Proč osm islámských států nevadí, ale jeden malý židovský stát ano?

10. listopadu 2025 izraelský prezident Jicchak Herzog prohlásil, že sionismus je „národně osvobozenecké hnutí židovského národa spojené s návratem Židů do jejich původní vlasti po tisíciletích pronásledování.“

Toto prohlášení navazuje na prohlášení jeho otce – tehdy stálého zástupce Izraele při OSN – Chajima Herzoga v roce 1975. Jeho otec tehdy na Valném shromáždění OSN po přijetí hanebné rezoluce prohlašující, že „sionismus je formou rasismu a rasové diskriminace,“ řekl:

„Sionismus není nic více – a nic méně – než vědomí židovského národa, že jeho kořeny i jeho budoucnost jsou navždy spojeny s jeho domovinou.“

Tato dvě prohlášení, která od sebe dělí 50 let, otce a syna, kteří byli oba svého času prezidenty Izraele, nemohou být vyřčeny jasněji: Izrael je právoplatnou a věčnou domovinou židovského národa. Jakákoliv opačná představa musí být považována za „přímý útok na identitu, historii a základní právo židovského národa na sebeurčení.“

Velká část světa se nicméně zdá být ochotná věřit lžím o tom, že Izrael je „rasistický“ a „genocidní“ „apartheid“, a že je doménou utlačovatelských kolonialistů – navzdory nepohodlné skutečnosti, že Židé bojovali proti britské koloniální správě a britská vláda je k nim i dnes velmi nepřátelská.

Židé jsou v Izraeli (Sionu) zakořeněni již téměř 4 000 let, opírajíce se o slib, který Bůh dal v První knize Mojžíšově (Genesis 15:18) praotci všech Židů Abrahámovi:

„V ten den uzavřel Hospodin s Abrahámem smlouvu: ‚Tvému potomstvu dávám tuto zemi od řeky Egyptské až k řece veliké, řece Eufratu.'“

Muslimové existují teprve od dob Mohameda, který zemřel v roce 632 n. l. Přesto byla vyvinuta mimořádná snaha o předběhnutí událostí a přiřazení islámské identity Ježíši (Korán 3:52), který zemřel dlouho před rokem 632 n. l., a dokonce i židovskému patriarchovi Abrahámovi:

„Abrahám nebyl ani žid, ani křesťan, ale byl to věrný muslim oddaný Bohu, a nepatřil mezi modloslužebníky.“ (Korán 3:67)

Pravdou je, že Abrahám, stejně jako ostatní Židé, nebyl polyteista.

Theodor Herzl založil moderní politický sionismus v roce 1897 ve Švýcarsku na prvním sionistickém kongresu poté, co viděl, jak snadno Francie zradila své Židy, poté co byl kapitán Alfred Dreyfus křivě obviněn z vlastizrady, postaven před vojenský soud a neprávem odsouzen k pěti letům vězení. (tzv. Dreyfusova aféra)

V té době Herzl viděl, že Židé jsou podobně jako dnes obviňováni z řady věcí:

• Židé byli pronásledováni v západní Evropě za to, že byli Židé, zejména v Německu a Rakousku, ale také v Anglii a Francii.
• Mnoho Židů bylo pronásledováno také ve východní Evropě, zejména v Rusku.
• Myšlenku židovského státu podpořilo jen málo světových vůdců. Německý císař Vilém II. tuto myšlenku podporoval několik týdnů – možná jako způsob, jak se zbavit Židů v Německu – ale jakmile Osmanská říše tuto myšlenku odmítla, tak svoji podporu stáhl.

Historie se nakonec naplnila po 50 letech 29. listopadu 1947, kdy Valné shromáždění OSN přijalo Rezoluci Valného shromáždění OSN č. 181, na jejímž základě byl ustaven nezávislý Stát Izrael. Sen Theodora Herzla se stal skutečností a prastará modlitba „Příští rok v Jeruzalémě“ se stala realitou. Právě tuto realitu se nyní velká část světa snaží zničit.

„Nejsme vetřelci. Nejsme kolonizátoři. V zemi izraelské nejsme cizinci. Země izraelská a lid Izraele stojí při sobě. Patří k sobě a nelze je oddělit,“ prohlásil izraelský velvyslanec ve Spojených státech Yechiel Leiter.

Chtít po obyvatelích jakékoliv jiné země, aby bránili své právo na existenci, by bylo směšné. Proč se tedy od Židů po téměř 4 000 letech života v této zemi očekává, že budou vysvětlovat své právo na Izrael jako svou vlast? Ptá se snad někdo Německa nebo Kazachstánu, jestli mají právo existovat?

Již zesnulý nositel Nobelovy ceny míru Elie Wiesel v roce 1978 prohlásil, že po mnoho tisíc let „byli Židé vydáni na milost a nemilost společnosti, v níž žili a jejich pronásledování a později i zavraždění někdy vedlo k svatořečení nebo k moci“.

Proto je sionismus pro židovský národ nezbytný, řekl Elie Wiesel:

„Byla doba, kdy německým Židům říkali: Proti vám nic nemáme, naše zášť směřuje výhradně proti polským Židům, kteří se odmítají asimilovat. Později francouzským Židům říkali: Vy se nemáte čeho bát, naše opatření se týkají pouze německých Židů, kteří jsou příliš asimilovaní. Později takto uklidňovali zase maďarské Židy: Vy nás nezajímáte, ale vaši souvěrci ve Francii dělají potíže…“

„Teď už víme, že to byly všechno lži. Šlo jim o nás všechny, všude a vždy.“

Elie Wiesel řekl, že žít v Izraeli jako sionista je „znamením cti“.

Země izraelská je jádrem židovské identity od té doby, co bylo každému z dvanácti kmenů přiděleno vlastní území. Pro rané Izraelity, dnes Židy, znamenala jejich země všechno. Kanadský rabín Tzvi Freeman napsal:

„V biblickém Izraeli vlastnil každý občan půdu. Pokud jste byli potomky jednoho z dvanácti kmenů, tak jste vlastnili nějakou půdu. Pokud jste ji prodali, vrátila se vám – nebo vašim dědicům – v jubilejním roce, který nastával každých 50 let. Byli jste svázáni s půdou a půda byla svázána s vámi. Půda se stejně jako příslušnost ke kmeni dědila po otcovské linii – tedy patrilineárně.“

Nepříjemnou realitou dneška je, že džihádisté se ani v nejmenším nechtějí nechat odzbrojit a nechtějí přestat vraždit Židy. Izrael může být silný a bezpečný jen díky takové politice, která bude schopna s odhodláním čelit těm, kteří budou usilovat o jeho zničení. Bezprostředním nepřítelem Izraele je násilný extremistický islám – zejména ten, který vyznávají ideologické odnože Muslimského bratrstva, jako jsou Hamás, Hizballáh, Hútíové, Katar, Sýrie a Írán. Jejich světonázorem je, že „islám je víra i rituál, národ i národnost, náboženství i stát, duch i skutek, svatý text i meč.“ Jinými slovy: totalitní a despotická síla, spojující stát, politiku a náboženství do militantní teokracie řízené právem šaría, jehož jakékoliv porušení může znamenat smrt.

Svět se nestává méně bezpečným jen pro Židy, ale také pro křesťany, hinduisty a také pro muslimy, kteří jsou ostatními muslimy považováni za nedostatečně muslimské (například zde, zde a zde). Mnoho lidí na Západě tomu ale bohužel stále nevěří. Mezitím se doktríny Muslimského bratrstva šíří po celé Evropě a Kanadě a nejnověji také v New Yorku, Michiganu, Minnesotě, Texasu, srdci Ameriky, a v Austrálii.

Džihádistické dobývání, které začalo před asi 600 lety, pokračuje donekonečna. Časopis Quadrant poznamenal:

„Zamezit kritice náboženství jen proto, abychom neurazili city některých muslimů, znamená slovy Salmana Rushdieho rezignovat na ‚boj proti fanatickému islámu, který je vysoce organizovaný, dobře financovaný a který se snaží všechny – muslimy i nemuslimy – zastrašit a umlčet‘.“

Na scénu se vrací také nacistická ideologie – nasvědčuje tomu i mediální prostor, který Tucker Carlson poskytl Nicku Fuentesovi, který v jejich rozhovoru mimo jiné řekl, že „Hitler byl moc fajn.“ Tucker Carlson Fuentesovi žádné nepříjemné otázky nepoložil. V Austrálii byla na začátku listopadu povolena demonstrace neonacistů před parlamentem Nového Jižního Walesu. Radikální levicově-islamistické skupiny na Západě stále hlasitěji a agresivněji kritizují „sionismus“ – což je dnešní politicky korektní eufemismus pro Izrael a Židy.

Bývalý izraelský ministr pro strategické záležitosti Ron Dermer ve svém rezignačním dopise v listopadu 2025 napsal:

„Sto generací Židů snilo o tom, že židovský národ bude mít jednou svůj vlastní suverénní stát. Čtyři generace Židů měly to štěstí, že se jim tento sen splnil. S tímto privilegiem přichází také posvátná odpovědnost: zajistit pokračování tohoto splněného snu i pro budoucí generace.“

Autor a pedagog rabín Uri Pilichowski napsal:

„Stát Izrael byl ustaven jako konečné útočiště, odkud už žádný Žid nikdy nebude muset utíkat. Izrael bude místem, kam nakonec všichni Židé utečou, až začnou být pronásledováni.“

Proč to, že existuje osm oficiálně islámských států (Afghánistán, Brunej, Írán, Mauritánie, Omán, Pákistán, Saúdská Arábie a Jemen) a 18 států, kde je islám státním náboženstvím (Alžírsko, Bahrajn, Bangladéš, Komory, Džibuti, Egypt, Irák, Jordánsko, Kuvajt, Libye, Malajsie, Maledivy, Maroko, Katar, Somálsko, Sýrie, Tunisko a Spojené arabské emiráty), a jeden oficiálně anglikánský stát – Anglie, nikomu nevadí, ale existence jednoho malého židovského státu ano?

V existenciálním konfliktu o přežití Izraele a jeho obyvatel není místo pro „pravicový“, „levicový“ ani „centristický“ Izrael. Když nacisté hnali lidi do plynových komor a když teroristé Hamásu masakrovali 7. října 2023 izraelské civilisty, tak se svých obětí neptali, zda jsou „pravičáci“, „levičáci“ nebo „centristé“. Pro Židy, křesťany i další „nevěřící“ – přestože tomu mnozí stále nevěří – je volba buď všechno, nebo nic: buď přežití, nebo vyhlazení. V tomto ohledu je sionismus – bezpečný Izrael – pro pronásledované Židy jediným útočištěm.

Židovský národ překoná všechny překážky, které mu budou nakladeny do cesty. „Společně to dokážeme,“ slíbil premiér Benjamin Netanjahu. „A s Boží pomocí společně zvítězíme.“

Jak s postupujícím časem západní představitelé stále více ztrácejí morální kompas a podrobují se radikálním antisemitům ve svých zemích, tak Židé po tisíciletích pronásledování a předsudků odcházejí do Izraele, své právoplatné vlasti, kde najdou mír, bezpečí a útočiště. Pokud mají být Židé kritizováni za to, že brání svůj nepatrný kousek Země, tak nechť: mají totiž nad svými kritiky a nepřáteli morální převahu.

Nils A. Haug je spisovatel, publicista a právník. Je členem International Bar Association, National Association of Scholars a Academy of Philosophy and Letters. Je držitelem titulu Ph.D. v oboru apologetická teologie. Dr. Haug je autorem knih ‚Politics, Law, and Disorder in the Garden of Eden – the Quest for Identity‘ (Politika, právo a nepořádek v rajské zahradě – hledání identity) a ‚Enemies of the Innocent – Life, Truth, and Meaning in a Dark Age.‘ (Nepřátelé nevinných – život, pravda a smysl v době temna). Jeho články vycházejí v časopisech a na webech First Things Journal, The American Mind, Quadrant, Minding the Campus, Gatestone Institute, National Association of Scholars, Jewish Journal, James Wilson Institute (Anchoring Truths), Jewish News Syndicate, Tribune Juive, Document Danmark, Zwiedzaj Polske, Schlaglicht Israel a dalších.