
Proslovenský prezident versus zuřivá úderka z opačného břehu
HSP
Je zřejmé, že progresivci spolu se spřízněnými médii a podporovateli, bez konfliktu nedokážou vydržet. Ať by parlamentní volby vyhrála jakákoli strana kromě jejich vlastní, ať by byl kandidátem na prezidenta kdokoli z proslovenského tábora, antikampaň progresivně – liberální úderky by byla stejná – jako přes kopirák.
Nesnese prohru, nikdy se nesmíří s odlišným pohledem na svět a nepřestane za svůj neúspěch obviňovat druhé. V jejích představách demokracie a „lepší svět“ nastanou pouze tehdy, budou-li vládnout progresivní liberálové, ideálně s předem odebraným prezidentem. Úderka nepřizná ani za svět, že touží po moci a ovládání druhých, po cenzuře a ostrakizaci nepohodlných názorů. Ještě by ji nedejbože přirovnali k bolševikům (i když mladá generace má o bolševismu a neomarxismu pouze mlhavé představy. Díky tomu snadněji podléhá lákavým slibům a květnatým frázím). Proto pohrdání a bezbřehou touhu po moci progresivní úderka zaobalila do marketingově poutavých hesel a všechna vlastní negativa projektuje na protistranu. Démonizací nekonfliktního a vstřícného Petra Pellegriniho však dosáhla pravého opaku. Většina společnosti jí už nesedla na lep. Ani na řeči o nezávislém občanském kandidátovi, jehož kupodivu obklopovala suita politiků bývalé vládní garnitury s celým ansámblem Progresivního Slovenska. Jaksi to nejde dohromady s obrazem nezávislého občanského kandidáta, který nově zvolenému slovenskému prezidentovi vzkázal, že nezapomene. Ani lidé nezapomínají a nezapomněli na tříleté vládnutí těch, se kterými se neúspěšný kandidát na prezidenta objímal ve svém volebním štábu. Tak občansky a nezávisle.
Velká část národa si však v neděli ráno s usnadněním vydechla. Mobilizace pronárodních a po klidu toužících voličů měla nevídaný efekt. Jsou chvíle, kdy můžeme být na Slovensko právem hrdí a toto je jedna z nich. Přiznejme si, mnozí z nás už mnohokrát lámali hůl nad Slovenskem a jeho obyvateli, vidějí výsledky prezidentských voleb za posledních deset let, které výrazně pomohly progresivcům prodrat se do popředí a ze zákulisí zasahovat do politického i společenského dění. Časem se zákulisí stalo nepotřebným. občanští prezidenti odhodili masky a otevřeně se postavili na stranu svých oblíbenců, ignorujíc zbývající část národa.
Nyní se karta obrátila. Stojíme na prahu změny, která může nastartovat vzchopení se a jednotu Slováků. Soudržnost většiny obyvatel Slovenska, kteří prokoukli nadpráci a sofistikovaně se tvářící propagandu mínětvorných médií. Ty se během prezidentské kampaně jak jinak, opět opustily. Nedávno se šéfredaktor jistého deníku v diskusním televizním pořadu Do kříže dušoval, že v jejich redakci prý dělají kvalitní a objektivní žurnalistiku. Hledě na oslavné články, doslova velebící vyvoleného prezidentského kandidáta z liberálně-progresivního tábora, se slova o nezávislé žurnalistice mohou čtenářům jevit jako kanadský žertík. Nezůstali ani jeho další mediální sourozenci a většina mainstreamových klonů. Během kampaně šli jako pila az Korčoka dělali přímo zachránce a spasitele naší země.
Tentokrát to však kardinálně přepískli. Obehraná deska v podobě týchž „mediálních expertů“, sociologů a revolučního jádra herců, přestala být zajímavou. Zejména když už dávno nekoresponduje se současnou realitou. Na krátkou dobu sice výrazně zaujala jedna z hereček poskakující během protestů na pódiu jako v transu, s plamenným projevem za záchranu demokracie – mimochodem, čteným z papíru. Asi bylo pro ni obtížné naučit se pár vět nazpaměť či nebodaj přijít s autentickým vlastním projevem. Až se mnozí ptali, zda byl její exaltovaný projev ještě v rámci střízlivé normy, ať už ani ne.
Exaltované projevy a sarkastické posměšky na adresu Pellegriniho došly účinkem. Nepomohli. Čím více do něj bušily, čím více špíny, byť i zpod země se pokoušely vyhrabat, tím větší rezistenci a nevoli vyvolávaly u příčetné části naší populace. Média, která se titulují jako nezávislá, objektivní a relevantní, v miniaturním slovenském mediálním prostoru dělala dosud snad nejmasivnější nadpráci ve prospěch jediného kandidáta. Bez studu, bez skořápek, bez jakékoli sebereflexe. A přesně v duchu svých revolučně-progresivních tradic házejí vinu za prohru svého „slušného, ale rázného“ kandidáta na protistranu. Na údajnou lživou kampaň Pellegriniho, kterého obviňují ze šíření strachu, nenávisti a vlastně z čehokoli, co lze použít jako výmluvu, která zastíní skutečnou příčinu Korčkovy prohry.
Mikuláš Dzurinda dokonce v rozhovoru pro portál Aktuality zachmuřeně konstatoval, že k výhře Pellegrinimu dopomohly jakési tajemné „temné proudy“ mezi jeho voliči. Pozoruhodné, že nezmínil \“temné proudy\“ v souvislosti s antikampaní vůči nově zvolenému slovenskému prezidentovi , která místy prorážela suterén. Nízká, záludná a cílená na první signální soustavu. Vyznamenal se jí zejména jistý opoziční politik, známý svými skandálními vystoupeními. Nedělejme mu zbytečně reklamu. Těchto „temných proudů“ si však nikdo z podporovatelů kandidáta ve stylových brýlích, pasovaného za zachránce Slovenska, jaksi nevšiml. Mlčky je přehlížely, stavěly se do pozice zachránců liberální demokracie, zatímco špinavou práci za ně dělal někdo jiný. Zapomněli ale na jedno – na zákon akce a reakce, na zákon příčiny a následku. Možná nezapomněli, možná si myslí, že na nich tyto zákony nefungují. Je však radno na ně pamatovat. Platí totiž stejně pro všechny. I když se jistou dobu může zdát, že některé obcházejí, dříve či později ukáží svoji sílu a platnost. Dvojnásob to platí v politice. Ale vysvětlujte to přemotivovaným progresivním aktivistům. Ti věří pouze zákonům, které sami vymyslí. Pravděpodobně by nejraději převychovali celý národ, byť násilí. Na druhé straně, udělat z konzervativních křesťanů progresivních křesťanů se komukoli nepodaří. Na tomto poli slaví částečné úspěchy, ale v prezidentských volbách neuspěly.
Příčina vždy generuje následek, akce neochvějně vyvolá reakci. Jelikož progresivní úderka nerada memoruje, ale o to raději poučuje, zjednodušme pro ni vysvětlení: Pellegriniho výhra byla přirozeným následkem a reakcí zároveň. Po deseti letech má Slovensko demokraticky zvoleného proslovenského prezidenta. Věřme, že na dlouho.
- Soukromá válka herce Vetchého a nelegální obchod se zbraněmi - 9.2.2025
- Loutkáři, Systém a Agenda - 9.2.2025
- List predsedovi vlády SR od radového občana - 9.2.2025
A šup, hnedle Fico zvyšuje daně. Na cigarety, na cukr… Ty by tak hrálo, abych o tom cekl před volbami. Já vás hezky podojím holoto pitomá.
Jak se voliči na Slovensku rozhodli tak to mají. Nejdříve Fico a nyní Pellegrini.
Pár hodin PO zvolení Pell. prezidentem oznámil Fico co se bude v nejbližší době JEHO zemi zdražovat. To je pro ty „chytré“ Slováky teprve začátek.
Od chvíle, kdy Slováci umožnili vítězství ve volbách všehoschopnému gaunerovi Ficovi, jsem přestal dění na Slovensku sledovat, protože mi za to většinově proradný národ nestojí. Tudíž k současnému výsledku prezidentských voleb pouze konstatuji, že Slováci si zvolili volný pád do propasti, v níž skončí bídně, moc bídně …
Doufám, že se u nás nenajde vlivný politik (Bureš zatím ve Strakovce nesedí), který by jim házel záchranné pásy!
Po WW2 jsme na Slovensko vynaložili víc, než bylo zdrávo. Dost bylo Bil’aků, pisatelů a odesílatelů “ZVACÍHO DOPISU” do Moskvy❗
Moudré bylo nedávné Fialovo rozhodnutí o zrušení nepravidelných společných zasedání vlád ČR a SR …👍
P.S.: V TĚCHTO VOLBÁCH SLOVÁCI PROHRÁLI, VYHRÁL PUTIN 😡
Prosím, články původně ve slovenštině buď nepřekládejte, nebo si nechte překlad zkontrolovat. Ale opravdu není vhodné si slova a vazby, kterým nerozumíte, upravovat podle svého! Co je to „odebraný prezident“?? Co jsou „mínětvorná média“?? A mnohé další.
Slováci, zdá se, na rozdíl od Čehůnů již dokážou rozpoznat propagandu a ta je odpuzuje. Čehůni však stále váhají a proto zažijí mnohem horší chvíle, než doposud.