Radikální ideologie progresivismu ohrožuje Evropu

Evropa a demokracie čelí novým hrozbám. Dosud panuje názor, že největší vnitřní hrozbou je takzvaná neliberální demokracie v podání Viktora Orbána. Ovšem nyní sílí obava z rádoby progresivistické demokracie. I když se vydává za hráz proti nepřátelům, paradoxně je vpouští hlavní branou do nitra Evropy. Řeč je o vítací migrační politice německé kancléřky Angely Merkelové z roku 2015. Tato politika způsobila největší destabilizaci Evropy v 21. století. Stala se trojským koněm pro pronikání vlivu milionů lidí z odlišného civilizačního okruhu, vyznávající netolerantní kulturu a náboženství.

Jaký další důkaz potřebujeme o ničivé povaze vítací politiky než fakt, že tajné služby Běloruska a Ruska přepravily na podzim 2021 desetitisíce migrantů na hranice Polska jako zbraň v hybridní válce proti Západu? Dnešní válka mezi Hamásem a Izraelem, s potenciálem eskalovat napětí v ulicích evropských měst, potvrzuje ničivé účinky masové migrace z Blízkého východu, Afriky a části Asie.

Huntigton, Sartori a Kissinger

Proč ale politické, mediální a akademické elity napříč Evropou většinově selhaly? Proč nevyslyšely varování Samuela Huntingtona o střetu civilizací a dopustily jej v samém srdci Evropy? Proč nevyslyšely varování politologa Giovanniho Sartoriho, že, „jakmile určitá komunita z třetího světa dosáhne kritického početního stavu, začne se dožadovat práv na vlastní kulturně-náboženskou identitu a své domnělé utlačovatele (starousedlíky) nakonec vezme útokem“? Proč nenaslouchá slovům Henryho Kissingera, že v případě Německa „bylo těžkou chybou vpustit do země tolik lidí zcela odlišných kultur, náboženství a přesvědčení“?

A proč nevyslyšely protestní hnutí vlastních občanů v zemích Evropské unie? Proč tabuizovaly kritické názory na migrační politiku? Proč vytlačovaly kritickou část občanské společnosti z veřejného prostoru? Proč ji obviňovaly z populismu, radikalismu, dezinformací a náklonnosti k Putinovi? Proč experti na radikalismus i zpravodajské služby stále označují protiimigrantská hnutí a politické strany za extremistická? Jak je možné, že zaměňují následek za příčinu? Co je to, co jim zatemňuje rozum a brání věcné analýze?

Důvodem je nová víra, tedy ideologie progresivismu, jež zasáhla západní elity. Ta vyznává svatý boj dobra proti zlu. Uzurpuje si roli vykladače morálky a vědy. Vášnivě hlásá nadřazený a bezbřehý humanismus, který rozleptává společnost a převrací domnělé dobro ve zlo. Pohybuje se v uzavřeném kruhu frází, jenž nepřipouští otevřenou debatu. Evropské elity ztrácejí sebeobranné instinkty, propadají falešnému narativu. Není divu, že důvěra v takto deformovanou demokracii, jakož i Evropskou unii, upadá.

Budování harmonické říše

Jádrem progresivismu je idea budování Spojených států evropských jako nové harmonické říše, zbavené všech rozporů. Je to utopie s ambicí bourat přirozené národní, náboženské, rasové a genderové základy suverénních států a na jejich troskách konstruovat sluneční superstát – evropskou federaci. Vedoucí roli v ní si nárokuje morálně neposkvrněná elita, jež má zajistit globální vítezství dobra nad zlem.

Nový nadstátní útvar je sociální konstrukt, který ahistoricky a mechanicky aplikuje zkušenost vzniku amerického národního státu z konce 18. století na dnešní Evropu. Ovšem americký tavící kotel (melting pot) je v evropských podmínkách více jak 30 suverénních států nepřenosný a zvláště destruktivní. Jde o neuvěřitelné sociální inženýrství. Jde o to přetvořit národní komunity v uvědomělou lidskou hmotu, z které se uhněte umělý evropský národ a poté evropská federace.

Nepřítelem revolučních progresivistů už není buržoazie a kulaci, ale národní princip, jejž usilují naředit, rozpustit a zničit. Čím více tlačí na pilu, tím více narůstá protitlak radikálního národního konzervatismu. Uniká jim, že demokracie a její soudržnost se opírá právě o národní stát. Kdo boří národní sounáležitost, boří demokracii.

Narativ frustrované elity

Progresivistům nestačí Evropa národů v duchu Charlese de Gaulla, tedy úzká mezivládní spolupráce, doplněná o menší společné instituce. Nestačí flexibilní a vícerychlostní Evropa. Aby dokonali dějinný zvrat, požadují převádět stále více pravomocí na nadstátní orgány typu Evropské komise a Evropského parlamentu, které ale nemají plnou demokratickou legitimitu. Neexistuje totiž žádný evropský národ, žádné evropské politické strany, a tudíž rádoby evropské volby jsou volby druhého řádu. Proto Evropský parlament není reálným zákonodárným sborem a Evropská komise není reálnou vládou.

Demokratický deficit zbytnělých evropských institucí je tak vyvažován propagandou, požadující po členských státech Evropské unie, aby v zájmu všeobecného blaha rezignovaly na svou suverenitu a vzdaly se práva veta v klíčových otázkách nejen zahraniční, obranné a migrační politiky. Přitom každá mezinárodní krize je zneužita k posílení společných institucí. Jistě platí, že evropská koordinace je žádoucí, jistě potřebujeme společné instituce, ale jako menší servisní úřady, a nikoliv nákladná dirigistická centra moci s přemírou byrokracie.

Příklon k progresivismu je způsob, jak se část frustrované západní elity vypořádává s krizovými jevy demokracie. Je to slepá ulička, jež klade dynamit do nitra společnosti a vyúsťuje v mccarthismus 21. století. Odtud pramení militantní východiska, spočívající ve vyhledávání hlavně vnitřních nepřátel. Odtud pramení utkvělá představa o boji proti dezinformátorům a převýchově zaostalých mas. Ona bojovná a černobílá perspektiva rozkládá soudržnost společnosti, potlačuje názorový pluralismus a brání porozumění skutečných kořenů krizí a jejich řešení. Podkopává už tak křehké základy demokracií a podlamuje jejich konkurenceschopnost vůči autoritářským mocnostem – Číně a Rusku.

Putin a balkanizace Evropy

Putin se musí chechtat. Největší nebezpečí pro západní demokracie totiž nepředstavují dezinformace z trollích farem z okolí Petrohradu, ale sebepoškozování v režii vlastních elit. Pod praporem humanismu rozkládají evropskou civilizaci spjatou s demokracií, tedy s právním státem, občanskými svobodami a rovností mužů a žen.

Evropa se balkanizuje, mění se v Bosnu a Hercegovinu. Namísto vzývané evropské harmonie se blížíme k bodu zlomu, kdy eskaluje národnostní, náboženské a rasové napětí. Blížíme se k bodu zlomu, kdy povstanou evropští Trumpové. Namísto jedné „America First“, bude přes třicet „národních First“. Evropa začne praskat v národních švech, volby vyhrají Ficové, Lepenisté, Vlámský blok, Alternativa pro Německo… A kdo přijde po nich?

Závěr

Ano, je třeba obrátit příčinný vztah. To, co primárně ohrožuje demokracii je prosazování radikální ideologie progresivismu, a nikoliv protestní hnutí proti migraci a proti překotné federalizaci Evropy. Jsou si toho politici, média, ale i experti na extremismus a zpravodajské složky státu, včetně Bezpečnostní informační služby, vědomi? Jsou schopni změny narativu?

Zdroje textu:

Huntington, Samuel P. 2001. Střet civilizací. Boj kultur a proměna světového řádu. Praha: Rybka Publishers.

Kissinger, Henry. 11. 10. 2023. „Německá azylová politika byla těžká chyba.“ Zdroj: https://echo24.cz/a/HTwtn/zpravy-svet-co-se-stane-izraeli-muze-se-stat-i-evrope-byvaly-americky-ministr-zahranici

„Ústavní výbor EP odhlasoval zrušení práva veta a odebrání dalších kompetencí evropským státům.“ 25.10.2023. Zdroj: https://echo24.cz/a/HJ8zD/zpravy-svet-eu-ustavni-vybor-ep-odhlasoval-zruseni-pravo-veta-odebrat-dalsi-kompetence

Plesník, Vladimír a Jaroslav Zbožínek. 22. 9. 2023. „Nezvládneme to, popřel Merkelovou vlivný politik CDU.“ Zdroj: https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-nezvladneme-to-poprel-merkelovou-vlivny-politik-cdu-40444517

Sartori, Giovanni. 2005. Pluralismus, multikulturalismus a přistěhovalci. Esej o multietnické společnosti. Praha: Dokořán.