26.4.2018
Kategorie: Ekonomika

Proč není možná změna politického systému?

Sdílejte článek:

MICHAL HÁJEK

Odpověď je celkem jednoduchá – slušní lidé se v tomto systému nebudou už nikdy chtít účastnit veřejného života a diskuse či činnosti ve veřejném prostoru. Když říkám „tomto systému“, nemyslím tím „jen“ naše zřízení od roku 1989, ale naši možná až genetickou nedůvěru k jakékoli formě centrálního státu, řízeného monopolně „volenými zástupci vůle lidu“. Ta nedůvěra je nesmírně cenná, protože je znakem a důkazem našeho kritického myšlení, tedy toho zbytku kritického myšlení a sebereflexe, které jsme ještě někde v hloubi duše a mozku nestačili prodat za teplé místo v kleci sociálních iluzí, pseudojistot a strachů z budoucnosti.

[ad#textova1]

Pro slabé lidi je jednodušší věřit císaři, Stalinovi nebo „velkému sociálnímu státu“ jako autoritě, když v hloubi duše vědí o svých chybách a slabostech a necítí se dost silní k tomu být odvážní a odpovědní, aby svůj život řídili a žili sami. Ve chvíli, kdy jakýkoli stát začal prostřednictvím systému tzv. politických stran beztrestně přerozdělovat veřejné rozpočty a populisticky si kupovat přízeň takových lidí a vyrobil si z nich voliče (a legitimizován jejich „svobodným hlasem“ začal ty slušné a statečné posílat do letadel nad Anglii, do Gulagů nebo pro levnou ropu do Iráku), definitivně ztratil důvěru a respekt všech rozumných a slušných lidí. Musí přijít razantní změna a jejím prvním krokem je návrat principu zásluhovosti, odpovědnosti a transparentnosti. Slušní a rozumní lidé vědí, že slabému člověku, který svou slabost pochopí a začne bojovat, se dá nejen odpustit, ale taky se mu má pomoci, protože pod křížem odpovědnosti občas klesáme všichni. Ale státu, té neživé mašinerii, tomu „novodobému poli s bavlnou“, té největší krádeži našeho věku jménem přerozdělování veřejných rozpočtů bez veřejné kontroly, se ale odpustit nedá ani nesmí. A stejně tak těm, kteří si stát na tuhle špinavou práci uzurpovali a vytvořili z něj organizovaný zločin. Proto musí přijít změna. Tuto změnu jsem nazval Sdílený (Konfigurovatelný) stát…

Mnoho lidí – a hlavně politiků a byznysmenů přisátých na stát a jeho přerozdělování jako klíšťata – to ještě nevidí a vidět nechce, ale proces změny současných států už nastal. Vztek a časté volební vzpoury lidí proti establishmentu a standardním politickým stranám jsou jen začátek. Bitva o naši svobodu se tentokrát nebude odehrávat na náměstích, rozsáhlých válečných pláních a v zákopech, odehraje se v našich obývacích pokojích, v našich hlavách. Je to bitva zdravého rozumu, lidské svobody a odpovědnosti proti obrovskému přívalu dezinformací, lží, ideologií, reklamy a institucionalizované výchovy k pseudosocialistickému uvažování. 

Stát budoucnosti je aplikace. Aplikace s minimem úředníků (a bez jakýchkoli politiků). Decentralizovaná a sdílená demokracie bez nesmyslných hranic, prostředníků, korupce a netransparentního přerozdělování (rozkrádání) veřejných rozpočtů.

Tento sdílený stát (aplikace) bude fungovat stejně jako když si konfigurujete auto, havarijní pojistku nebo třeba tarif Vašeho telefonu či když vybíráte programy z nabídky kabelovky: platit budete jen za to, co využijete a co si svobodně a dobrovolně vyberete. Je to jednoduchá logika – povinná základní výbava a doplňková nepovinná výbava. Stát musí přerozdělovat pouze minimum prostředků, ale nějaké společné peníze budou muset existovat vždy. Základní povinná výbava (přesněji řečeno základní společné daně či platby) budou například armáda, malá (velmi osekaná) část státní policie, hasiči a záchranná služba (bude-li poskytována centrálně), příspěvek na základní (výrazně osekanou) úřední agendu státu a reprezentaci v zahraničí, příspěvek na základní infrastrukturu typu letiště a dálnice (nebude-li to řešeno systémem dálničních známek a letištních poplatků, tedy přímo a mimo konfigurátor) apod. A k tomu budou existovat volitelné služby v konkurenčním prostředí, které si už vybere každý sám a ponese si za ten výběr také odpovědnost – například zdravotní pojištění, důchody, školství, lokální policii a soudnictví si budete moci dále platit u státu, ale také vybrat si jiného poskytovatele těch služeb nebo se o ně postarat sám, například v komunitě přátel, rodiny, sousedů, kolegů, lidí se stejnými zájmy či světonázorem.

Zapomeňme na centrální, neprůhledný a zkorumpovaný stát, jehož jedinou funkcí je rozkrádat veřejné rozpočty a uplácet voliče sociálními dávkami. Lidé a jejich svoboda jsou víc než stát nebo jakákoli ideologie. Lidé sdružení do přirozených komunit, které – díky technologiím – ani nemusí být lokální či geograficky definované (typu rodina, město, vesnice, stát), ale mohou být například oborové či zájmové. Ano, vzniknou dobrovolné verze decentralizovaných krajů, a jednou možná i států. Nové komunity, nové „kraje“. “Kraje” a komunity hasičů, lékařů, zemědělců, živnostníků, sportovců, včelařů, rybářů, spolužáků, známých, kamarádů. Protože všichni ti mají mnohem víc společného než lidé v dnešních krajích a státech, do kterých se narodíte a pak už jen povinně tvoříte veřejné rozpočty svými daněmi a odvody, aby je mohl někdo jiný přerozdělit (rozkrást). A tyto kraje budou přirozenější než naše současné kraje, protože budou tvořeny svobodně, na základě vlastní volby a rozhodnutí – na rozdíl od krajů, v nichž žijeme dnes a nemáme k nim žádný vztah.A příklad, že to není složité? Obyčejná dálniční známka – buď si ji koupíte a jezdíte na dálnici, nebo jezdíte po okreskách. Ale je to Vaše volba a odpovědnost. Stejný je princip Sdíleného, Konfigurovatelného státu. Tato volba, či spíše tento princip, nahrazuje celou politiku a celý centralizovaný stát.

A na stejném principu bude fungovat naše budoucnost.

[ad#pp-clanek-ctverec] 

Autor: Michal Hájek, Česko 2050

michal-hajek

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (12 votes, average: 4,33 out of 5)
Loading...