Proč je žena svým partnerem podváděna tím spíše, čím je (ona) krásnější?

Mužská přírodní (přirozená, neotesaná civilizací) touha je rozsévačská, jak napsal už ve své krásné básni Splav Fráňa Šrámek. Přírodní nutkání zajistit si co nejjistěji a nejbohatěji potomstvo mu velí zasévat své sémě do co největšího počtu žen. Bojí se, že setba do jedné ženy se nemusí ideálně ujmout – a je puzen svádět, skládat a zasévat dále a dále. Tento pro ženy nanejvýš rozčilující fakt se dá (téměř) zcela otesat. Jednak civilizací, jednak vhodnými ženskými taktickými opatřeními v komunikaci a soužití. Ale o tom jinde nebo jindy.

Po F. Šrámkovi bych rád citoval světového (francouzského) spisovatele původem z bodré Moravy. Předesílám, že tento citát jsem slyšel jen v ústním podání, ovšem několikrát nezávisle od důvěryhodných vzdělaných sečtělých osob.

Tedy citát Milana Kundery: „Na světě je sedm miliard lidí, z toho dobrá polovina žen. Z nich je zase dobrá polovina v atraktivním věku 15 – 50 let. Každému je matematicky jasné, že jeden průměrný muž nemůže za průměrný lidský život souložit se všemi. Ale jen zbabělec se nepokusí!“

Tolik údajně Milan Kundera.

Muž se reálně za svůj život může pokusit milovat se fyzicky jen s malou částí těch miliard žen. Musí tedy vybírat.

A podle čeho? No přece podle toho, na které si může troufnout. Podle toho, u kterých má šanci. Nikdo není rád nikde odmítán – natož muž při svádění ženy. A nikdo se nijak zvlášť nežene do toho, co nemá rád.

Takže si představte, že muž získá nějakou ženu k soužití ve vztahu se vším všudy. Tu ženu si zařadí co do její hezkosti, atraktivity, elegance, přístupnosti, vášnivosti atd. někam na žebříček. Žebříček od jedné do cca dvou milionů, kdybychom počítali všechny milovatelné ženy v rámci České republiky – podle Kunderova pravidla. Je ta jeho neostižnou miss ČR na zlatém stupínku? Je mezi stovkou NEJ v celé zemi? Mezi horními deseti tisíci nejkrásnějších? Nebo někde uprostřed, na průměru?

A muž svým mužským mozkem usoudí, že u všech žen, které jsou v tom žebříčku pod jeho stávající partnerkou (jsou tedy méně hezké, atraktivní, elegantní, vášnivé…) bude mít to svádění lehčí. U všech žen v žebříčku nad svou stávající partnerkou to bude mít těžší.

Takže se zaměří na tu množinu žen, u které to bude mít lehčí. Z důvodů popsaných výše – nechce dělat marnou a hořkou neúspěšnou sváděcí práci. Plnou neskutečné námahy v mužském světě – plnou nezávazného matematicky a fyzikálně technicky nepřesného hovoru o ženském komunikačním top triu „lidé – vztahy – pocity“.

A čím je stávající mužova partnerka na tom žebříčku výše, tím více je žen v tom žebříčku pod ní. Tím větší má muž na výběr těch, na které si podle sebe může s nadějí troufnout.

Více nadějných žen – větší pravděpodobnost úspěšného svedení.

To je celé.

Podiskutujte si podle chutí. Jako obvykle, moudří lidé slušně, s pochybnostmi a váháním, hloupější lidé radikálně, ostře, s jasným podtextem „já to vím lépe a nejlépe“.

Mimochodem – já to téma tohoto článku také podle svého názoru neovládám nijak jistě. Mám v něm více otazníků než vykřičníků. Ale aby článek byl čtivý a nedlouhý, musím drasticky zjednodušovat a být poněkud jednostranný.

Co se dá dělat…