10.11.2016
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Pro tatínky s prázdnými kočárky

Sdílejte článek:

KAMIL NEIMANN

Předem upozorňuji, že tento text je politicky nekorektní. Popisuji v něm zkušenosti, poznatky a předpoklady nejen svoje, ale i některých známých, kteří se s námi vezou na společné lodi. Pokud jste měli trpělivost k absolvování několika let soudních tahanic o vlastní děti, předpokládám, že budete mít i trpělivost k dočtení tohoto článku až do konce, k jeho závěru Vám předložím návrh řešení.

[ad#clanek-respo]

Ano, i mně byly ukradeny děti, už náležím do Vašich početných řad. Více než rok neskutečných zážitků u soudů v opatrovnickém sporu, jaké jste sami nejspíš poznali na vlastní kůži. Neschopný soudce, který se v jiných oblastech práva neosvědčil, je vyexpedován na okraj práva resp. k právu rodinnému, taková je praxe. V jiném případě rozhoduje veterán z KSČ, který soudil ještě v dobách komunismu. Kdejaká pokérovaná zelenovlasá pizda bez vysokoškolského vzdělání z OSPODu se před soudem vyjadřuje, co je pro Vaše děti nejlepší a proč by střídavá péče nebyla vhodná. Ty vysokoškolsky vzdělané na tom nejsou o mnoho lépe, kvanta tzv. sociálních pracovníků, která ročně vyprodukují vysoké školy (technické obory jsou obtížné a tudíž nepopulární), by totiž skoro nikde jinde nenašla pracovní uplatnění (možná na kase v supermarketu nebo při populárním začleňování nepřizpůsobivých). Když se do otce před soudem naváží nějaká zrůda z OSPODu, advokátka protistrany, soudkyně a případně extrémně feministická soudní znalkyně, těžko se pak lze ubránit dojmu, že jsou soudy feminizované.

Já si rozvod manželství nevynutil. Proč bych měl v roli víkendového strýčka dále poukazovat tučné alimenty k rukám osoby, se kterou jsme se nakonec ve zlém rozešli (už jen to mne rozpaluje doběla) a děti přitom nosí obnošené oblečení od známých nebo ze sekáče, jedí špagety a topinky s kečupem. Nezajímá mne, že si exmanželka chce pořídit vlastní byt, já jí ho financovat nehodlám, výživné je primárně určeno pro uspokojování potřeb dětí. Ta osoba vybírá v hotovosti výživné (stejně vybírala i mateřskou a rodičovskou), nechává si je ukládat na bankovní účet svého sourozence a před soudem pak tvrdí, že má málo. Ta osoba tráví spoustu času u debilních seriálů typu „ulice, ordinace, pojišťovna, kuře, výměna…“ kde je jí vštěpováno, že bílí heterosexuální muži jsou hloupí, líní, neschopní, zbyteční, promiskuitní alkoholici a trubci, které je třeba domestikovat nebo vyměnit. A Marksová ještě má tu drzost mi vyhrožovat prostřednictvím té prolhané televize coby potenciálnímu neplatiči. V takových okamžicích se mi otvírá příhodný předmět v kapse. Pokud si myslí (aspoň to tvrdí – politikové často něco tvrdí a konají pravý opak), že bude napravovat nenapravitelné vztahy mezi rozvedenými rodiči prostřednictvím nějakého nového institutu (tj. umělá zaměstnanost), je na hlubokém omylu, protože emocím a lidským pudům logika nevládne, je to jako komunistické „poručíme větru, dešti“, bude to jen další přilévání oleje do ohně, tím si politické body nenahoní.

Jeden známý (postižený soudy stejně jako my) kdysi napsal, “musíme se sjednotit” a má pravdu. Přibližně devadesátiprocentní neúspěšnost návrhů na střídavou péči vypovídá o všem, celá ta mašinérie má hluboké politické a mocenské pozadí. Feministické spolky jsou financované z našich daní prostřednictvím vlád (levicových i pravicových) a spekulanty typu G. Sorose. Stačí vzpomenout si na nedávnou ženskou vzpouru v Polsku. Neupírám nemocným nebo znásilněným Polkám právo na potrat, o to tu však vůbec nejde, podstatná je demonstrace principu nadnárodního řízení. Globalisté z vedení EU chtějí odstranit nepohodlnou konzervativní (tradiční hodnoty) polskou vládu a tak ze dne na den vyrazilo do ulic velké množství feministek nejen v samotném Polsku, ale i v mnoha zemích západní Evropy na jejich podporu, masmédia nezůstala pozadu. Polská vláda pocítila existenční ohrožení a od zpřísnění potratového zákona ustoupila. Pro nás z této události plynou dva podstatné poznatky:

  1. lze vyvíjet tlak na vládu;

  2. za nás to shora nikdo neudělá, musíme se organizovat sami zdola. My nemáme finanční a organizační krytí od globálních (i lokálních) elit.

Zde si dovolím dlouze odbočit od tématu pro vysvětlení kořenů onoho dění. Je třeba si uvědomit, že celá ta rozvodová a opatrovnická mašinérie nápadně zapadá do tzv. konceptu globálního chudnutí. Zlomek jednoho procenta světové populace (nepředstavitelně bohatá elita) v době robotizace výroby již nepotřebuje pro svoji obsluhu 7 miliard otroků. Těch sedm miliard obyvatel totiž spotřebovává nerostné bohatství planety, které si elity chtějí zachovat pro své potomky a jejich udržení u moci. Tyhle elity plánují na generace dopředu (naši politikové plánují max. na čtyři roky.) Na každý rohlík je třeba nerostů (kovy na stroje, pohonné hmoty pro traktory a kombajny, výroba umělých hnojiv, agrochemie, el. energie na semletí pšenice, zadělání a upečení těsta apod.). O průmyslu třeba automobilovém nebo leteckém, výrobě spotřebního zboží, elektroniky darmo psát. Současným tempem budou nerosty vyčerpány do 150 let, ovšem války o ně už probíhají (exportování „demokracie“ na způsob USA). Základní myšlenka uskromnění rozežrané západní společnosti není zcestná. Proč by průměrná německá rodina měla vlastnit tři automobily a každý třetí rok kupovat automobil nový, proč americký osobní automobil musí žrát 20 litrů na 100 kilometrů? Ovšem realizovaný způsob onoho chudnutí (importem kultur, ve kterých jsou znásilňování nevěřících nebo střelba ze samopalu národními sporty) je obludný a společensky naprosto nepřijatelný, jako byl radikální komunismus (že, soudružko Angelo). Pokud jste si všimli, máme tu novou totalitu (ona vlastně nikdy neskončila, pouze v důsledku technického pokroku inovovaly metody a prostředky). Všeobecná destrukce probíhající v Evropě vyhovuje i národním elitám USA, protože EU má dvojnásobek obyvatel, kteří jsou (skutečně nikoli jen papírově) vzdělanější a kvalifikovanější. Pro USA je tak EU nebezpečnou konkurencí, která se nesmí spojit se surovinově bohatým Ruskem. Nejen proto tady máme novou (zatím jen studenou) válku (snad Trump udrží své generály na uzdě). Je až komické, jak ČéTé (někdejší ČST) a Pionýrská vlaštovka a zpravodajka (Marcela A. H.) lezly do zadku SSSR a teď nás masírují ze zadku amerických globalistů, kdo by pak televizi ještě něco věřil. (Po vítězství Trumpa ČéTé dále hlásá, že bílá je černá. Pro Brexit volili venkovani a důchodci, Trumpa volili bílí nevzdělaní dělníci, že?) Obyvatelé severní Ameriky a západní Evropy při své životní úrovni spotřebují mnohonásobně více zdrojů než ti ostatní. Proto se globalisté snaží, aby tyto destinace chudly nejvíce. Proto náhlá masová imigrace do západní Evropy i severní Ameriky, vyčerpání sociálních systémů jejich jednotlivých států. Proto propagace LGBT, ostatní než heterosexuálové se totiž moc nemnoží – omezení přirozené natality původního obyvatelstva. Proto genderová ideologie (v TV muži s kočárky a v kuchyni u plotny, ženy řídící lokomotivy a trénující s kvéry v armádě) a likvidace tradiční rodiny (později i národních států – rodina základ státu). Tzv. západní civilizace prosperovala po staletí díky určitému křesťanskému kodexu (naši předkové nežili vyloženě jako zvířata) a díky modelu tradiční rodiny. (Bohatství pocházející z koloniálního vykořisťování zemí třetího světa velmocemi tehdejší doby – Anglií, Francií, Španělskem, Portugalskem, Nizozemím je samostatnou kapitolou.) Na základě přirozené dělby práce jsou vzájemně se podporující členové rodiny úspěšnější, než kdyby žili samostatně. Děti do období mladšího školního věku se učí převážně prostřednictvím nápodoby. Když si před nimi nebudete čistit zuby nebo mýt ruce cestou z WC, Vaše děti to v dospělosti nejspíš také nebudou dělat. Jaký rodinný život děti v dospělosti povedou, pokud vyrostou v neúplné rodině nebo dokonce mezi partnery stejného pohlaví? Jedna známá vychovala svého jediného syna bez soužití s jakýmkoli mužem, ten syn se v dospělosti chová a vyjadřuje jako žena, raději nebudu psát o jeho sexuálním životě. Např. v Kanadě žijí početné etnické minority, milion Indů, milion Číňanů atd. Každá taková skupina preferuje svoje vlastní zájmy a svoji kulturu. Kanadský „národ“ je v důsledku nejednotný, rozpolcený a americké (USA) korporace tak mohou bezuzdně drancovat nerostné bohatství Kanady a otravovat její životní prostředí (frakování, ropné písky), protože její nejednotní obyvatelé se nedokáží semknout a účinně bránit. Tím se dostávám zpátky k podstatě věci, národ, který není tvořený základními stavebními jednotkami (tradičními rodinami) a obsahuje mnoho cizích (odlišných) subjektů, je nejednotný, snadno ovladatelný, manipulovatelný. O to elitám jde, také jde o absolutní kontrolu nad každým jedincem (proto ty šmírovací systémy typu Indect, eCall, Tempora, „Internet věcí“, biometrické cestovní pasy, RFID čipy apod. pod záminkou naší bezpečnosti a pohodlí).

Shora propagovaná feminizace společnosti (např. ty kvóty na ženy na kandidátkách soc. dem. nebo ty plánované kvóty na ženy ve vedení velkých organizací a firem) samozřejmě napomáhá eliminování tradiční rodiny. Nemám nic proti úspěšným ženám, takové se jistě prosadí samy i bez kvót, ale to umělé, násilné protlačování se mi opravdu nelíbí. Padesátiprocentní rozvodovost se nezvyšuje i nadále náhodou. Největší zásluhu na tom mají masmédia, televize jsou v rukách globalistů. Muži a ženy jsou s trochou nadsázky dva odlišné živočišné druhy, nikdy nebude jeden podle představ druhého, vždycky tomu tak bylo. Jen televizní seriály se nám (úspěšně) snaží nalhat, že nový partner po rozvodu bude ten ideální. Některým v šedesáti letech po vystřídání deseti partnerů dojde, že to byl mediální podvod, těm mentálně méně zdatným to nedojde nikdy. Největšími oběťmi jsou pak děti. Proč podávají návrh na rozvod manželství ve většině případů ženy? Naše vlády (pravicové i levicové) vytvořily takovou legislativu, že rozvod je snadný a hlavně pro ženu finančně výhodný. Bílý, heterosexuální muž se stává lovnou zvěří. Předpokládám, že naše vlády jednaly s rozmyslem a cílevědomě nikoli z hlouposti a neznalosti. Dítě z rozvrácené, neúplné rodiny (citově strádající v lese cizích strýčků a tetiček) má menší šanci dosáhnout kvalitního vzdělání a kvalifikace. S tím souvisí i školní inkluze. Když v hodině vyučování po třídě pobíhají různí hyperaktivní, LMD, ADHD, autisté, někteří vykřikují vulgarismy, napadají spolužáky verbálně nebo i fyzicky, ptají se učitele dvacetkrát za hodinu na věci, které nesouvisí s tématem, kolik učiva zvládne celá třída? Pan prezident to elegantně vystihl jedinou větou: „Rychlost kolony je limitována rychlostí jejího nejpomalejšího člena, který nikdy nepozná pocit z úspěchu“. Likvidace kvalitních českých speciálních škol je nevratná. Všichni budou mít papír o dosaženém vzdělání (tak je systém nastaven, žák je hlavně zdrojem peněz pro školu), ale nebudou nic umět. Jaké zaměstnání takový absolvent bude moci vykonávat, kolik si vydělá, jaká bude jeho životní úroveň? Jsme opět u konceptu globálního chudnutí. Znáte televizního kuchtíka Láďu Hrušku, jak učí vařit z nedojedených zbytků? Představuje ukázku mediálně ordinované chudoby. Navíc vařit z nečerstvých a již dříve tepelně opracovaných surovin není nic zdravého. Nic se neděje náhodou a vše souvisí se vším. Cílená demontáž „západní“ civilizace. Globalisté si svoji moc nad národními státy jistí štěpením výrobních kapacit. Kolik továren v naší zemi je schopno finální výroby? Bez dovozu klíčových komponentů z Německa škodovka nevyrobí jediné auto. Potravinově jsme soběstační zhruba z 60 % („zemědělství není pro ČR prioritou“, taková byla vyjebávací pozice při EU, že, vyjednavači Telečko). Kdyby v takové (nyní už nesoběstačné) zemi, jako je naše, došlo (třeba po volbách) k urvání moci, globalisté nás odstřihnou od vnějších zdrojů a můžeme se jít všichni pást. Než je nějaký výrobek zhotoven, jeho komponenty obcestují zbytečně půl planety a ekologům to zjevně nevadí. Raději zavedou emisní povolenky, které působí podvázání výroby (tzn. chudnutí). Kdyby mi někdo položil otázku, proč je ČR rozvodovou velmocí, s nadsázkou bych odpověděl, když národ nechce přijímat imigranty ve velkém, musí chudnout prostřednictvím náhradního (i když méně účinného a pomalejšího) mechanizmu. Kdesi jsem četl predikci, jak bude vypadat typický obyvatel Evropy za 50 let. Bude barvy pleti bílé kávy, vyznání typického pro Střední východ a severní Afriku, byt 2+1 bude splácet do konce života, bude mít dvě ženy, které mu porodí čtyři děti, ale polovina jich pro nízkou životní úroveň (zdravotní péči) nepřežije do dospělosti, celý život si bude muset šetřit na opravu svého chrupu. Opravdu chceme takovou budoucnost pro naše potomky? Jsme natolik sobečtí? Tak proč stále mnozí volí stejné (parlamentní, zkorumpované, kolaborující) politické strany? Dovolím si odhadnout, že soc. dem. pod vedením současného neomarxistického křídla a pro její nebezpečné sociálně inženýrské experimenty čeká desetiprocentní osud ODS. Ani kosmetické tanečky na ministerstvech v režii soc. dem. 11 měsíců před volbami na věci nic nemění, je to projev zoufalství. Lidem velmi pomalu dochází, že tzv. pravice a levice dělají téměř stejnou politiku, protože jedou podle společných notiček od stejných zahraničních páníčků. Současné politické spektrum se totiž dělí zejména na strany pronárodní (vlastenecké) a pronadnárodní (protinárodní). U moci jsou dosud ty druhé (v Polsku a v Maďarsku je to už naopak).

Když už víme, pravděpodobně proč se tak děje, mohu se konečně vrátit zpět k hlavnímu tématu. Kdo zažil soudní mašinérii v opatrovnickém sporu, patrně pochopil, že přes soudy cesta primárně nevede a nepovede. První (ta demokratická) cesta vede přes politiku a vládu státu. Zde uvádím, že nejsem politik a nemám politické ambice, pouze mne s Vámi spojuje společný zájem, vlastní děti. Děti, od kterých jsem byl odstaven rozsudkem jménem republiky. Právě ten rozsudek mě přiměl přestat mlčet. Ať mi nikdo nevykládá o nezávislosti soudní moci. Stačí, aby se masmédia chytla libovolné kauzy pro odvádění pozornosti od podstatných věcí (divadlo pro ovčany) a soud si obvykle netroufne rozhodnout v rozporu s rozsudkem televize. Není to dlouho, co jeden (nejmenovaný) nadřízený soud zrušil rozsudek, který zamítal adopci čtyřprocentnímu občanovi právě pro jeho sexuální orientaci. Odůvodnění? Překvapivě nebyl na prvním místě zájem dítěte, ale diskriminace pro sexuální orientaci. Tak naše soudy činí politická rozhodnutí, když si politické strany nechtějí ušpinit ruce. Vnímáte tu provázanost politiky, masmédií a justiční mafie? Soudy jednají na politickou zakázku.

V nedávné době jsem zachytil kusé informace o tom, že soudy začínají v opatrovnických sporech svěřovat děti do ústavní péče proti vůli obou rodičů. To zavání praktikami na norský způsob. Pokud někdo takovou zkušenost máte, napište ji do komentáře. Jiří od trafiky pro lidská práva se už možná třese, až dojde na čtyřprocentní opatrovníky. Poslankyně Pavlína Nytrová nás včas upozornila prostřednictvím svého hrdinského vystoupení ve sněmovně a tím si vykopala politický hrob.

Internetové poradny typu stridavka.cz nebo kdejsitato.cz jsou pěkně vytvořené, jsou přehlídkou toho, jakými způsoby byli jednotliví otcové ojebáni soudy, přehlídkou zajímavých postřehů, nápadů, postupů a zároveň (bohužel) i přehlídkou marnosti, přímo z obsahu těch webů totiž vyplývá, že Vy i Váš advokát máte minimální šanci před soudem něco ovlivnit. Každopádně jsem jejich autorům vděčný za to, že pomáhají informovat veřejnost.

Mám opakovaně před soudem ohnout hřbet, nechat ze sebe dělat blbce a doufat, že za 9 let po 3. pokusu budu jedním z deseti šťastných, kterým soud vyhoví? Ano, čtete správně, jedním z deseti, protože úspěšnost návrhů na střídavou péči je přibližně 10 % a nevím, zda nejsou do té desetiny zahrnuty i případy, ve kterých je matka alkoholička nebo narkomanka, takže naše reálné šance se možná blíží nule.

Nehodlám čekat, až moje děti vyrostou beze mne. Bližší košile než kabát, střídavá péče a časově nediskriminovaný styk s vlastními dětmi jsou pro mne přednější než stavby silnic, cyklostezek, kulturních či nákupních center, EET, kontrolní hlášení, kontroly topenišť (prolomení domovního práva), genderové a další importované ideologie soc. dem., bruselské buzerace všeho druhu (počínaje poloměrem okurků) a podobné evropské hodnoty. V příštím roce se budou konat parlamentní volby, ty jsou pro nás jedinečnou příležitostí (pokud nebudou zmanipulované, jako ty letošní prezidentské v Rakousku). Našel jsem pouze dvě (mimoparlamentní – dosud nezkorumpované) politické strany, které v rámci svého programu radikálně propagují střídavou péči. Nemohu zde dělat otevřenou politickou agitaci, ale pokud budete chtít volit pro střídavou péči, zkuste si vygooglovat zároveň všechny tyto termíny: „juvenilní justice národní péči střídavou rodinného závodu definice demokracie“ a pak klikněte na první český odkaz. Použít můžete i alternativní odkaz. Unie otců je fajn organizace, vážím si jejích členů i toho, co vykonali a dělají, ale z tatínků s prázdnými kočárky na demonstracích si vláda dělá starosti jako z loňského sněhu. Jediné, čemu vlády a politické strany rozumí, jsou zisk politické konkurence a ohrožení vlastní existence.

Nedaleko je doba, kdy nás bude 100 tisíc a v takovém počtu už lze něco prosadit. Máme společný zájem, potřebujeme sjednocující prvek a beranidlo. Sjednocujícím prvkem může být společná volba (společný hlas) jedné politické strany, která jasně propaguje střídavou péči (včetně tradiční rodiny), které se bojí současný prohnilý režim (to poznáte podle reakcí v televizi). Tím beranidlem pak může být předseda takové strany, průbojný vlastenec, neústupný rebel, který se nebojí ani soudů, kterého nebude snadné koupit a zkorumpovat.

Současnému politickému establishmentu se za spolupráce s masmédii (hlavně televizí), justiční mafií, některými (ne)ziskovými organizacemi, bankami, soukromými exekutory a jistými vybranými zahraničními ambasádami (skutečnými pilíři moci) podařilo rozložit celou společnost na výbornou. Za to si nezasluhuje znovuzvolení.

[ad#clanek-respo]

Znáte definici tzv. demokracie západního typu? Demokracie je, když hloupá a neznalá většina přehlasuje informovanou menšinu. Myslíte, že většina poslanců přesně ví, o čem hlasuje nebo jen bezstarostně a za pěkné peníze zvedne ruku podle direktivy stranického sekretariátu? Pokud demokratická alternativa selže, zbývá ještě ta druhá, nedemokratická. Když mě republika odírá na daních nebo mě oblbuje televizní propagandou, byl jsem dosud ochotný to překročit, ale když mi sáhne na moje děti, tak se neznám! Pro takový případ doufám, že tu ještě zbyli nějací maskulinní jedinci (chlapi s gulama), že tu nejsou už jen samí pivaři v tílkách a trenkách na gaučích u televize nebo fiflenky v sukních.

Pokud Vás článek zaujal, neváhejte jej dále sdílet. 

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (17 votes, average: 4,35 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky