3.7.2015
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika, Politika

Řecku se pošklebujeme, ale i u nás bude hůř

Sdílejte článek:

VILÉM BARÁK 03|07|2015

Společnost infantilní a nemám na mysli jenom symptomy jako bezúčelné matlání displejů, tetování kůže nebo čmárání po zdech. Jde také o odmítání povinností, vynucování si péče, následování každého, kdo nabídne dávku nebo dotaci. Česká politika připomíná loď, kde členové posádky místo provádění oprav zápasí, kdo bude poroučet u kormidla. Podle úsloví, po našem volebním období potopa, demolují zařízení i záchranné prostředky a do trupu dělají další díry. Stevardi štvou pasažéry proti sobě sliby o pohodlné plavbě do ráje s tím, že pod kotli se bude topit zavazadly těch druhých. V podstatě žádný z volebních programů ale nenabízí řešení hlavních problémů současnosti (o mizivé šanci ke změně.

[ad#hornisiroka]

Dluh veřejných rozpočtů dosahoval ke konci roku 2014 částky 1,785 biliónu korun (miliarda sem, miliarda tam, v těchto objemech to nehraje roli). Na letošek je naplánováno jeho zvýšení o dalších 100 miliard korun s výhledem pokračování, dokud se najdou hlupáci, kteří státní „cenné“ papíry budou kupovat. O jeho splacení nikdo nemluví a veřejnost je chlácholena pohádkou o trvale udržitelném zadlužování. Zřejmě se čeká, až veřejný dluh odmaže, když ne měnová reforma „model 1953“, tak hyperinflace. Zde stojí za upozornění snaha České národní banky o změnu vnímání dobra a zla. Za zlo začala vydávat deflaci, zvýšení hodnoty našich peněž a za dobro inflaci (růst cen, tj. znehodnocení našich peněz). ČNB se snaží jako v románu „1984“ George Orwella, vymývat veřejnosti mozky.

Průběžný důchodový systém není nic jiného než pyramidová hra. Jeho podstatu odhalilo nedávné znárodnění důchodů v Polsku. Zde stát sebral více než polovinu úspor. Dluhopisy, do kterých byly investovány, prostě zrušil, čímž dosáhl snížení veřejného dluhu. (Potom si kupujte státní dluhopisy). V rozsahu, v jakém byly úspory zabaveny, polská vláda slibuje (!?) v budoucnosti vyplácet důchod z průběžného systému.

Závazek k výplatě důchodů, v případě Česka v rozsahu 382 miliard korun (pro rok 2014), má stejný charakter jako povinnost umořit dluhopisy. Ke všemu v horizontu 20 let roční rozdíl mezi příjmy a výdaji tzv. důchodového pojištění dosáhne výše 140 miliard korun. Dnešní dluh Česka plynoucí ze závazku výplaty budoucích důchodů jde odhadnout na 9 bilionů korun (náklady na výplatu všech penzí, dokud by poslední dnešní penzista nezemřel). Takže tuto částku můžeme směle připočíst k současnému státnímu dluhu. Až nebude na důchody, může nějaký soud jako nedávno v Řecku rozhodnout, že jejich snížení není v souladu s Ústavou. Těžko ale slovo změní realitu, respektive tím se peníze nevyčarují. Alespoň v Řecku nic takového nebylo zaznamenáno. A zdroje nebudou, a ne že budou.

Zdravotnictví je díky vědeckému pokroku stále nákladnější, ale reálně, z důvodu působení organizované bílé lobby, nejde reformovat. Každý výkon by měl být v době počítačů teoreticky evidován a dohledán, ale informace jsou tajné, nedostupné nebo se nepořizují. Vždyť elektronická karta pacienta není možná, protože lékaři se ubránili povinnosti mít v ordinaci internet. Prý ne každý z nich umí zacházet s internetem Jenom čekám kdy řeknou, že nemusí umět číst a psát.

Do zdravotnictví se pouze přisypávají neexistující (o fungování nekrytých peněz zde). Každé město musí mít nemocnici, každý lékař svoji ordinaci. Sebezbytečnější úkon zdravotní pojišťovna zaplatí, žádnou smlouvu s lékaři nebo nemocnicemi nelze vypovědět. Zmizely regulační poplatky ve výši 30 korun a hotel s plnou penzí s názvem nemocnice nestojí ani těch 60 korun na den (a LDN se naplnily odloženými babičkami a dědečky, vždyť už je to zadarmo; příbuzní si ale přichází za staroušky do nemocnice pro příspěvek na bezmoc, který může dosáhnout až 12.000 korun, i když o jejich blízké pečuje stát z našich daní; jako v Řecku, jako v Řecku). Do budoucna můžeme očekávat, že v ordinacích a na operačních sálech budeme ale čekat déle a déle, na více a více nerudnější (vyhořelejší) lékaře. Moderní léčebné postupy a léky nám budou odpírány a zemřeme dříve a bolestivěji.

Školství zbavené možnosti trestat produkuje rozjívence neuznávající pravidla. Bezmoc učitele Tkalouna, v podání Zdeňka Svěráka ve filmu Vratné láhve, zažívají kantoři skoro denně. Sokratovi (4 století př. n.l.) je připisován výrok: Naše mládež miluje přepych. Nemá správné chování. Neuznává autority a nemá úctu před stářím. Děti odmlouvají rodičům, srkají při jídle a tyranizují své učitele. Optimista by mohl říci, že i po 2400 letech, lidská společnost funguje. Jenže dnes jde ale opravdu do tuhého, protože základní škola je povinná, bez možnosti vyloučení a samotní rodiče, místo aby potomkům dali pár facek, tak je chválí za vzpurnost. I tygřice, pokud jsou mladí moc rozjívení, je chytne za kůži a zatřese s nimi, aby věděli, že tohle se nedělá. Lidské děti se ale bít nesmí a represe se budou stupňovat. Samozřejmě, že tento způsob výchovy se začíná odrážet ve společnosti.

Byrokracii po roce 1989 pečlivě šlechtily pravicové i levicové vlády. Výsledkem je, že vyřízení povolení na stavbu domu trvá pět krát déle než jeho postavení a jediný ekologista je schopen 10 let blokovat otevření dálnice. V 21. století nejde na úřadech platit kartou a směle se vás zeptají, zda k žádosti máte koupené kolky, které se samozřejmě na úřadě neprodávají. Humorné na tom je, že banky dostanou povinnost zřídit pro všechny občany, včetně bezdomovců, bankovní účty. Právě z důvodu vlastnictví karty.

Je vůbec otázkou, proč musím kamsi vůbec jet a úkon (přepis vozidla, vydání občanského průkazu, pasu…..) nejde udělat kdekoliv v Česku, když údaje dají dokonce přenášet i elektronickou cestou, to kdyby někdo ze státní správy nevěděl.

661153

Počmárané zdi a vlaky, poškrábaná a poleptaná okna autobusů, odpadky kolem nás, volně pobíhající a kálející psi, džungle na silnicích, svévolné užívání obecního i soukromého majetku (na obecním zaparkuje každý, ale svůj pozemeček ohradí páskou nebo kameny, ze svého uklizeného dvorečku trávu a odpadky na obecní…), tohle vše v logice „špatného příkladu prvního rozbitého okna“ provokuje zločin. Všichni vidí, že stát rezignoval na vymáhání pravidel. Proč tedy nezkusit něco dalšího? Bezpečnost se stala Popelkou. Dávky a důchody dostaly přednost před policií a armádou.  

Společnost infantilní a nemám na mysli jenom symptomy jako bezúčelné matlání displejů, tetování kůže nebo již zmíněné čmárání po zdech. Jde také o odmítání povinností, vynucování si péče agresí nebo srdceryvnými historkami, následování každého, kdo nabídne sladké cukrátko. Sociální dávky a podpory (v) nezaměstnanosti musí jít pěkně v skrytu (proč tito lidé nestojí někde u okénka ve frontě, ať je všichni vidí, dříve sedávali na kostelních schodech, nepíši to kvůli dehonestaci dávkařů, ale kvůli kontrole) až na bankovní účet a běda je podmínit veřejnou prací. Potom zasáhne Ústavní soud vycházeje z premisy o nesnesitelnosti tuzemského života, což je urážka skutečně chudých ve světě i u nás.

[ad#velkadolni]

Když stát kolabuje, zvyšuje svoji agresivitu vůči občanům, přitvrzuje daňovou progresi, rozšiřuje se okruh poplatníků a nakonec začne znárodňovat. Hroutí se zdravotní a sociální služby, bezpečnostní složky podléhají demoralizaci a individuální zločinci získávají volné pole působnosti. Nikdo si již nemůže být jist majetkem, zdravím a životem. Svět je jednou obrovskou ekonomickou laboratoří, kde se všechny tyto jevy buď v minulosti odehrály (Argentina) nebo odehrává (Řecko).

Nedávejme ale všechnu vinu politikům. Příčinou neustálého vytváření dluhů a stavu, kdy každý parazituje na každém, všichni rozhodují o všem a jedinec nerozhodujeme téměř o ničem, je degenerace demokracie. A bude hůř.

ZDROJ: Vilém Barák

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (24 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky