25.11.2017
Kategorie: Historie

Proletáři všech zemí, vyližte si prdel!

Sdílejte článek:

MIKULÁŠ KROUPA

Víte, že je to sto let od bolševické revoluce v Rusku? A tak mi dovolte radostně zvolat slova klasika: “Proletáři všech zemí, vyližte si prdel!” 

[ad#textova1]

A pro všechny narozené před rokem 1989, a vůbec, pro natvrdlou veřejnost, která furt komouše volí, několik poznámek, co to ten komunismus vlastně je. (Je to trochu školometské, vím, že příběhy jsou zajímavější, ale abychom pochopili ideologii, chce to znát i jejich pošahané teorie.) 

Komunistickou marxistickou představu můžeme shrnout do utopické teze: „Každý podle svých možností a podle svých potřeb.“ Ale pozor: takto „idylicky“ mělo vypadat až soudružské finále. Předcházet tomu měly dvě etapy „budování“:

  • Fáze první: diktatura proletariátu.
  • Fáze druhá: budování socialismu.
  • Až třetí fáze měla nastolit závěrečný jakýsi beztřídní stav: komunismus. 

V prvních dvou fázích se nejednalo o nic jiného, než o násilné zlikvidování majetných a opozice a ukradení majetku. Komunisté se řídili populistickým heslem: výrobní prostředky patří všem. Základ komunismu tedy spočíval v zabavení továren, půdy, ale i všech podniků, obchodů, hospod… Každý občan se tak rázem stal zaměstnancem státu.

Už Marx varoval, že bez této násilné fáze nelze komunismus vybudovat a potíž nastane s majetnými, kteří svůj majetek dobrovolně nevydají. Vůdce bolševiků Lenin jako první (ještě před nacisty), použil konstrukt koncentračních pracovních táborů, ve kterých proběhne systematická likvidace tzv. třídních nepřátel – majitelů továren, živnostníků a soukromých zemědělců, posléze tábory poslouží k vraždění zrádců ve vlastních řadách, což soudruzi eufemisticky nazývali „zostřování třídního boje“.

Komunismus skrývá hrůzný svět násilí a otroctví, ztrátu svobody a demokracie. Komunismus zbavil jednotlivce svobodného jednání. Občan se musel podřídit – jak komunisté zdůrazňovali – diktátu kolektivu. Člověk v komunismu nesmí a nemůže jednat, tak jak uzná sám za vhodné, svobodně podnikat, cestovat, rozhodovat se, co bude studovat, pracovat, kde bude žít. Je plně podřízen tzv. potřebám společnosti a „vůli lidu“, kterou tlumočí komunistická strana. Od toho fungovaly tzv. pracovní umístěnky, cestovní doložky, pohraniční zátarasy, apod.

Vychovávat ke komunismu bylo třeba už od malička: ve škole, pionýru, SSM, na povinné vojně, v ROH… Základním nástrojem komunismu se stal strach, který obyvatele paralyzoval, manipuloval a vyvolával v nich nenávist k jakékoliv odlišnosti – rasové, národnostní, duchovní, kulturní… Největší strach šířily komunistické ozbrojené složky: policie, StB a její agentura – síť udavačů, milice a armáda. 

Abychom komunistické myšlence snad ještě lépe porozuměli, můžeme použít metaforu z prostředí katolické církve: pro řeholníky je jistě krásné žít v klášteře, kam vstoupili svobodně a dobrovolně, kde se o vše dělí a podřizují se, ale zkuste si představit tu hrůzu, kdyby do kláštera musel každý bez rozdílu a bez možnosti si vybrat, jestli chce nebo ne. A takový byl a je komunismus

[ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: Mikuláš Kroupa

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (25 votes, average: 3,92 out of 5)
Loading...