé případy nerovnosti, ale samotný způsob, podle kterého se budou jednotlivé případy napravovat, vytvoří velkou nerovnost. Nebude-li to trh, kdo určí odměnu jednotlivce, dostane ten, kdo bude nespravedlnosti napravovat, obrovskou moc. Obrovskou moc na úkor samotných lidí.

Proto obhájci svobodného trhu tvrdí, že představuje historicky největší omezení svévolné moci, jakého bylo kdy dosaženo. Najednou nerozhoduje o blahobytu člověka král nebo stranický výbor nebo úředník, ale jen a pouze schopnosti, pracovitost a štěstí každého jedince. Úkolem státu je ohlídat, aby měl každý stejné možnosti, aby zajistil „rovnost v příležitosti.” Jak řekl Edmund Burke, anglický politik 18. století: „Lidé mají stejná práva, ale ne na stejné věci.”²

Morální obhajoba volného trhu pro jeho zastánce pramení ze svobody a prosperity, kterou generuje pro široké masy. Odporné bohatství, které tu a tam vytvoří, je pro ně daň za svobodu. Milton Friedman, ekonom chicagské školy, argumentuje, že svobodný trh nerovnosti mezi lidmi spíše zmírňuje. „Kdekoliv existovalo něco jako rovnost v příležitosti, dosáhl obyčejný člověk na takovou úroveň života, o které se mu předtím nesnilo.”³

Každá moc může být zneužita

F. Hayek varuje, že prosazováním rovnostářských idejí dláždí její obhájci cestu stále méně a méně demokratickému uspořádání, které nakonec může skončit jako zcela nedemokratické. Vedeni šlechetnými úmysly přesouvají moc ke státu a nevědomky tak připravují půdu pro někoho, kdo může takto koncentrované moci v rukou státu zneužít. Ve víře, že se dosáhne sociální spravedlnosti, vzdávají se lidé pravomocí.

Milton Friedman to vyjádřil ve zkratce: „Společnost, která dá přednost rovnosti před svobodou, skončí tak, že nebude mít ani jedno.”⁴

PS: A. Smith prosazoval řadu programů pro chudé. A. Hayek ve svém díle obhajoval sociální minimum pro všechny.