30.4.2022
Kategorie: Politika

Proč lidi věří politikům, i když vědí, že lžou?

Sdílejte článek:

FIREWALL

Zformulovat tuhle otázku mi chvilku trvalo, ale myslim, že přesně to se ve světě děje. Dokonce i v mainstreamu se často objevujou články o tom, že nějakej politik nebo vysokej úředník přijal úplatek, aby něco zmanipuloval, a pak se z toho snažil vylhat. Nebo politik ani úplatek nevezme, ale prostě lže o něčem, jen aby podpořil svojí agendu. Nebo že politici maj svoje prostředníky, který za ně vyřizujou špínu. Že se tam pohybuje spousta lobbistů, který nemaj na srdci blaho lidí.

Zeptáte-li se lidí, jestli si myslí, že jsou politici pravdomluvní, myslim, že většina řekne, že nejsou. A dokonce většina lidí řekne, že jsou to lháři. Dokonce si myslim, že většina lidí bude souhlasit s názorem, že v politice se pere velká špína a jestli chce někdo jít do politiky, tak by se měl připravit na to, že tam uvidí takovej hnus, jakej zatim v životě neviděl. A že slušný lidi do vrcholový politiky nejdou, protože na to prostě nemaj žaludek.

Vezmete-li tohle všechno v potaz – a podle toho, jak se s lidma bavim a jak se bavěj lidi mezi sebou, tak to, že politika je prostor největší lidský špíny, bere většina lidí jako jasnou věc – potom by lidem mělo bejt jasný, že věřit něco politikovi je jednoznačná chyba. Nicméně došel jsem k zajímavýmu závěru. Ohledně otázky, kolik vzal politik v životě úplatků, je pro lidi odpověď politika vždy nevěrohodná. Ovšem ohledně otázky třeba na bezpečnost očkování, kdy politik není na očkování expert, ani co se za nehet vejde, je pro ně najednou politik věrohodnej. Mentalita lidí je asi taková, že ohledně toho kolik vzal politik úplatků, čili kreje sebe, bude politik lhát, ale ohledně nějakýho většího tématu, který má potenciál uškodit nám lidem, by si politik lhát nedovolil. I když za to samozřejmě může úplatek taky dostat. Což naznačuje, že si lidi myslej, že politik má nějaký svědomí, který by mu takový opravdu hnusný lhaní a podvádění nedovolilo.

Lidi si prostě myslej, že někdo ve vedoucí pozici by přece neudělal nic tak hroznýho, jako že by obětoval milión nebo pět miliónů lidí jen proto, aby z toho měl nějakej zisk. Třeba milión, nebo pět, nějakejch valut. Takový zrůdy přece neexistujou. A kdyby existovaly, tak se nemůžou dostat na nějakou vedoucí pozici, třeba ve vládě, protože to by náš spravedlivej systém přece nedovolil. A kdyby se taková zrůda někde ve vládě zcela náhodou vyskytla, tak by jí ostatní lidi přece nějak zastavili. A rozhodně není možný, aby tam takovejch lidí bylo víc a dokonce se spolu nějak na něčem domlouvali.

Toto je největší omyl dnešní společnosti, protože takový zrůdy existujou a s postupem v hierarchii směrem vzhůru nemaj nejmenší problém. Naopak jim náš systém hierarchie velice vyhovuje a ve vedoucích pozicích jich je násobně větší procento, než v populaci obecně. Lidi si sice myslej, že politika je velká špína, ale nemaj ani z poloviny tušení jak velká špína to je. Nicméně zmíněný zrůdy jsou virus společnosti a pro jejich označení existuje termín. Jsou to psychopati.

Příkladů z historie, kdy se vlády chopil nějakej tyran, pod jehož nohou zemřely milióny, známe mnoho. To tu teď rozebírat nebudu.

Proč lidi žijou v tomhle omylu je nejspíš proto, že maj jiný měřítka než psychopati, tudíž jsou pro ně skutky psychopatů nepředstavitelný a hlavně proto, že o psychopatech nic nevěděj. Studium psychopatů je poměrně komplexní záležitost a člověku může i nějakou dobu trvat, než pochopí, co to ten psychopat je, jak se chová, jak přemejšlí a jaký má pohnutky. A co z toho vlastně plyne pro nás, co psychopati nejsme.

O psychopatech jsem už někdy někde psal, ale povědomí lidí o nich je tak malý a jejich existence a nebezpečnost tak podceňovaná, že by se studie o nich měly tesat do kamene. Takže o nich něco napíšu. I když jen elektronicky.

Psychopat je jednoduše řečeno člověk, kterej nemá svědomí. Dokonce je tato skutečnost i viditelná na mozkovej aktivitě, kdy psychopat má v čelním laloku aktivitu sníženou. Řiká se, že člověk může bejt psychopat jen trochu, nebo že je psychopat i opravdu hodně. Myslim, že to bude korespondovat s tim, jak hodně je snížená aktivita čelního laloku. Čim menší aktivita, tim větší psychopat. V čelním laloku nejspíš probíhají lidský emoce. Psychopat nemá spoustu emocí – mimo jiné nemá empatii. Řikáte si, to neni tak hrozný? No uvidíme. Když někdo krutě trpí, tak to na psychopata nemá nejmenší dopad. Je mu to úplně lhostejný a nevzbuzuje to v něm ani pohoršení, ani zděšení z krutosti. Když se někdo raduje a směje, tak to na něj taky nemá nejmenší dopad. Je mu to taky lhostejný a nevyvolává to v něm ani radost, ani úsměv na rtech. Kdyby někdo zastřelil člověka na baru, sedícího vedle psychopata, se kterym chodí psychopat pravidelně na pivo, bylo by mu to jedno. Kdyby ten vrah vzal peněženku zastřelenýho, vyndal z ní dva tisíce a podal je psychopatovi, tak ten by si pomyslel, „super, mám dva tisíce“.

Teď si řikáte, „Tak moment, takový lidi jsou snadno poznatelný a odhalitelný“. Další velkej omyl. Psychopat se jako psychopat narodí a už od mládí si začne uvědomovat, že je jinej, než ostatní lidi. A uvědomuje si, že ta odlišnost vzbuzuje u lidí podezření a že vzbuzovat podezření pro něj neni dobrý. Sice mu chybí spousta emocí, ale nechybí mu starost o svojí existenci a potřeba mít se dobře. Naopak je v něm toto posíleno. Všichni psychopati jsou zároveň narcisti. Narcista nemusí bejt zároveň psychopat. Pro psychopaty má prestiž a sebeprezentace velkej význam. Vždy se snaží drát na vyšší pozice a nevadí jim jít přes mrtvoly. Vyhovuje jim prostředí chaosu, protože v tomto prostředí je podstatně složitější je odhalit, a proto často chaos záměrně vytvářejí a díky tomu, že uměj manipulovat s lidma a ničeho se neštítěj, se jim vždycky povede se ze všeho vylhat.

Takže zpět k mentalitě psychopata. Když se stane něco radostnýho, z čeho se všichni radujou a usmívaj se, tak psychopat ví, že nemá vypadat jinak, než ostatní lidi. Kouká se kolem sebe a začíná napodobovat stejnou radost, jako lidi kolem. Stejně tak napodobuje zármutek lidí, když se stane něco hroznýho, aby si na něj neukazovali prstem. Když je sám doma, kde ho nikdo nevidí, tak s tim hraním může samozřejmě přestat. Čili psychopat se od útlého věku věnuje grandióznímu hereckému umění, aby zapad mezi lidi a nebyl rozpoznán. Vezmeme-li v potaz, že to dělá každej den, třeba deset, dvacet, třicet let, můžeme předpokládat, že v tom bude dost dobrej. O psychopatech se často říká, že jsou šarmantní a milí, a člověk se v jejich přítomnosti ze začátku cítí dobře.

Ještě poslední věc o psychopatech, ať to není moc dlouhý, nicméně šlo by o nich toho napsat hodně. Jsou to mistři lhaní a neodhalí je ani detektor lži. Ten se snaží totiž měřit určitý tělesný projevy při lhaní, kdy se člověku mění třeba tep srdce, potí se, zrudne, vyhýbá se očnímu kontaktu atd. Je to daný tim, že je člověku nepříjemný lhát a uvnitř ho to trápí, což se navenek nějak projeví. Psychopat je skvělej herec a ví, jak se při lhaní chovat. Má to natrénovaný a hlavně, psychopata při lhaní uvnitř nic netrápí. Lhaní je pro něj jednodušší, než pro vás sepsat seznam na nákup. On sebe kvůli svým vlastnostem považuje za lepšího než jsme my, a my jsme pro něj se svojí nevýhodou v podobě emocí slaboši a snadná kořist.

 

Firewall

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (14 votes, average: 4,86 out of 5)
Loading...
24 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)