13.11.2024
Kategorie: Exklusivně pro PP, Politika

První sabotéři

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

Stačilo jen pár dní od Trumpova vítězství, aby se americké elity, navenek representované Demokratickou stranou USA, z drtivé volební porážky jakž takž otřepaly, a přešly do protiútoku.  Jako jeho východisko si vybrali evropské předmostí, kde aktivovaly svou osvědčenou agenturu mezi místními politiky, které si pro podobné účely dlouhodobě pěstovaly. A kam chtějí ten útok směřovat?

Donald Trump se po celou dobu své presidentské kampaně netajil s tím, že hodlá ukončit válku na Ukrajině. Zcela pragmaticky, jako aktivitu zbytečnou, riskantní a ztrátovou. Jeho voliči to vidí jasně. Z války kdesi na druhé straně oceánu osobně nic nemají, vítězství „dobra, demokracie a hodnot” v nějaké vzdálené Tramtárii, je jim vcelku u zadele a přáli by si přesměrovat zdroje své země na jiné, jejich životům bližší a palčivější potřeby. Nově zvolený president jim jde vstříc. Což potvrdil naposledy včera, když pozici ministra zahraničí, nabídl senátorovi za stát Florida Marcu Rubiovi, zastánci vyjednávání o míru mezi Ruskem a Ukrajinou. A právě přes tuto mírovou politiku se americký deep state rozhodl na Trumpa udeřit.

Tak se stalo, že u příležitosti Dne veteránů se včera v Paříži setkali prezident Macron se sirem Keirem Starmerem, předsedou vlády Spojeného království. Během nejrůznějších banálních, až otravných formalit (slavnostní projevy a kladení věnců) si našli čas i na první, válečnou poradu, jak novému americkému presidentu zatopit. Čertovo kopýtko toho jejich piklení vykouklo z jedné věty oficiálního komuniké: „…oba vůdci znovu potvrdili svůj závazek k úzké koordinaci a zdůraznili své odhodlání podporovat Ukrajinu neochvějně a tak dlouho, jak bude třeba, než porazí útočnou válku, kterou Rusko vede na Ukrajině.” Tedy, válčit se bude dál, bez ohledu na vůli nového vedení USA.

Protitrumpovský osten schůzky potvrzují i britské zdroje. Třeba oficiální prohlášení Downing Street pro BBC.  Francie a Spojené království prý budou podporovat Ukrajinu tak dlouho, jak to bude nutné, “k zmaření ruské útočné války,” Oba státníci měli také diskutovali o tom, jak dostat Ukrajinu do “nejsilnější možné pozice do zimy”. Za tím účelem hodlají oba tlačit na dosluhujícího amerického  prezidenta Bidena, aby dal Ukrajině povolení použít rakety dlouhého doletu proti cílům uvnitř Ruska. A to urychleně! Dříve, než se v USA dostane ke kormidlu Donald Trump… „Velmi rádi bychom využili čas mezi dneškem a 20. lednem, spíše než abychom vše odkládali na příští administrativu,” dodal zdroj z britské vlády.

A z Německa se, prakticky současně, přidal i třetí válečný popichovatel. Friedrich Merz, předseda Křesťanskodemokratické unie. Tedy jedné z největších německých politických stran a žhavý kandidát na budoucího kancléře, po blížících se předčasných, německých volbách. Ten hodlá dát ruskému presidentovi přímo ultimátum! Prohlásil, že pokud bude zvolen, dá Rusku 24hodinovou lhůtu k ukončení války. Pokud by jeho požadavek nebyl splněn, prosazoval by dodání raket dlouhého doletu Taurus na Ukrajinu, což by Ukrajincům umožnilo údery na ruské území.

Tenhle náhlý a koordinovaný tlak na pokračování války, pár dní po Trumpově vítězství, nejspíš nebudou mít pánové ze své vlastní hlavy. Ze všeho nejvíc to připomíná situaci po prvním Trumpově vítězství, v roce 2016. Tehdy přijel dosluhující americký president Obama do Německa a víceméně veřejně oznámil kancléřce Merkelové, že teď je to na ní. Že v USA má „liberální pokrokářství” jakési dočasné potíže a že do doby, než se to vyřeší, má úkol, táhnout tu káru pokroku dál a udržet Evropu na dosavadní, zeleně-genderově-progresivistické trajektorii. Výslovně přitom Merkelovou označil za “strážkyni Evropy”. Že to tu má prostě pohlídat, než se v USA zbaví Trumpa. Ve společném komuniké, zveřejněném ve Wirtschaftswoche, to bylo formulováno úplně natvrdo: „Nenastane návrat do světa před globalizací. Němci a Američané se musí chopit příležitosti utvářet globalizaci podle svých hodnot a představ. Dlužíme našim podnikům a našim občanům…” Progresivní Guardian při té příležitosti psal o „převzetí postavení Ameriky jako nositele pochodně liberální demokracie.”

Také dnes to vypadá, že má Evropa, přesněji řečeno náčelnictvo Británie, Francie a Německa, za úkol vytrhnout americkým, progresivním elitám trn z paty. Plán je jednoduchý – uvrtat USA a NATO do války dříve, než se Trump se svým týmem dostane k volantu. Honem, rychle prásknout něčím po ruské jaderné elektrárně, spektakulárně vypálit pár domů v Moskvě, zabít nějaké lidi na ruském tržišti hluboko v zázemí… jen aby Putin musel zareagovat. A pak už to pojede. Akce a protiakce. Až k prvním mrtvým vojákům NATO, nebo ještě hůř, civilistům Západu.

Pak už se z toho Trump nevykroutí. Při jakémkoli náznaku ochoty k jednání, se spustí koordinovaný řev mainstreamových médií o zradě. Naši kluci, vaši synové umírají a ten zrzavej zrádce se paktuje s nepřítelem! Jistě si to dokážete představit. I s koloritem rozhořčeného obyvatelstva v ulicích, jak jsme svého času viděli při „spontánním” řádění BLM. No a pak, tatáž média, elity a celebrity, svedou všechny problémy běžného Američana na válku. Kterou ten ničema Trump vede… Že je v tom nějaký rozpor? No a co má být? Řev bude hlasitý, brajgl všeobecný a na logiku už si současné, západní elity dlouho nehrají. Hlavně že v tom zanikne všechno to dobré, pro běžné lidi, co Trump plánuje realizovat. Čekají nás tak možná, docela „zajímavé časy”.

Jedno ale tahle hujerská akce předních evropských politiků nasvítila dokonale: charakter unijních elit a jejich zaryté, na nic nehledící slouhovství cizí moci. K čemu je běžnému, evropskému občanu, pokoření diktátora Putina? K čemu vítězství „světa založeného na pravidlech”? K čemu „prosazení vlády práva, evropských hodnot a demokracie”? Neocenili by běžní lidé, třeba taková prodavačka z Krnova, nebo jihlavský majitel pneuservisu, spíše slušné vycházení se všemi státy kolem, a díky tomu levně nakupované energie a spolehlivý odbyt pro naše výrobky? Aby se lidem lépe žilo a kupní síla rostla?

Už i poslední Jouda v Horní Dolní vidí, že z vítězství na Ukrajině nebude nic. Že se naše hospodářství nezahojí na ruských reparacích za prohranou válku a že k vyrabování východních surovin, které by podepřely churavějící průmysl, nemáme blíže, než na Mars. A že je tedy nejvyšší čas ten krachující podnik odpískat. Jestliže v takové situaci bubnují politikové, kteří mají mnohem lepší informace o skutečném stavu hospodářství, než běžní lidé, do další eskalace války, není to jen pouhá chyba. Protože chybu udělá každý z nás jen jednou. Ale když někdo opakovaně, vytrvale, soustavně a úporně  tlačí po celá léta chybnou, vlastní lidi poškozující politiku, pak už nemůže jít o chybu, nýbrž o aktivitu, která se v řeči paragrafů nazývá sabotáž.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (42 votes, average: 4,90 out of 5)
Loading...
45 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)